Domácí cvičení vs posilovna

Po delší době se zase ozývám s nějakým tím článkem na téma cvičení. Když si uvědomím, že jsem ten blog chtěla převážně o něm a zdravém jídle, tipech a podobně, a ve skutečnosti se tu věčně jen vykecávám, trochu se stydím.
Ale na druhou stranu, ono mi to pomáhá se takto vypisovat z okolního dění... ale jestli to někoho baví číst, to je věc druhá no...

Každopádně bych se dnes ráda zamyslela nad plusy/mínusy cvičení doma i v posilovně.
Asi to tu nepadlo, protože jsem se za to v té době poměrně styděla, ale už v posilovně zase necvičím. Proč? No, bylo to trochu složitější.
Bydlím v poměrně malém městě, ale těch institucí je tu docela dost. Jenže blízko, kde bydlím je jen jedno a tam jsem taky chodila. Problémem byl...trenér a zároveň majitel fitka. Prostě osoba, které se nevyhnete. Postarší pán, který tomu oboru asi moc nerozuměl (neustálé kardio) a jediné, co uměl, bylo sjíždět mě pohledem, neustále mít nějaké chlípné narážky a podobně. Po nějakém čase jsem na to prostě přestala mít nervy...
A tak mi nezbylo nic jiného než se vrátit do domácího prostředí... Ale už ne k videím Jillian a podobně, už si to sama umím lépe rozvrhnout, koupila jsem si další čínku a makám si dobře. Samozřejmě, posilovna je něco jiného... ale aspoň něco :)

Protože i ono to cvičení doma má své výhody:

• Nikdo vás neruší a nechce s vámi řešit bůh ví co uprostřed série. Prostě se jen zavřete v pokoji, pustíte hudbu a máte svatý klid
• Vzhled - a tím myslím, že nemusíte řešit, jestli vás někdo pozoruje, jak moc jste zpocení. Protože je to jedno, můžete mít mastnou hlavu, plandající tepláky, cokoliv.. 
• Je to doma - ano, zajímavý bod, ale..nemusíte nikam chodit, ani když je venku vichřice, slejvák nebo sněží. Maximálně na to koukáte z okna. A po sprše se nenachladíte, protože hned se může do župánku
• Peníze - tak ty utratíte na začátku za činku, kettlebell a nějakou podložku a jdete na to. Kdežto v posilovně každý měsíc nebo půlrok za permanentku

Samozřejmě, že má i své nevýhody. Někdo se doma nedonutí, když to má hned "pod nosem". Taky v posilovně je více strojů a možností. Možnost se seznámit s novými lidmi, posouvat své hranice, motivovat se.

Asi jako všechno má obojí své klady i zápory. Ale jde o to, že se cvičí a hýbe, a ve výsledku je asi jedno kde. Doma to možná trvá více času, ale pak můžete na sebe být o to více pyšní.

S blížící se maturitou jsem třeba hodně ráda, že nemusím nikam chodit, v klidu si odcvičím doma a zase dělám že se učím... Ale samosebou bych se ráda do posilovny vrátila. Kvůli rozvoji a tak..

A jak cvičíte vy? Doma nebo posilovna? Nebo kombinace obojího? :)

Strečink

Dnešní článek bych chtěla situovat do trochu odbornějšího stylu.
Už nějakou dobu chodím do posilovny a tak nějak si všímám jedné hojně opomíjené aktivity. A té bych chtěla věnovat dnešní myšlenky.
Protože mě upřímně překvapuje, jak zrovna tohle může někdo vynechávat!

Strečink by měl být nedílnou součástí každého tréninku!
Proč? 
Cvičením, posilováním, tancováním..prostě jakoukoliv zvýšenou  a vlastně i nezvýšenou aktivitou zatěžujeme své svaly. A aby nedošlo ke křečím nebo ochabnutí, je nezbytné, aby se tito naši miláčkové dostatečně připravili na zátěž, která bude následovat.
Ano, strečink má svá velká opodstatnění. Sama moc dobře vím, jak mě další den všechno bolí, když se nedostatečně protáhnu.

Kdy se mu věnovat?
Někteří tvrdí, že stačí jen po tréninku. Ale já nesouhlasím.
Vždyť před tréninkem je také důležité zapojit svaly, tak nějak jim "oznámit", co se bude dít, dát jim čas na přípravu, prokrvení. Asi v tuto chvíli není tak důležitý, ALE důležitý je. Samozřejmě nestačí třikrát mávnout rukou a s radostí jít tahat činky. Dobré je prodýchat určité partie, protáhnout, uvolnit, protože, ač se to nezdá, pracují vlastně pořád.

Po tréninku by mělo jít taky o samozřejmost. Vždyť jsme hodinu tahali těžké váhy, různě pohybovali svaly - to všechno vlastně způsobuje krácení svalů. Ale o to nám přeci nejde! A taky nám nejde jen o objem nebo jo?, cvičíme i pro určitou sílu, výdrž, pružnost.. A aby se tohle všechno projevilo, je důležité svaly po tréninku pořádně protáhnout! Jedině tak si udrží svou flexibilitu, uvolní se a ještě započne jejich regenerace.

Takže jak na to?
Jak už jsem psala výše, nejde jen o nějaké mávání. Protahování potřebuje nějaký řád, a proto je dobré začít od vrchu dolů a postupně se snažit začlenit každou partii. Samosebou to lze i otočit a začít od noh. Hlavní je nic nevynechat.
Dalším aspektem je nespěchat. Snažíme se pomalu vyvíjet jakýsi tlak na danou svalovou partii, dokud nás to nezačne bolet. V tu chvíli povolíme, na chvíli si odpočineme a za chvíli to zkusíme znovu. A uvidíte, že tentokrát bude práh bolesti trochu jiný.
Nejlepší je posunout tento "práh" tak třikrát, zase se nic nesmí přehánět.
U protahování je také strašně důležité dýchání, takže bychom mu měli věnovat čas a nezapomínat na něj.
Strečink provádíme asi 10-15 minut.

A jak to dělám já?
Osobně nedám na pořádné protáhnutí dopustit. Mívám docela problémy se zablokovanou páteří nebo křečemi v lýtku, takže se tomu snažím vyvarovat.
Před tréninkem si dám vždy nějaký čas na páse, abych si svaly zahřála. Potom se vrhnu na samotný strečink, kdy jdu od hlavy dolů. Takže hezky krk, ramena, ruce, boky, záda, nohy.
Po tréninku jdu na to podobně, opět si dám nějaké to kardio (ač nejsem zrovna jeho milovníkem a zastáncem) a pak se zklidním protáhnutím. Tomuto taky věnuji více času, snažím se opravdu protáhnout důkladně, především ty partie, které jsem daný den cvičila, ale neopomíjím ani ty ostatní.

Samotným strečinkem se dá taky mnohého dosáhnout. Jsou druhy cvičení, které jsou založené vlastně jenom na něm. A přitom se krásně protáhne a posílí celé tělo i kostra. Netvrdím, že musíme všichni umět dát si obě nohy za hlavu a kdesi cosi, ale takové protáhnutí může být i určitou rehabilitací, prevencí třeba proti bolavým zádům, ale také i psychickou úlevou. Stačí si pustit relaxační hudbu, třeba i zapálit svíčky a hned to má jiné kouzlo!

A jak to máte vy? Protahujete se před i po tréninku? Nebo na to kašlete?

Cvičení: Jillian Michaels 1

Rozhodla jsem se začleňovat více články o obecnějších tématech, než jen čím se živím a jak vypadají moje dny. Ač vím, že i o těch příliš nepíši. Jo, slíbila jsem, že budu více přidávat, na začátku týdne jsem o tom psala... jakto, že se tedy ozývám až teď, když je pátek?
Abych byla upřímná, tento týden toho bylo nějak moc. Nemyslím ve škole, ale tak nějak celkově. Psali jsme jakési testy, ale hlavně jsem se cítila taková unavená. Nevím, čím to, počasí bylo krásné, ale já nějak nedokázala vůbec vnímat energii z těch jarních paprsků.
Včera jsme navíc s orchestrem hráli na koncertě a já jsem už z naší dirigentky opravdu unavená - takového člověka jste ještě nepotkaly! A víte, co je o to větší hrůza? Že o víkendu máme soustředění... ! Myslím, že umřu...

Nicméně, o tom jsem se vůbec nechtěla rozpovídat :)
Jdeme na první cvičící článek o mé oblíbenkyni. Všichni ji určitě znáte. Malá, uřvaná, drsná, nepolevující Jillian Michaels!