neděle 16. července 2017

Výletíček do Českého Krumlova a Budějovic

Původně jsem se chtěla rozepsat o něčem úplně jiném, ale..nejsem na to (ještě) připravená.
A proto, že dlouho nebyl žádný článek, chtěla bych se s Vámi podělit alespoň o malý střípek z mých "prázdnin".
V uvozovkách, protože stejně chodím do si vpráce a mám minimum klasického prázdninového volna - respektive teď jsem měla týden, v srpnu bude ještě jeden. No, zas musím říct, že jsem udělala ten krok a dala výpověď - takže od září volno. Na necelé 3 týdny, než mi teda začne škola.
Práce jako taková mi nevadí, kolegové jsou fajn, celkově rozhodně zajímavá zkušenost a jsem ráda, že jsem si tím prošla...Ale podmínky jsou horší...a i když se teď začínají relativně dít věci a snad by se toho mohlo dost změnit, nejsem si jistá, jestli bych to později se školou dávala. Takže, sice mě přemlouvajíl, že jsem šikovná, ale..chci si rozhodně vzít minimálně zpočátku čas a volno, ať vidím, jak moc se z množství učení a  všeho hroutím.
Ale o tom jsem až tak mluvit nechtěla.

Když už jsem měla několik dní volno a žádnou jinou povinnost, rozhodla jsem se zajet aspoň na 2 dny za našima na dovolenou do Českého Krumlova.. protože jsem tam nikdy nebyla a je hezké město.
Cesta, byť z Brna, byla dost dlouhá. Cestou jsem se snažila ještě trochu spát, přece jen jsem vyjížděla dost brzo, ale moc to nešlo. Pak už jsem se bavila jen posloucháním starých písniček a vzpomínala na doby, kdy u nás doma na kazeťáku jely denně.
V Českých Budějovicích jsem pak přestupovala do druhého autobusu a docela creepy feeling, když nastoupíte do autobusu a všude samé asiatské tváře. Jako nic proti, ale najednou jsem si připadala jak na jiném kontinentě :-D
A o moc jiné to ostatně nebylo v samotném Českém Krumlově. U autobusu na mě už čekali naši a společně jsme se vydali dále do městečka.



První, jak jinak, na jídlo. Zapadli jsme do nějaké relativně levné restaurace. Hned jsem si vybrala - měli v nabídce kapra a já rybu neměla dlouho a ...mňam. Geniální volba. Potom jsme už vyrazili na místní hrad/zámek, který je...až nepochopitelně obrovský. Jako..vysoký jak panelák (nebo spíš větší) a jak se táhne přes půl města..nepochopitelné.
Krásné výhledy, spousta fotek, mraky turistů. Nepatříme zrovna k těm, co by museli i dovnitř a absolvovat komentovanou prohlídku, takže to jsme přešli a radši si to udělali po svém. A kochali se výhledy.


Nahoře byla ještě nějaká zámecká zahrada, další obří pozemek, plný květin a fontánek a nakonec ještě nějaké otáčivé hlediště, u kterého jsme nikdo moc nepochopil jak to má vlastně fungovat.

Nějakou uličkou jsme se zas pak dostali dolů do městečka, kde jsme se procházeli úzkýma uličkama, do kterých se mamka hned zamilovala a furt se nad nima rozplývala. Do toho se tam pořád motali turisti, tahali kufry na těch dlažidicových chodnících, no..upřímně, když jsem si pak sedli, že si dáme limonádu a taťka pivo, tak jsme si dost krátili chvíle tím, že jsme jen pozorovali lidi okolo a smáli se některým kulturním projevům :-D

Po několika hodinách procházení jsme byli už takoví unavení, tak jsme si s mamkou koupili každá trdelník a zamířili jsme si sednout k vodě. Trdelník jsem měla po několika letech a dost jsem se na něj těšila, protože..mńam. A byl fakt skvělý, ale ke konci mi dělalo problém jej dojíst..ne velikostí (to bych dala i dvojnásobný :D), ale spíš tím, kolik cukru tam bylo. Žaludek, na to už nezvyklý, dost protestoval, tak jsem pak byla ráda, že jsme jen seděli a pozorovali vodu.
Projížděli lidi na raftech a mně se hrozně zastesklo po sjíždění řek. Už je to teda dost dlouho, co jsem takto někde byla, ale stejně jsou to skvělé vzpomínky a vždycky mě to hrozně bavilo. Takže taková trochu nostalgie..


Pak jsme si šli koupit ještě něco na večeři a v nějakém menším pohoštění, které díky Bohu dosud neobjevili žádní asijští turisté, jsme přečkali čas, než nám měl jet autobus do vesničky, kde naši bydleli.
Chvílemi nás ten den zastihl déšť. ale pořádná sprcha přišla když jsem čekali právě na ten autobus. naštěstí tam byla stříška, ale krásná bouřka se přihnala no.

Busem jsme tedy přejeli k penzionu, tam si dali večeři a ještě se šli chvíli projít po okolí. Onen penzion byl v podstatě přestavěný bývalý statek a okolo byly pořád statkářské budovy. A taky kravičky a jedno naprosto roztomilé telátko. Tak jsem se chvíli rozplývala, i nad krásným západem slunce a užívala si klid okolí, být mimo město a lidi a ...poprvé jsem měla pocit, že by vlastně mohly být nějaké letní prázdniny.
Večer jsme si už pak jen povídali, plánovali zítřejší výlet a unavení po celém dni šli spát.

Další den jsme vstali, dali si snídani, trochu se přioblékli, protože se přes noc dost ochladilo, a zase vyrazili pryč. Pěšky jsme dorazili do vedlejší vesnice, kde byla dole u Vltavy vodácká zátoka (Lucii opět popadla nostalgie a chuť jet na vodu) a takový krásný starý klášter. Prošli jsme to tam, mezitím se udělalo i docela tepleji, a pak se vrátili na nádraží, odkud nám jel vlak do Českých Budějovic.

Bylo akorát poledne, když jsme tam dojeli, takže začalo rychlo procházení města a hledání místa, kde se najíme. Nakonec jsme zalezli do nějaké zapadlé hospůdky, nic moc extra, ale fajn.
Pak jsme hlavně procházeli městem, náměstí a parky okolo Vltavy. Shodli jsme se na tom, že v Českých Budějovicích by nechtěl žít každý (schválně, kdo zná Cimrmana?) a tak nějak jsme spíš bloudili městem. Nebylo tam toho až tak moc zajímavého, foukalo a mně měl jet asi v 17 autobus.

Takže jsme došli na autobusové nádraží, které z nějakého nepochopitelného důvodu je na střeše obchodního domu...weird..
Rozloučila jsem s našima a po cestě jsem poslouchala zase hudbu a snažila se rozluštit jednu hádanku. Pozorovala jsem utíkající cestu. Tím, že se nejelo po dálnici, bylo vidět všechny možné kopce a rybníčky a bylo to fakt hezké.

All in all to byl moc fajn výlet. Na chvíli vypnout a jet někam jinak, podívat se. Potřebovala jsem něco takového. Utéct trochu z toho všeho známého a z Brna...to velkoměsto na mě někdy dost doléhá. Miluju přírodu a hory a klid bez lidí, což je tady skoro nemožné.
Český Krumlov byl fakt hezký, ale takový no..jak to říct. Na mě hodně turistů a nemá to tak nějak..nic svého. A i když jsme se ptali nějaké místní paní, to místo nemá prostě svou historii. Po revoluci se to teprve začalo všecko opravovat a stalo se to sídlem turistů. Ale když člověk vyjde z toho "centra", je to jen další normální město, místy dost komunistické. Nekritizuji, jen podotýkám. Nemá to tam třeba takové kouzlo jako Praha no.
Každopádně určitě za výlet to tam stojí. Jen si člověk musí naostřit lokty a počítat s tím, že výplata se dost ztenčí. Na druhou stranu, s tím se musí počítat snad v každé turistickém městě.


1 komentář:

  1. V Krumlově jsem byla dvakrát a hrozně jsem si to tam zamilovala, byla jsem unešená z těch jeho úzkých uliček a malých domečků :)). Ale ti turisté byli opravdu otravní, byla jsem ještě baculaté blonďaté dítě a ti asiati si mě pořád chtěli fotit, tenkrát jsem z toho měla radost, že jsem exotická, teď se chytám za hlavu :D...

    OdpovědětVymazat