Chvíle před koncem

Nemám ponětí, kde se najednou v mém harmonogramu ocitlo tolik času, ale úspěšně si mohu škrtnout první položku z mé 2015 Reading Challenge!

Dala by se odškrtnout na více položkách, ale já si vybrala "A book set in high school". Protože přesně tam se odehrává.

Na americké střední, kde jsou studenti rozděleni do skupin podle popularity. A podle toho se k vám ostatní chovají, podle toho se chováte vy, oblékáte, vyjadřujete nebo dokonce jen cítíte. Ano, uznávám, kdyby mi tu knihu takto někdo vylíčil, neměla bych sebemenší chuť si ji přečíst. Jediné štěstí, že vyprávění o smetánce americké střední to opravdu není...

Chvíle Před Koncem

"Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?"

Abych řekla pravdu, vůbec jsem tu knihu číst nechtěla. Přišla s ní za mnou mamka, ať si jí přečtu. Chtěla jsem jí odbýt typickým "Nemám čas", ale byla jakási neoblomná. A fakt se smála, když ji četla. Tak jsem si řekla, ok, proč ne. Jednou za čas si přečíst koninu neuškodí.

Jenže ona ta kniha tak nějak bilancuje mezi koninou a vážnou filosofickou literaturou. Ona filosofie je víceméně zachycená v normálním životě americké teenagerky, která prožívá jeden den znovu a znovu dokola, celkově sedmkrát. Pokaždé ale udělá něco jinak a má to dopad na další události. Na konci dne vždy umře a ráno se probudí a opět prožívá pátek 12.2. 

Během toho v podstatě "opakujícího se" týdne změní styl svého myšlení, postoj ke světu, sama k sobě, rodině i přátelům. Prohlédne do mnohých zákoutí své mysli, ale i mysli svých kamarádek, které nejsou vždy svaté. Snaží se pomoct lidem, které by dřív jedině odsoudila nebo by jí nestáli za jediný pohled. Uvědomí si, co je opravdová láska a opravdové štěstí. 

Kniha je psaná s humorem a nadsázkou a přesto v sobě obsahuje mnoho důležitého a vážného. Je přímo protkaná sledy, které člověk ví, ale uvědomí si je až ve chvíli, kdy se dějí. Nutí tak nějak se zamyslet nad našimi životy, za čím se ženeme a proč vůbec. Dokazuje, že na životě každého z nás záleží. 

Abych byla upřímná, když jsem otočila poslední stranu, nezklamal mě fakt, že příběh je v podstatě neukončený. Ale zklamalo mě, že si lidi některé věci vůbec neuvědomují. Že se ženou za tím, aby věděli víc, ale nic tím v podstatě nezískají, jen ubližují sobě i svému okolí. 

Nechtěla bych si projít tím, čím si prošla hrdinka tohoto fantasy/sci-fi románu. Ale zároveň chtěla. Mít tu možnost vše pochopit, co dělám špatně, jak bych se mohla změnit, jak bych mohla ostatním pomoct. A nakonec se obětovat a nelitovat ničeho, co jsem v daný den prožila. Musí to být svým způsobem fantastický pocit. 

Rozhodně doporučuji přečíst! Zdá se to jako pohodová oddechovka a asi i je. Ale stejně donutí se zamyslet. A tak by to mělo být. Kniha by v nás vždy měla nechat nějaké emoce. Měla by nechat nějaký dopad na naší osobnosti, ještě ji trochu vykreslit.

A tak si odškrtla knihu no.1 ve  svém seznamu! Uff, ještě tolik před sebou. Mhm, nemůžu se dočkat! :)

  

Domácí strapačky

Tak a nastal pravý čas na první recept. Řekněmě, že je to první pokus něco udělat v novém roce - ten včerejší experiment, ze kterého měl vzejít chléb opravdu nekomentuju :D

Pod stromeček jsem dostala kuchařku Romana Vaňka, kterou jsem si moc přála, s názvem Poklady klasické české kuchyně (aneb jak to ta babička tenkrát vařila). Dnešní oběd byl tak nějak inspirovaný právě jedním z receptů, který se tu nachází.
Měli jsme doma kapustu a tak jsme si říkali, co k tomu... Společně s knedlíky a masem by to vytvořilo pěknou kalorickou bombu. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se zastavila a řekla si, že to ne. Otevřela jsem kuchařku, prolistovala a řekla si, že je zkusíme. Jsou domácí, tudíž víme, co do nich dáme a můžeme je odlehčit dle sebe.

V kuchařce jsou psané se zelím a uzeným masem, ale jak už jsem říkala, my je měli s dušenou kapustou. Recept dávám ale jen na strapačky.

Recept: 

• 800g brambor ( v knize se píše 1 kg)
• 4 vejce (v knize 5 vajec)
• 250g polohrubé mouky
• sůl

Recept jsem si trochu upravila kvůli množství, ale musím říct, že i tak byl těsta kotel, takže máme co jíst další týden. Jinak mouky jsem dala více, protože naše brambory byly domácí a nové a pouštěly hodně vody. Dá se přidat i trocha bramborového škrobu, pokud je těsto stále málo husté.

Postup:

1. Brambory oloupeme a nastrouháme na struhadle do mísy. Strouhat by se mělo najemno, ale vzhledem k tomu, že jsem chvílemi dost líná, tak jsem to vzala poměrně nahrubo.
2. K bramborům přidáme rozklepnutá vejce, mouku a sůl. Ze surovin vypracujeme hladké těsto, které není ani řídké, ani husté.
   
3. Ve větším hrnci přivedeme k varu dobře osolenou vodu a přes síto s velkými otvory přesíváme strapačky. Já je upřímně dávala do vodní lázně lžičkou, síto doma nemáme. Pravda, že měly potom poněkud roztodivné tvary, ale záleží na chuti, ne? :) Vaříme, dokud nevyplavou na povrch, kde je ještě radši minutku necháme. Nejlepší je to rozhodně vyzkoušet. Vylovíme je děrovanou naběračkou a necháme trochu okapat. Takto vždy po trochách spotřebujeme celé těsto,
   
   
4. Podáváme se zelím, kapustou, masem, bryndzou... Prostě každý jak máme rádi :)

Toto je můj výtvor s kapustou. Nebyla jsem si jistá, jak to dopadne, ale musím se přiznat, že chutnaly výborně a snědla jsem jich poměrně hodně :D Fotka znázorňuje, jak nejradši obědvám. S knihou, talířem dobrého jídla a čajíčkem.

Strapačky na 100g: podle www.kaloricketabulky.cz

Energie: 680 Kj/162,52 Kcal

Bílkoviny: 9,4 g

Sacharidy: 19,1 g

Tuky: 8,6 g

Ponovoroční šílenství

Fuu, tak jsem se sem po pár dnech opět dostala.
A člověk by nevěřil, kolik se toho může za několik málo dnů udát. Je to až šílené, jak rychle čas plyne a dává a bere a posouvá a mění...
Nový rok nám nezačal šťastně, spíš naopak. Stalo se něco, s čím se těžko vyrovnává. Ne, ani pořádně nevím, jak se cítit, natožpak co dělat. Jsem zmatená a situace je složitá. Nezbývá než věřit a neustále si opakovat, že vše se děje pro nějaký důvod, vše zlé je pro něco dobré a že čas je nejlepší lék. Doufat a věřit...držte palce!

Každopádně mnohem větší šílenství než v naší domácnosti po Novém roce a Vánocích nastává v obchodních domech. A přesně tím jsem si dnes prošla. Byla jsem v Avionu v Ostravě a musím se přiznat, že do nákupního centra mě nikdo další půlrok fakt nedostane!
Tisíce lidí mačkajících se v kupách oblečení ve výprodeji, řady od pokladen až k východu z obchodu, no šílené! A blbé na tom je, že mně se vlastně ani většina těch věcí pořádně nelíbí. Mám příliš vybíravý vkus a styl na to. Ale úspěšně jsem tam drapla aspoň 2 trika, svetr a kalhoty. Ano, jen 4 kousky po 5 hodinách prolézání obchodů :D
Alespoň obídek jsem si dala dobrý, gnocchi quattro formaggi, mňami :) Uznávám, není to nejzdravější jídlo, ale jednou za čas trochu člověk zhřešit může a odpoledne jsem to trochu vyskákala zumbou.

K večeru jsme s tatíkem ještě zkoušeli upéct domácí chléb. Doma jsme měli sušené droždí ... No, asi bylo dost staršího data, protože nám trochu nefungovalo :D Chtěla jsem sem původně dát recept a fotku, ale jak to tak vidím, tak radši někdy jindy. Snad příště to bude lepší :)

Trochu mě děsí, jak rychle se blíží pondělí a s ním konec prázdnin a krutá realita v podobě nástupu zpět do školy. Nemám ráda leden, vždy se vleče, je zima, šedo, sníh střídavě je a mizí a uzavírá se pololetí. Upřímně, myšlenky na učení mi fakt hlavou zrovna nevíří a mám takový neodkladný pocit, že za ty dva týdny se mi z hlavy stejně vše vykouřilo. No, stůjte při mně všichni svatí, aby toto zmatené období bylo rychle za mnou...

Jak jste si užili sobotní den vy? :)

Reading challenge

A protože jsem čtenář, vážně milující knihy a literaturu téměř jakéhokoliv druhu, ale bohužel velmi vytížený časově, takže knihy byly poslední dobou odsunuty na druhou lajnu, tak jsem se rozhodla to v roce 2015 udělat trochu jinak. Zkusit něco nového!
Takže k mému sáhodlouhému seznamu knih, které si chci přečíst přibývá taková čtenářská výzva. Dobré pro mě je, že neobsahuje přesné tituly, ale můžu si tam zařadit v podstatě jakou knihu chci :) Takže držte palce, ať vše zvládnu a na konci roku 2015 si můžu radostně odškrtnout tuto položku za splněnou a být na sebe náležitě hrdá za to, že jsem to zvládla!

Welcome to Heaven (or Hell?)

Tak jo, začínáme...
Blíží se nový rok a určitě by bylo mnohem normálnější začít plnit své novoroční předsevzetí právě až 1.ledna, ale já se vždy vymykala normám, takže proto začínám už teď.
A taky tak trochu proto, že bych se pak už nemusela donutit.

Chtěla bych psát blog, který bude druhé bavit, ale především aby bavil mě. Mám za sebou několik neúspěšných pokusů psaní blogů, ale vždy mě to přestalo po nějaké době bavit. Znudilo mě téma, které jsem si zvolila, znudilo mě, že musím psát. Nechtěla jsem psát z donucení. Jenže tak nějak mi pomalu a jistě dochází, že jsem typ člověka, co se prostě musí do něčeho aspoň trochu nutit, protože jinak neudělá nic.

A tak jsem opět tady, rozhodnutá a plná nápadů. Jestli vše vyjde, tak zde budou články, třeba i pro mnohé zajímavé a inspirativní, ale především se chci vypsat - což je terapie, která mi pomáhá asi ze všeho nejvíce. Společně se čtením, vařením, pečením, cvičením a hudbou. A právě proto se tu objeví asi trocha od všeho, tak snad najde každý aspoň něco, co se mu bude trochu líbit a bude ho zajímat :)