úterý 13. ledna 2015

Hvězdy nám nepřály

Posouváme se dále v Reading challenge! Teda, knihu jsem přečetla už minulý týden, ale nechtělo se mi dávat 2 podobné články po sobě :)
Ne, že bych měla tolik času na čtení, respektive tento týden je tak náročný, s pololetím, podivnou atmosférou doma a vším tak okolo, že jestli ho přežiju, budu si opravdu gratulovat! Není nad to psát každý den tak 3-4 písemky a rozumět ...no, nerozumět vlastně ničemu.

Hvězdy nám nepřály

Titul, který jsem slýchávala čím dál tím víc, ne jen v souvislosti s knihou, ale také i s filmem. Abych řekla pravdu, po přečtení, nemám chuť se koukat na film, byť by byl sebelépe natočený nebo herecky obsazený.
Příběh je ponurý, depresivní, ale lidský. Zdá se mi, že autor se nesnaží podat celou problematiku rakoviny jako něco smutného, ale jako něco, s čím se můžeme naprosto normálně setkat v našich běžných každodenních záležitostech. Čekala jsem milostný příběh, pár mladých lidí, závislý jeden na druhém, ale nebylo tomu tak.

A to je jedině dobře... Zamilovaná dvojice, z nichž jeden na konci umře a trpí. Ale zároveň je uvolněný. Je zvláštní přemýšlet nad jejich situací, protože když v ní člověk není, asi ji nepochopí.

Inteligentní dívka mající rakovinu potkává kluka, který má rakovinu již zdánlivě za sebou, už by mu nemělo hrozit nebezpečí. Poznávají se, svěřují se jeden druhému. Hazel se mu nejdřív nechce otevřít, má strach, že by mu ublížila, kdyby kvůli své nemoci musela opustit tento svět. Ale nemůže se ubránit zamilování, protože on pro ni dělá první poslední. Podporuje ji, chrání ji, vezme ji na nejromantičtější výlet do Amsterodamu, vypotřebuje pro ni své "přání". 
A nakonec je to on, u koho najdou smrtelnou rakovinu, na kterou vzápětí umírá. A ona je ta, která zůstává na tomto světě, který ji už v podstatě nemá co nabídnout.


Příběh mě zcela polapil a do poslední stránky v podstatě nepustil. Ne, že by byl tak originální nebo úžasný, ale líbí se mi, v jakém světle autor celou skutečnost ukazuje. Není to o litování, soucitu, rakovina je tu ukázána lidsky, jako součást života. A myslím, že o tom to je. 
Jít životem s tím, co nás v něm potká. Nic se neděje bezdůvodně. Otázkou je, jak my sami to pochopíme, jak se na to budeme koukat. Není to lehké, ale život nepřichází s návodem a všichni si ním musíme projít.


Knihu jsem si odškrtla jako knihu, podle které se natočil film. Sice se na něj nechci dívat, ale věřím, že pro nečtenáře je dobrou alternativou. Kdo ví, třeba se k němu jednou dostanu. 
Co vy, četli jste tento bestseller? Nebo propadli filmu?



2 komentáře:

  1. Já knihu přečetla v angličtině, dřív než stihla propadnout tahle mánie tady. :D Kniha se mi moc líbila, ale film mě příliš nezaujal - a to jsem na něj slyšela jen samou chválu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V angličtině musí být ještě o mnoho lepší - třeba se k tomu tak taky někdy dostanu :) Já na film slyšela taky jen samé pozitivní reakce, ale nevím. Mám mnoho knih, u kterých prostě vím, že se na film koukat nebudu, protože by se mi mohl zkazit celkový prožitek... Možná o dost přijdu, ale já jsem přece jen radši čtenář než filmař ;)

      Vymazat