Nebudu se omlouvat, že to nějak "nepatří" k tématům, o kterých běžně píšu.. Můj blog možná zpočátku měl být zaměřen tím jedním směrem, byla jsem v době PPP a řešení jídla a cvičení bylo to jediné, co se mi honilo hlavou. Ale postupem času jsem došla k tomu, že je mnohem lepší, když mám zase blog jako místo, kde si můžu postěžovat, vylít srdíčko, předat nápady nebo být prostě v kontaktu s těmi, které mé žvatlání alespoň trochu zajímá.
Takže proto dnes o knize... Jelikož a protože já jsem knihomil a bez knih jsem během učení na maturitu fakt těžce přežívala a teď čtu jednu za druhou, i přes brigády a jiné povinnosti. A cítím se zase skvěle, naplněná. Obzvlášť po dočtení této. A už mlčím s úvodem, jdu se vykecávat dále na téma knihy s názvem Křižovatky od Williama Paula Younga.
Od tohoto autora jsem již dříve četla Chatrč, taky výborná kniha. Úplný bestseller a myslím, že právem. Svým způsobem Young asi dokázal, aby se lidem do podvědomí opět dostal Bůh a nějak si svým způsobem získal místo v některých srdcích. A víte co? Je to jedině dobře.
Jeho další bestseller tedy nese název Křižovatky.. Proč?
Asi proto, že hlavní hrdina se na nich ocitá velmi často. A tím nemyslím křižovatky v rámci silnic a jiných hmotných cest, ale v rámci rozhodování a poznávání sám sebe. Možná proto mi to bylo tak blízké, protože ..všichni máme spoustu křižovatek kolem sebe, spousty cest a rozhodování a já jsem přesně ten typ člověka, který šíleně dlouho přemýšlí a jen myslí na to, jak si zvolí a už to bude špatně. Tato kniha mi svým způsobem ukázala, že... si nelze vybrat dobře nebo špatně, vždy to tak nějak patří do naší cesty. I bez toho "špatného" rozhodnutí bychom se nikdy neposunuli dále. Stáli bychom na místě a utápěli se v tom, co je.
A i když je to někdy těžké nebo v tu chvíli nepochopitelné, je třeba se hnout. Nezmrznout na jednom místě. Dát šanci novým věcem, novým lidem, novým příležitostem.
Musím se přiznat, že hlavní hrdina, Tony, mi byl strašně nesympatický. Alespoň zpočátku. Popisuje tam, co všechno udělal své rodině, manželce a dceři, jak se uzavírá sám v sobě a jediný on je ten správný, kdo má pravdu, kdo má právo všechny řídit a rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné. Jako by nějaký nadčlověk (Nietzsche by ze mě měl radost! :D ). Ale skutečnost byla úplně jiná.
Už asi pracuje trochu můj psychologický mozek.. A tak mi bylo jasné, že se z člověka taková zrůda nestane jen tak. Vždy je nějaký kořen, nějaké semeno, které v člověku onu nenávist a bolest zakoření. A tím, že se sám nadále utápí v lžích a utrpeních druhých, které sám způsobuje, dává úrodnou půdu právě všem těm nesprávným vlastnostem.
Ale asi by to nebyl Young, kdyby to nemělo mít nějaké rozuzlení. Konkrétně nějaké v nápravě, Bohu, smrti a lásce.
Nechci prozrazovat příběh. Za prvé je poměrně složitý a za druhé jsem zastáncem toho, že by si to měl člověk spíš přečíst bez toho aniž by předem věděl. Lépe se pak dělá vlastní úsudek a názor. Po přečtení názoru někoho jiného se poté do vašeho vždy vpletou alespoň tenké nitě jeho názorů. Můžeme se bránit jak chceme, ale je to tak.
Ale pravdou je, že mě příběh naprosto unesl. Nejsem schopna slov, ani taková neznám. Jen přemýšlím, jak je někdo schopen vůbec něco tak geniálního vymyslet. Poskládat slova do smysluplných vět, dát tomu zápletku, postavy, místa, činy. Začátek a konec. Smysl. Vdechnout tomu vlastně život.
Je to dechberoucí.
A taky jsem teď naprosto přesvědčena o tom, že..
...že se vše děje pro nějaký důvod. On ho zná, my nemusíme. Časem k němu dojdeme. A i kdyby ne, tak co na tom záleží? Všechno řídí Jeho láska, Jeho vůle. A pokud svá srdce otevřeme a pustíme Jej dovnitř, dostane se nám těch nejkrásnějších darů.
Ano, mluvím o Bohu.
Ne, nejsem žádná šílená zarytá křesťanka. Spíš mám k tomu všemu svůj vlastní pohled a svůj vlastní přístup a spousta katolíků a lidí, co chodí do kostela, by mě asi ukamenovala. Ale já to takto prostě cítím a vím, že je to správné.
Pár dní zpět se u nás doma udála nemilá událost a ... v takových chvílích je asi normální hledat někoho, koho by člověk mohl obvinit.
Ale..asi to nemá smysl. Proč by vždy za vším musel někdo být?
Chápu, že je to pak pro člověka asi jednodušší. Vypořádat se s tím. Protože má dojem, že někdo tu vinu má a tím jako by částečně odpadla ze mě.
Ale kdybychom se místo toho radši postavili věci čelem, neutíkali, porvali bychom se s celým problémem mnohem lépe. Já neříkám, že je to snadné. Sama moc dobře vím, že není. Tolik let jsem utíkala. A stále někdy utíkám. Protože je to jednodušší.. A jsme jen lidi..Chceme to mít jednoduché. Nechceme trpět. Chceme odplatu, protože někdo se má lépe a někdo takové utrpení neprožil.
Asi tomuto světu úplně nerozumím a ...ani nechci. Uvědomuji si čím dál tím víc, že do této doby moc ani nepatřím. A ani nevím, do jaké bych měla patřit. Jen cítím, že mám úplně jiný pohled na svět než většina lidí.
A vždy když najdu nějaký příběh, knihu, povídku, píseň, melodii, obraz, tanec,....co je s tím mým vnímáním alespoň nějak v souladu, něco mi to vyjadřuje, cítím se povznesena a mnohem lépe. Tohle byla jedna z těch knih. Která mi zase vlila sílu do žil.
A nejen k tomu, abych sama žila, ale.. abych pomáhala žít jiným. Abych uměla dodávat naději a povzbuzení. Abych dokázala najít úsměv na tváři i v ten nejhnusnější den. Abych uměla být milá i na lidi, kteří vstali levou nohou z postele a mají velkou potřebu si to vybíjet zrovna na mě. Abych se dokázala budoucnosti a všem svým ostatním strachům postavit.Právě teď mám k tomu spoustu sil a jsem Ti za to vděčná, Pane... Vím, že přijdou pochybnosti (stále jsem to já), ale... budu se jim bránit.
Vím, že tento článek ve výsledku o té knize moc nebyl, ale já chtěla spíš psát o tom, jak na mě působila, co mi přinesla.. A to jsem myslím naprosto vystihla.
Zase je změť, zmatek, chaos mých myšlenek. Ale já to prostě asi jinak neumím.
Vřele ji doporučuji ke čtení. Opravdu! Věřím, že si Vás získá. Ať už věříte nebo ne. Dejte jí šanci, půjčte si ji a nebo rovnou kupte.. Protože rozhodně za to stojí.
A pokud ji někdo z Vás již četla - jaký máte názor? :) Taky jste byli tak unešení?
