Ano, připouštím, že mám mnoho problémů...se školou, rodinou, kamarády, celkově se životem. Ale to není přesně to, na co bych se chtěla zaměřit.
Tím, že jsem se poslední dobou velmi vášnivě zabrala do sledování blogů, a to především food a fitness maniaků, něco jsem si uvědomila. Jejich články, nápady, inspirace, motivace, rady... To vse mi pomohlo si uvědomit, že to je to, po čem taky toužím.
Ale bez toho věčného počítání kalorií, bez počítání kousnutí. Uvědomila jsem si, že mám problém. Shlédla jsem se v mnoha příbězích, které tu na netu najdete. A připustila si, že mám PPP.
Možná si říkáte, že to není zrovna dobrá zpráva. Ne, není. Ale dobrá zpráva je, že si to připouštím, že si uvědomuju, že se můžu změnit. Že je čas jít dál, pohnout se od toho, nechat to za sebou. Začít žít fakt zdravě a naplno. Je mi jasné, že mám před sebou dlouhou, předlouhou a těžkou cestu, ale momentálně fakt chci! Chci se odtrhnout od té závislosti. I kdyby to měly být jen malé krůčky, chci postupovat, schod za schodem vzhůru.
Budu potřebovat hodně podpory, hodně sil. Ale už mám dost keců, že jsem vychrtlá. Nezvládám to poslouchat. Zasahuje to mou psychiku.
A dnes přetekl pohár trpělivosti. Sesypala jsem se, rozbrečela a udělala něco, co jsem opravdu nečekala, že jednou dokážu. Šla jsem za mamkou a řekla jí to. A ona plakala taky. A objala mě a řekla mi, že mě má ráda a že je ráda, že jsem našla odvahu a pověděla jí o tom. A že se bude co nejvíce snažit být mi oporou a pomáhat mi.
A já si uvědomila, jak jsem občas opravdu slepá. Ke svému okolí. Bála jsem se jí to říct, že mě odsoudí, pošle do ústavu nebo já nevím. Bála jsem se, že si bude myslet, že jsem blázen. Ale není to tak.
Je přede mnou hodně dlouhých a těžkých týdnů, asi i měsíců, ne-li let. Teď se teprve ukáže, nakolik jsem v tom hluboko. Ale prvním krokem je, si přiznat, že se s námi něco děje a druhým se snažit problém vyřešit.
Chci teď sesbírat všechnu sílu, kterou mám a jít do toho. Je mi jasné, že narazím, že si ještě popláču a že to bude pomalé. Ale nechci být kost a kůže, chci mít sportovní postavu, žít zdravě a bez výčitek. Opět najít úsměv na své tváři, radovat se ze života. Nemít v hlavě jen kalorické tabulky (a těch se bude asi zbavovat nejhůře :/ )
Ani nevím, jestli to někdo čte, ale pokud, tak mi prosím držte palce. Neodsuzujte mě, je strašně lehké spadnou do kolotoče závislostí, ať už jde o jakoukoliv. A PPP se odráží na člověku asi už po celý zbytek jeho života. Ale je to o tom, najít v sobě tu sílu a bojovat. Protože život je boj...
Žádné komentáře:
Okomentovat