Konečně prázdniny?

Opět se zase jednou potřebuji vykecat, tak se připravte na příval mých keců.. O tom, jaké dny mám teda teď, jak si je užívám a tak vůbec :)

Musím se přiznat, že vzdaní se jedné z brigád (více o tom zde) bylo rozhodně dobré rozhodnutí. Jasně, buďme upřímní, peníze by se ještě hodily. Takto jsem si zaplatila autoškolu a vlastně nemám nic, ale... zase jsem ráda, že jsem samostatná a tím, že jsem si sama vydělala, tak si toho tak nějak i více vážím.

Nicméně hlavně jde o ten volný čas...

Konečně si můžu jen tak sednout a číst knihu... no, ok, knihY...

Konečně si můžu zajít ven se projít, vyčistit hlavu...

Konečně se můžu sejít s kamarády, na které jsem předtím téměř neměla čas...

Konečně můžu péct a vymýšlet recepty..

Více se věnovat svým koníčkům.

Vyhlášení soutěže SEMIX snacky + jedno videjko, které musíte vidět!

Soudný den nastal, máme tu další losování vítěze. Opět se jednalo o soutěž v rámci mých recenzí na výrobky české firmy SEMIX, tentokrát se jednalo především o jejich snacky (recenze tu).
Moc se mi líbily všechny komentáře, kolik lidí se našlo, kteří se snaží vyhýbat palmovému oleji (ačkoliv ne vždy to jde), kteří se také zajímají o naši planetu, přírodu, nějaký způsobem bojují :) Strašně mě to zahřálo u srdce, upřímně :)
Nicméně, jak už to bývá, vítěz může být jen jeden.
Tentokrát jsem se rozhodla to neděla způsobem jako minule (alá tahání lístečků), ale použila jsem k tomu stránku random.org, kde vám to automaticky vyhodí nějaké náhodné číslo. No jo, byla jsem líná na stříhání lístečků :D 

¨

A šťastlivcem je tentokrát číslo 4!!!

Což je v komentářích Zdenka Pavlicová :) Moc a moc gratuluji, věřím, že si balíček užiješ :) Jako minule, ozvání na mejl a pak už balíček poputuje :)

Pro ostatní tu mám alespoň malou cenu útěchy. Ne, nebudu všem posílat alespoň po jednom müsli srdíčku, ale... :) Mám tu pro vás jedno moc hezké video (z rukou mého švagra), které opravdu stojí za zkouknutí :) Protože je trochu tématické ohledně přírody a naší planety... Tak udělejte alespoň dobrý skutek a mrkněte :)

Červenec 2016

Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Jsem tady zase s měsíčním shrnutím!
Fakt nedokážu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí! Možná ne den za dnem nebo minuta za minutou (minimálně to tak vnímám když jsem v práci nebo sedím na teoretických hodinách autoškoly :D ), ale fakt, že by už měl být srpen? Jako půlka prázdnin v tahu? Tak to je hnus!

Nicméně dnes to naladíme ještě pozitivně, nebo spíš tak nějak červencově. Ohlédnu se za tím, jaký byl pro mě, co jsem dělala, ukážu Vám nějaké fotky a ... no, budeme asi muset přetočit list na kalendáři.
Problémek trochu je, že jsem v červenci opravdu víceméně veškerý svůj čas trávila na brigádách. Ale i tak mám co ukázat, ačkoliv mi přijde, že ten telefon fotí čím dál hůř!

Začnu tady tou nádherou! Jistě jste zaregistrovali, že v Lidlu byl americký týden. Takže jsem naběhla a nakoupila! :) Lidi v našem městě naštěstí ještě nejsou tolik zběhlí, aby věděli, co nakupovat.. což znamená, že máslíček bylo dost a i javorový sirup. A nemusela jsem tam ani letět už na 7! :P

Rozhodnutí, změny i dojetí

Těžko uvěřit, že zase něco sepisuju, ale tak nějak mě opět chytá filosofické období a chuť psát. Normálně bych na to neměla mnoho času, ale to se teď trochu změní/lo.
Jakto?
Asi víte, jak jsem si jako naprostý šílenec naplánovala prázdniny plné dvou brigád, autoškoly, tréninků a podobně. No, tak se opět projevilo, že nejsem nadčlověk, ale obyčejná holka, která toho umí mít taky plné zuby. Takže mě častá únava (taková ta, ze které se ani pořádně nevyspíte), věčně bolavé nohy a záda a celková roztržitost, nesoustředěnost a podrážděnost donutila s tím udělat krátký proces.
A to jedné brigády se vzdát. Jak říkala kolegyně, peníze budou a my nebudem. A něco na tom bude. Takže jsem si akorát zaplatila autoškolu a jdeme dál.

Zdá se mi to jako hrozně dávno, co jsem vlastně maturovala. Všichni maturanti teď vlastně prožívají nejdelší prázdniny (v celém životě asi), všude jsou fotky z různých večírků, od moře, lesa, prostě z různých tripů, dovolených, nákupů...
A já se musela zamyslet.. Co já vlastně zatím z toho léta mám? Neměla bych si užívat a slavit?
Jasně, ne tím jejich alkohol-párty-kocovina způsobem, ale aspoň trochu? Odpočívat? Hodit nohy nahoru, číst si a nemít z toho výčitky svědomí, protože ty prázdniny mám a zaslouženě?
To byla první pohnutka, abych fakt něco šla prožít, jela do hor, někam pryč, odpočinula si. A druhá...
No, buďme upřímní. Jak člověka, který má neskutečný bordel všude u sebe po pokoji (teda, já to nazývám chaotickým pořádkem....a opravdu vím, kde co je!), může bavit uklízet? A ještě po někom jiném?
Takže krátká porada s maminkou, její souhlas a podpora a bylo pomalu rozhodnuto. Kauflandu jsem se vzdát nechtěla, je lépe placený a ač jsem na něj psala poměrně ironický článek (zde, pro ty, kdo jej nečetli), dělám tam radši než uklízení v hotelu.
Problémem akorát byli šéfové, kteří se rozhodli udělat dovolenou (mimochodem už druhou, za ten měsíc a půl co jsem tam vlastně byla...jo, to jsou jiné prachy, jiný přístup...zodpovědnost a tak vůbec...), takže jsem musela počkat až přijedou a ...no, mám takové tušení, že šéfové jsou všichni nějací divní, takže si asi dovedete představit, jak byli nadšení, ale.. Upřímně, je tam takový systém a šéfová všechny tak sekýruje a kritizuje, že si myslím, že bych jí buď v brzké době musela jednu pořádnou vrazit, nebo bych stejně odešla...

Ale přece jen mě na tom jedna věc mrzí...
A tou je kolegyně, s kterou jsem tam byla. Abych Vás uvedla do situace, zapojte fantazii a před očima si představte menší paní, okolo 40ti let, silnější, krátké blond vlasy, kolem krku řetízky, kolem prstů hromada prstýnků, pěkně udělané umělé nehty. Na obličeji vždy úsměv, pohled s optimismem kupředu, hrdě zvednutá hlava a přesně ten pohled alá "Říkej si o mně co chceš, mám tě v ****". Z pusy jí lítá jedno sprosté slovo za druhým, prostě upřímnost nade vše... Fakt, řekne vše, co si myslí.
Tak s takovou paní jsem si ihned padla do oka a měly jsme se tam dobře. Vždy mi něco vykládala, protože...ten typ člověka, co má prostě VŽDYCKY co říct. A když vy nemáte náladu, nenutí vás mluvit. Ale rozveselí. Přijde s nějakou historkou a vám je najednou lépe. A to i přes to, že sama nemá vůbec lehký život. Práce nuzná, peněz málo, malé dítě, rozvedená... ale bojuje. Jako málo kdo.

Jsem člověk, který věří, že nic v životě se neděje jen tak. Že vše má svůj důvod. A i když jej nemusíme vidět hned nebo vzápětí, je... Časem se ukáže. Že vše, co se děje, nás nějakým způsobem posunuje, utváří, činí nás silnějšími. Že každý člověk nám něco dá a i my jemu na oplátku.
V tomto mi dala hodně. Nejsem schopná vyjádřit, co konkrétně, ale vím, že mě zase posunula a že jsem neskutečně ráda, že jsem ji mohla poznat. Že mi vkročila do života.
Tolik se mi otevřela.. Já jí sice ne, protože...nejsem prostě taková, trvá mi, než si k lidem vytvořím důvěru, najdu si cestu... Ale vím, že tady bych klidně mohla.

Mou takovou radostí je, dělat radost druhým. Nějak jim poděkovat za to, co pro mě udělali, i když třeba o ničem ani neví. A já jí prostě musela na závěr něco dát. Nějak jí vyjádřit poděkování. I kdyby jen za to, že jsme se potkaly. I to je hodně!
A když jsem potom viděla tuto velkou paní, plnou odvahy, síly....dojatou nad těmi drobnostmi, které jsem jí dala, bylo mi...no, krásně, že jsem jí udělala radost a že jsem jí taky nějakým způsobem přirostla k srdci... a zároveň mi naskočila husina, protože... jsem dokázala tak silnou osobnost dohnat k slzám.
Neuvěřitelné... 
Před spaním ještě četla můj dopis (ano, jsem uchyl na psaní, všem píšu dopisky...!), pak mi napsala dlouhatánskou děkovnou SMS a já ...no, byla dojatá taky.

To jsem jen chtěla napsat něco z toho, co se tak v mém životě momentálně odehrává. Co prožívám. Že je zvláštní, jak si člověk může rozumět s člověkem, který je o tolik starší. A jak je všechno v životě zvláštní. A důležité...

RECEPT: Cuketový kakaový proteinový koláč

Pěkný pátek přeji!
Opět jsem byla přes týden jakási činná, a tak přináším receptík. Tentokrát na koláč, který je výborný, lehký, vláčný...a s cuketou! Ano, čtete správně, nespletla jsem se.
Proč cuketa? No, je léto a je jí hodně (opravdu, tento týden jsem ji měla na jídlo denně :D ), je výborná, zdravá, lehká... A koláč udělá takový měkký, chuťově cítit není, jen uzpůsobí krásnou konzistenci těsta!
Takže nápad co upéct na víkend je tu a já jdu cvičit, pa! :)

Cuketový kakaový proteinový koláč

Co budeme potřebovat:

• 150g cukety
• 150g ovesné vločky
• 40g Protein (já použila MyProtein s příchutí čokoláda/oříšek, ale čistá čokoláda by taky šla)
• 25g Chia semínka
• 20g rozinky
• 15g holandské kakao
• Čokoládové MyProtein flavdrops

Postup:

1. Předehřejeme si troubu na 200°C a formu vysteleme pečícím papírem.
2. Umyjeme cuketu, oloupeme slupku a nožíkem vyřízneme měkký vnitřek. Na struhadle ji najemno nastrouháme do mísy.
3. Přidáme ovesné vločky a chia semínka, přidáme trochu vlažné vody a necháme odstát asi 10 minut, aby směs nasákla vodu a vytvořilo se lepivější "těsto".
4. Přidáme protein, kakao, rozinky, kapky flavdrops (množství podle toho, jak máte rádi sladké :P ) a lžící pořádně promícháme.
5. Pomocí stěrky přesuneme těsto do připravené formy a vložíme do trouby.
6. Na 200°C pečeme zhruba 10 minut, poté na dalších 10 minut teplotu stáhneme na 150°C. Kontrolujeme těsto špejlí, jestli je už upečené.

  

Pokud vyzkoušíte, určitě dejte vědět, jestli chutnal! U nás, a to se divím, zmizel během pár hodin! A to nikdo na sladké moc není :) Byla jsem nadšená, protože je recept opět z mé hlavy :)

Tak si užijte víkend! 

PS: Nezapomeňte se zapojit do soutěže! ZDE! :)