Hvězdy nám nepřály

Posouváme se dále v Reading challenge! Teda, knihu jsem přečetla už minulý týden, ale nechtělo se mi dávat 2 podobné články po sobě :)
Ne, že bych měla tolik času na čtení, respektive tento týden je tak náročný, s pololetím, podivnou atmosférou doma a vším tak okolo, že jestli ho přežiju, budu si opravdu gratulovat! Není nad to psát každý den tak 3-4 písemky a rozumět ...no, nerozumět vlastně ničemu.

Hvězdy nám nepřály

Titul, který jsem slýchávala čím dál tím víc, ne jen v souvislosti s knihou, ale také i s filmem. Abych řekla pravdu, po přečtení, nemám chuť se koukat na film, byť by byl sebelépe natočený nebo herecky obsazený.

Příběh je ponurý, depresivní, ale lidský. Zdá se mi, že autor se nesnaží podat celou problematiku rakoviny jako něco smutného, ale jako něco, s čím se můžeme naprosto normálně setkat v našich běžných každodenních záležitostech. Čekala jsem milostný příběh, pár mladých lidí, závislý jeden na druhém, ale nebylo tomu tak.

A to je jedině dobře... Zamilovaná dvojice, z nichž jeden na konci umře a trpí. Ale zároveň je uvolněný. Je zvláštní přemýšlet nad jejich situací, protože když v ní člověk není, asi ji nepochopí.

Inteligentní dívka mající rakovinu potkává kluka, který má rakovinu již zdánlivě za sebou, už by mu nemělo hrozit nebezpečí. Poznávají se, svěřují se jeden druhému. Hazel se mu nejdřív nechce otevřít, má strach, že by mu ublížila, kdyby kvůli své nemoci musela opustit tento svět. Ale nemůže se ubránit zamilování, protože on pro ni dělá první poslední. Podporuje ji, chrání ji, vezme ji na nejromantičtější výlet do Amsterodamu, vypotřebuje pro ni své "přání". 

A nakonec je to on, u koho najdou smrtelnou rakovinu, na kterou vzápětí umírá. A ona je ta, která zůstává na tomto světě, který ji už v podstatě nemá co nabídnout.

Příběh mě zcela polapil a do poslední stránky v podstatě nepustil. Ne, že by byl tak originální nebo úžasný, ale líbí se mi, v jakém světle autor celou skutečnost ukazuje. Není to o litování, soucitu, rakovina je tu ukázána lidsky, jako součást života. A myslím, že o tom to je. 

Jít životem s tím, co nás v něm potká. Nic se neděje bezdůvodně. Otázkou je, jak my sami to pochopíme, jak se na to budeme koukat. Není to lehké, ale život nepřichází s návodem a všichni si ním musíme projít.

Knihu jsem si odškrtla jako knihu, podle které se natočil film. Sice se na něj nechci dívat, ale věřím, že pro nečtenáře je dobrou alternativou. Kdo ví, třeba se k němu jednou dostanu. 

Co vy, četli jste tento bestseller? Nebo propadli filmu?

My Dishes 0.1

Taaaak, náročný týden po vánočních prázdninách máme úspěšně za sebou.
Nevím, jak se to děje, že se týden vždy vleče a víkend uteče mávnutím proutku. Protože zase je neděle večer a já zase sedím nad otevřenými sešity. A něco mi říká, že jestli přežiju tento týden, tak to bude opravdu úspěch.
Blíží se pololetí, takže se všichni pomátli a chtějí psát test... Aaaaa, není nad to psát 3 testy denně, do toho Den otevřených dveří, kde musíme pomáhat a novoroční akademie naší ZUŠ, kde musím vystupovat i přes to, že hraní s tímto orchestrem se mi víc než hnusí...
Fuuu, bude to náročné, tak mi držte palce, ať mi úplně nemrdne a neskočím z balkóna.

Každopádně si teď přestaňme kazit myšlenky tím, co bude, protože přece jen pondělí je až zítra! Dnes je ještě volno a je čas na první článek My dishes, kam bych ráda publikovala, na čem dobrém jsem si za poslední dobou pochutnala. Vím, že tyto články píše spoooousta blogů. Nechci se opičit nebo tak, jen jsou pro mě vždy tak inspirativní, že nemůžu jinak... Třeba taky někoho inspiruji ;)

Takže začneme snídaněmi :)

Jedna snídaňová kašička, tentokrát rýžová, v ní rozmíchaný Hamánek s broskvemi a tvarohem :)

Vlevo ingredience, vpravo hmota po smíchání :D Nevypadá příliš vábně, ale je vynikající. To bílé v té mističce je Dobré z ovsa natural od Bona Vity a musím se přiznat, že oslavuju kamarádku od té doby, co mi o tomto zázraku pověděla :)

Tentokrát ovesná kaše, s banánem a mandlemi :) Taky ranní zelený čaj, ten piju vždy!

Taková lehčí snídaně, jogurt, banán, jablíčko a kešu oříšky :)

A něco málo ostatních jídel...Je to jen za tento týden, tak toho není mnoho.

Mrkvový salát s jablkem a dýňovými semínky, dva opečené toasty, čajík a kniha :3

Pohanka s dušenou zeleninou - mrkev, hrášek, fazolové lusky.

Toto byl takový maminčin výtvor, ale vynikající! Těstoviny s omáčkou z cukety, mrkve a petrželky. Omáčka velmi jednoduchá, uvařená zelenina rozmixovaná na takovou "kaši".

Celozrnný rohlík, mrkev a červená řepa na páře a cottage - ten se u mě nachází velmi často!

Houska se slunečnicovými semínky (to je tak když tatínkovi řeknete, ať koupí celozrnné pečivo :D ), mrkev, kukuřice a opět cottage cheese

Míchaná vejce s kukuřicí, dva plátky žitného celozrnného chleba, trocha hermelínu :)

Filet z pangasia pečený na másle se zeleninovou přílohou - salát z ředkviček a mrkve, salát, brokolice na páře :)

Bulka se slunečnicovými semínky, mrkev a brokolice na páře, ředkvičky a salát

Bulka se slunečnicovými semínky, mrkev, salát, hermelín a opět milovaný cottage cheese :)

Chvíle před koncem

Nemám ponětí, kde se najednou v mém harmonogramu ocitlo tolik času, ale úspěšně si mohu škrtnout první položku z mé 2015 Reading Challenge!

Dala by se odškrtnout na více položkách, ale já si vybrala "A book set in high school". Protože přesně tam se odehrává.

Na americké střední, kde jsou studenti rozděleni do skupin podle popularity. A podle toho se k vám ostatní chovají, podle toho se chováte vy, oblékáte, vyjadřujete nebo dokonce jen cítíte. Ano, uznávám, kdyby mi tu knihu takto někdo vylíčil, neměla bych sebemenší chuť si ji přečíst. Jediné štěstí, že vyprávění o smetánce americké střední to opravdu není...

Chvíle Před Koncem

"Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?"

Abych řekla pravdu, vůbec jsem tu knihu číst nechtěla. Přišla s ní za mnou mamka, ať si jí přečtu. Chtěla jsem jí odbýt typickým "Nemám čas", ale byla jakási neoblomná. A fakt se smála, když ji četla. Tak jsem si řekla, ok, proč ne. Jednou za čas si přečíst koninu neuškodí.

Jenže ona ta kniha tak nějak bilancuje mezi koninou a vážnou filosofickou literaturou. Ona filosofie je víceméně zachycená v normálním životě americké teenagerky, která prožívá jeden den znovu a znovu dokola, celkově sedmkrát. Pokaždé ale udělá něco jinak a má to dopad na další události. Na konci dne vždy umře a ráno se probudí a opět prožívá pátek 12.2. 

Během toho v podstatě "opakujícího se" týdne změní styl svého myšlení, postoj ke světu, sama k sobě, rodině i přátelům. Prohlédne do mnohých zákoutí své mysli, ale i mysli svých kamarádek, které nejsou vždy svaté. Snaží se pomoct lidem, které by dřív jedině odsoudila nebo by jí nestáli za jediný pohled. Uvědomí si, co je opravdová láska a opravdové štěstí. 

Kniha je psaná s humorem a nadsázkou a přesto v sobě obsahuje mnoho důležitého a vážného. Je přímo protkaná sledy, které člověk ví, ale uvědomí si je až ve chvíli, kdy se dějí. Nutí tak nějak se zamyslet nad našimi životy, za čím se ženeme a proč vůbec. Dokazuje, že na životě každého z nás záleží. 

Abych byla upřímná, když jsem otočila poslední stranu, nezklamal mě fakt, že příběh je v podstatě neukončený. Ale zklamalo mě, že si lidi některé věci vůbec neuvědomují. Že se ženou za tím, aby věděli víc, ale nic tím v podstatě nezískají, jen ubližují sobě i svému okolí. 

Nechtěla bych si projít tím, čím si prošla hrdinka tohoto fantasy/sci-fi románu. Ale zároveň chtěla. Mít tu možnost vše pochopit, co dělám špatně, jak bych se mohla změnit, jak bych mohla ostatním pomoct. A nakonec se obětovat a nelitovat ničeho, co jsem v daný den prožila. Musí to být svým způsobem fantastický pocit. 

Rozhodně doporučuji přečíst! Zdá se to jako pohodová oddechovka a asi i je. Ale stejně donutí se zamyslet. A tak by to mělo být. Kniha by v nás vždy měla nechat nějaké emoce. Měla by nechat nějaký dopad na naší osobnosti, ještě ji trochu vykreslit.

A tak si odškrtla knihu no.1 ve  svém seznamu! Uff, ještě tolik před sebou. Mhm, nemůžu se dočkat! :)

  

Domácí strapačky

Tak a nastal pravý čas na první recept. Řekněmě, že je to první pokus něco udělat v novém roce - ten včerejší experiment, ze kterého měl vzejít chléb opravdu nekomentuju :D

Pod stromeček jsem dostala kuchařku Romana Vaňka, kterou jsem si moc přála, s názvem Poklady klasické české kuchyně (aneb jak to ta babička tenkrát vařila). Dnešní oběd byl tak nějak inspirovaný právě jedním z receptů, který se tu nachází.
Měli jsme doma kapustu a tak jsme si říkali, co k tomu... Společně s knedlíky a masem by to vytvořilo pěknou kalorickou bombu. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se zastavila a řekla si, že to ne. Otevřela jsem kuchařku, prolistovala a řekla si, že je zkusíme. Jsou domácí, tudíž víme, co do nich dáme a můžeme je odlehčit dle sebe.

V kuchařce jsou psané se zelím a uzeným masem, ale jak už jsem říkala, my je měli s dušenou kapustou. Recept dávám ale jen na strapačky.

Recept: 

• 800g brambor ( v knize se píše 1 kg)
• 4 vejce (v knize 5 vajec)
• 250g polohrubé mouky
• sůl

Recept jsem si trochu upravila kvůli množství, ale musím říct, že i tak byl těsta kotel, takže máme co jíst další týden. Jinak mouky jsem dala více, protože naše brambory byly domácí a nové a pouštěly hodně vody. Dá se přidat i trocha bramborového škrobu, pokud je těsto stále málo husté.

Postup:

1. Brambory oloupeme a nastrouháme na struhadle do mísy. Strouhat by se mělo najemno, ale vzhledem k tomu, že jsem chvílemi dost líná, tak jsem to vzala poměrně nahrubo.
2. K bramborům přidáme rozklepnutá vejce, mouku a sůl. Ze surovin vypracujeme hladké těsto, které není ani řídké, ani husté.
   
3. Ve větším hrnci přivedeme k varu dobře osolenou vodu a přes síto s velkými otvory přesíváme strapačky. Já je upřímně dávala do vodní lázně lžičkou, síto doma nemáme. Pravda, že měly potom poněkud roztodivné tvary, ale záleží na chuti, ne? :) Vaříme, dokud nevyplavou na povrch, kde je ještě radši minutku necháme. Nejlepší je to rozhodně vyzkoušet. Vylovíme je děrovanou naběračkou a necháme trochu okapat. Takto vždy po trochách spotřebujeme celé těsto,
   
   
4. Podáváme se zelím, kapustou, masem, bryndzou... Prostě každý jak máme rádi :)

Toto je můj výtvor s kapustou. Nebyla jsem si jistá, jak to dopadne, ale musím se přiznat, že chutnaly výborně a snědla jsem jich poměrně hodně :D Fotka znázorňuje, jak nejradši obědvám. S knihou, talířem dobrého jídla a čajíčkem.

Strapačky na 100g: podle www.kaloricketabulky.cz

Energie: 680 Kj/162,52 Kcal

Bílkoviny: 9,4 g

Sacharidy: 19,1 g

Tuky: 8,6 g

Ponovoroční šílenství

Fuu, tak jsem se sem po pár dnech opět dostala.
A člověk by nevěřil, kolik se toho může za několik málo dnů udát. Je to až šílené, jak rychle čas plyne a dává a bere a posouvá a mění...
Nový rok nám nezačal šťastně, spíš naopak. Stalo se něco, s čím se těžko vyrovnává. Ne, ani pořádně nevím, jak se cítit, natožpak co dělat. Jsem zmatená a situace je složitá. Nezbývá než věřit a neustále si opakovat, že vše se děje pro nějaký důvod, vše zlé je pro něco dobré a že čas je nejlepší lék. Doufat a věřit...držte palce!

Každopádně mnohem větší šílenství než v naší domácnosti po Novém roce a Vánocích nastává v obchodních domech. A přesně tím jsem si dnes prošla. Byla jsem v Avionu v Ostravě a musím se přiznat, že do nákupního centra mě nikdo další půlrok fakt nedostane!
Tisíce lidí mačkajících se v kupách oblečení ve výprodeji, řady od pokladen až k východu z obchodu, no šílené! A blbé na tom je, že mně se vlastně ani většina těch věcí pořádně nelíbí. Mám příliš vybíravý vkus a styl na to. Ale úspěšně jsem tam drapla aspoň 2 trika, svetr a kalhoty. Ano, jen 4 kousky po 5 hodinách prolézání obchodů :D
Alespoň obídek jsem si dala dobrý, gnocchi quattro formaggi, mňami :) Uznávám, není to nejzdravější jídlo, ale jednou za čas trochu člověk zhřešit může a odpoledne jsem to trochu vyskákala zumbou.

K večeru jsme s tatíkem ještě zkoušeli upéct domácí chléb. Doma jsme měli sušené droždí ... No, asi bylo dost staršího data, protože nám trochu nefungovalo :D Chtěla jsem sem původně dát recept a fotku, ale jak to tak vidím, tak radši někdy jindy. Snad příště to bude lepší :)

Trochu mě děsí, jak rychle se blíží pondělí a s ním konec prázdnin a krutá realita v podobě nástupu zpět do školy. Nemám ráda leden, vždy se vleče, je zima, šedo, sníh střídavě je a mizí a uzavírá se pololetí. Upřímně, myšlenky na učení mi fakt hlavou zrovna nevíří a mám takový neodkladný pocit, že za ty dva týdny se mi z hlavy stejně vše vykouřilo. No, stůjte při mně všichni svatí, aby toto zmatené období bylo rychle za mnou...

Jak jste si užili sobotní den vy? :)