Várka novinek od SEMIX

Od léta 2016 už uplynula nějaká ta doba, ale jedno pokračuje...respektive spíš navazuje. V létě jsem psala recenze na nové produkty firmy SEMIX a k tomu probíhaly i dvě soutěže (připomenout si to můžete ZDE a ZDE).
No a dostala jsem další příležitost k psaní, testování a recenzování :-) Jsem za to ráda, s firmou se skvěle komunikuje, nikdy není žádný problém. Navíc jsem sama byla na novinky, které zase za poslední dobu "vpustily" do světa, zvědavá, takže...se to tak nějak sešlo a .. prostě užitečné s příjemným :-)
Přijde mi, že celkově se SEMIX snaží a vymýšlí spoustu zdravých a chutných novinek (různé proteinové kaše, ale teď už i proteinové koktejly, müsli bez palmového oleje, cukru nebo lepku,...), ale také nové variace a příchuti "starých" známých produktů.

Teď už ale k těm produktům, které jsem zkoušela já. Jednalo se převážně o nové kaše, müsli srdíčka a pak různé lupínky, na které jsem se upřímně těšila asi nejvíc.
Předem se trochu omlouvám za nekvalitu fotek, jak jsem teď na bytě v Brně, nemám k dispozici foťák a můj telefon....no #focenokalkulackou často dost sedí.

Všechny mňamky, které mi teď přišly v balíčku :-)

Začnu od kaší, protože...kaše je základ, všichni to víme :D

První jsem zkusila tuto novou bezlepkovou Chia kaši, příchuť jablko a skořice. Taková příjemná kombinace chutí, hodící se možná spíš k podzimu, ale..my skořicožrouti to můžeme all year long. Byla jsem zvědavá na její chuť a konzistenci hlavně co se týče toho, že je bezlepková. Místo ovesných vloček v ní najdeme pohankové vločky, pak jáhlové a kukuřičné lupínky, no a samozřejmě chia semínka. Už dříve jsem měla sladké pohankové kaše a abych byla upřímná, ty mi moc nesedly. Ale tady? Nešlo to v chuti vůbec poznat. Možná to je taky tím, že jablko a skořice je taková lehká, neutrální příchuť, takže se všechny složky spíš příjemně doplnily a bylo to...prostě mňam! :-)

Na porci (65g) obsahuje 256kcal, z toho 4,6g T, 44g S a 6,5g B.

Další kaší byla slaná, zeleninová kaše. Ano, čtete správně. I slaná se vyrábí. Byla jsem hrozně moc zvědavá na to, jaká bude. Protože i když jsou na netu různé tipy na slané ovesné kaše, nikdy jsem upřímně nenašla úplně "odvahu" na to, si je udělat. Takže taková premiéra pro mě :-)

Jak jsem psala výše, jedná se o ovesnou kaši a v ní je přidaná sušená zelenina (mrkev, cibule, libeček, česnek). Pokud někdo čekal čerstvou, no tak..to asi není úplně možné no. Ale i tak je to zajímavý nápad. A chuť? Byla jsem z toho taková...no, chutnalo to jako zeleninová polévka :-D Možná mi ji to připomnělo i proto, že u nás doma se polévky nezahušťují moukou, ale právě ovesnými vločkami. Takže pro mě výsledek dobrý, na to jak jsem se "bála", to bylo fajn :-) Neříkám, že je to něco, co bych chtěla jíst pořád nebo často, pořád jsem spíš věrná sladkým verzím, ale na zkoušku zajímavé a chutné :-)

Na porci (65g) má 243 kcal, 4,1g T, 41g S a 7,5g B.

Tentokrát to ale nebylo jen o kaších, a proto se posuneme dál, a to k roztomilým müsli srdíčkům.

Kokosová müsli srdíčka, příchuť stvořená přímo pro mě. Tady bylo naprosto jasné, že mi to bude chutnat, já a kokos...láska na první pohled. Tady nemám prostě co vytknout, jsem ořechomil, je to křupavé, roztomilé, miluju to, konec příběhu ;-)

Minule jsem se trochu rozepsala i o tom, jaké další příchuti by byly fajn, kdyby vyšly na trh a..no, mám skoro pocit, jako by mé prosby byly vyslyšeny :-D Na trhu se teď nově objevily srdíčka s lískovými oříšky (anoooooooooo!) a nově i tyto s jablkem a chia semínky (jako dokonalá dvojka k té kaši).
Opět nemám co vytknout, chuťově byly opět takové jemnější, příjemné zpestření do tvarohu nebo jako svačinka na cestu. Palmový tuk se v nich už nenachází, buď je tam směs olivového a kokosového, nebo slunečnicový, takže.. srdíčka mě nadchnou vždy, za mě palec rozhodně nahoru :-)

No a dostáváme se k tomu, na co jsem se těšila nejvíc - různým druhům lupínků :-)

První jsem otevřela a ochutnala Celozrnné lupínky špaldové s čokoládou. Proč? No, protože čokoláda :-D Ale i proto, že nejsou ovesné. Chtěla jsem zkusit nějaké jiné první, protože..přece jen ovesné jsou takovou větší klasikou.

Balení má 200g a i když se na obalu píše, že je to 5 porcí, já to měla přesně na dvě. Tedy, jo, jsem žrout, ale taky mi fakt moc chutnaly! Pár ingrediencí a i tak se dá vykouzlit lahodná směs.

Druhé jsem otevřela už stálejší ovesné, s jablkem a se skořicí. Jde poznat, že si firma SEMIX tuto kombinaci chutí oblíbila. A já se nedivím, ani trochu, vždyť.. to je úplně dokonalé spojení! Chutnají jako 4HIT zapékané müsli, které jsem dříve také od této firmy ochutnala. Asi se spíš jedná o nějakou novější, vylepšenější verzi, protože to müsli jsem už na jejich stránkách nemohla najít. Nicméně za mě opět a zase výborná záležitost a ....zmizelo to..no, rychle :-)

A na závěr jsem si nechala ovesné s medem a chia semínky. Říkejte o mně, že jsem divná, ale..já moc nemusím med. Možná i proto jsem si je instinktivně nechala jako poslední, protože...se mi do toho prostě moc nechtělo. Ale nakonec jsem se vůbec "bát" nemusela..! Med tam šel cítit fakt jen jemně (pro některé možná mínus, pro mě plus), spíš jako by doplňoval a opravdu pomáhal spojit ostatní složky - což jsou právě chia semínka, ale i lněná nebo dýňová semínka. Celkově to  vytvořilo moc dobrou chuťovou kombinaci a já se těším ještě na tu druhou půlku balíčku, co mě čeká v šuplíčku (#onosetorymuje) :-)

Lupínky dělají taky v "čistých" verzích. Tedy, že jsou to opravdu jen ony lupínky, bez čehokoli přidaného. Takže si člověk může vychutnat tu samotnou chuť a křupavost, nebo si je třeba sám namíchat s tím, co má rád :-)
Ovesné celozrnné lupínky jsou takovou klasikou, která neomrzí. Dají se smíchat s tvarohem/jogurtem/mlékem a doplnit třeba ještě o sušené ovoce, oříšky a chutná snídaně/svačina je na světě. Já si je (jak jinak) házela do tvarohu a ...v žaludku jako v nebíčku :-)
Pohankové celozrnné lupínky jsem už taky znala, doma jsem je párkrát koupily a ...já nevím, jak je to možné, ale..v té lupínkové podobě to úplně dokonale podtrhne tu "oříškovou" chuť pohanky, takže..se z toho stane úplné nebe v hubě puse.

Co říct závěrem..
Já myslím, že je o mně všeobecně známo, že mám radši, když si můžu sama něco udělat, vytvořit, smíchat..než když je to v "předpřipravené" variantě. Ale pravdou je, že pokud už taková chvíle nastane a já po nějakém takovém produktu sáhnu, je to nejčastěji firma SEMIX. Neříkám to kvůli reklamě, ničemu takovému, ale protože to tak prostě mám. Jasně, že je v obchodě možnost si to koupit i pod nějakou jinou značkou (ty různé AQ nebo K Classic a já nevím, co všechno), možná i levněji, to jsem nikdy nepozorovala. Ale nevím, proč bych to dělala, když tady to mám vyzkoušené, podpořím českou firmu, která se opravdu snaží, a navíc..ceny jsou moc pěkné :-)
Jsem ráda, že můžu s nimi spolupracovat a jednou za čas jim takovou recenzi napsat, protože..se to píše v podstatě samo. Nemám co vytknout, jsem spokojená a všechno to, o co se snaží i mimo vyrábění zdravých pochutin, je prostě chvályhodné a ohromující. Takže děkuji za to, že mám tu možnost a že jsem mohla opět ochutnávat a psát :-)

A co vy, znáte nějakou z těch novinek? Co říkáte třeba na slanou verzi ovesné kaše? Nebo které lupínky oceníte nejvíce vy? :-)

Těším se na komentáře! :-)

INSTAGRAM / FACEBOOK

Je ze mě trenér!

Je to tady..
Když jsem před nějakými 10 týdny vcházela do prostor Impact Hubu, netušila jsem ještě, co všechno mě potká. Kolik nových a skvělých lidí potkám a kolik mi to dá. Byla jsem...nejistá, zmatená (protože jsem to jako vždy nemohla najít), prostě jsem absolutně nevěděla, co čekat.
Teď, když nad tím přemýšlím, tak.. mi to na jednu stranu připadá jako hrozně dávno, jako úplně nepolapitelná vzpomínka. Ale na tu druhou je to jako včera, celý kurz utekl strašně rychle, ani jsem se nenaděla a je konec..
Ale jak jsem slíbila na začátku (a to možná ne Vám, ale minimálně sobě), chci napsat sem takové malé shrnutí :) Kdyby se náhodou někdo z Vás chystal, ať zhruba ví, co očekávat, co všechno mi to dalo a tak vůbec :)
Tak pojďme na to!

Celá naše banda čerstvých instruktorů :)

Kurz probíhal pod záštitou Fitness Institutu, který sídlí právě tady v Brně. Proč jsem se rozhodla pro něj? No, ze sociálních sítí jsem jej znala, samé dobré reference, pod vedením Jendy Cahy, který mi přišel jako dost inspirující a vzdělaná osobnost, která ví co dělá... Navíc s porovnáním s jinými se celkově jevil nejlépe, takže věc byla jasná.

Dojmy z počátku prvního dne, tedy soboty 21.1.2017 jsem víceméně zaznamenala na začátku. Ale samosebou takové nezůstaly. Hned jak jsem si sedla a seznámila se se "spolusedící", bylo o něco lépe, člověk si rychle uvědomil, že na to není sám. A u představování mi došlo, že je nás dokonce asi 30 jedinců, kteří si jdeme za svým snem, i když zatím úplně přesně nevíme jak to všechno bude.
V prvním dni jsme stihli představení jak nás všech mezi sebou, tak samotného Fitness Institutu, hrubý nástin práce trenéra a odpoledne už přišly základy anatomie.
To jsem se upřímně trochu lekla, protože slečna, která nám ji přednášela, byla.. no, řekněme, že mi asi její styl úplně nesednul. Ale dalo se to zvládnout a já se ten večer vracela domů s tím, že "Jo, to bude fajn."

Z praxe

Víkendy pak vždy probíhaly tak, že v sobotu jsme se od 9 ráno setkávali v A-sport hotelu, kde jsme mívali teoretické hodiny. Dopolední blok, pauza na oběd a odpolední blok. Teorie toho obsahovala opravdu hodně - anatomii, fyziologii, základy výživy, doping ve sportu, diagnostiku pohybového aparátu, pohybové schopnosti, sestavování tréninkových plánů, doplňky stravy, psychologii,... a bylo toho ještě více.
Musím se přiznat, že ve většině případů nám přenášeli skvělí lidé, se kterými jsme si mohli potykat. Odborníci z oboru, vzdělaní lidé, přímo doktoři nebo fyzioterapeutové, vyučující z VŠ... Až mě to překvapilo :) Nesedli mi jen asi dva a to je podle mě co říct.

Ze závěrečných zkoušek -  obhajoba závěrečné práce

Neděle byly zase praktické. To jsme se scházeli v MišMaš fitness, kde jsem měli vždy na začátek zopakovali v sále něco z teorie - třeba podle toho, kterou svalovou partií jsme se daný den zabývali. A pak jsme se většinou rozdělili na dvě skupiny - jedna šla do fitka přímo se seznámit s principy cviků na onu partii, jak na správné dýchání, postavení těla, provádění pohybu,... A druhá zůstala v sále a měla jinou aktivitu - zkoušeli jsme například různé kruhové tréninky, pilates, bavili se o strečinku a zkusili si i pasivní strečink (navzájem jsme se protahovali), prováděli diagnostiku v praxi, správný postoj těla, zapojení core, břišní dýchání,... No byla toho opravdu spousta :)

I na praxích byl potřeba blok a zápisky

Bylo to celé dost intenzivní, přece jen jsme se scházeli téměř každý víkend po dobu 10 týdnů. S tím, že uprostřed jsme měli jeden studijní volný víkend. A před teoretickými závěrečnými zkouškami taky.

Hned na začátku taky bylo zadáno, že budeme vypracovávat závěrečnou písemnou práci, kterou musíme odevzdat do určitého termínu. Na výběr bylo asi ze 20 témat a myslím si, že každý si mohl nějaké to své najít.

Samotné závěrečné zkoušky byly potom rozděleny na dva termíny.

První byly praktické, které jsme měli před dvěma týdny, v neděli 12.3. Za úkol jsme měli vypracovat 4 tréninkové plány. Dostali jsme zadání na 4 různé osoby, každá měla jiný cíl, jiný problém, byla na jiné úrovni.. Bylo třeba je donést vytištěné, aby se zamezilo tomu, že někdo se tomu bude opravdu věnovat a donese skvělou práci, a někdo se na to naopak vykašle a sepíše to tam někde na koleni.

Potom jsme si losovali číslo, který trénink budeme trénovat, a potom člověka, se kterým. Vzájemně jsem se tedy odtrénovali, Jenda mezi námi chodil a kontroloval nás, dělal si poznámky. 

Druhou možností, jak projít praktickou závěrečnou zkoušku, a tu si dvě od nás taky vybraly, byla skupinová lekce. Takže v jednom případě jsme šli na Pole dance (ne, neumřela jsem, ALE málem ano :D ) a v druhém jsme si ještě to dopoledne, kdy jsme měli praktické, odjeli pěkně pestrý kruhový trénink.

Banda fitnessáků na pole dance :)

Po víkendu s praktickou zkoušku následovalo právě to volno a tuto sobotu, tedy 25.3. nás čekala teoretická část. A aby toho nebylo málo, ta se taky dělila na dvě podčásti.
První jsme si všichni napsali písemný test - 40 otázek, možnost výběru odpovědi, všeobecné znalosti z toho, co jsme probírali. Maximálně jsme mohli mít 8 chyb, což..někteří bohužel přesáhli, takže se chystají na druhý termín.
A ta druhá podčást byla obhajoba písemné práce. Byl sestavený pořadník, aby nebyly nikdy dvě stejná témata po sobě. Měli jsme vždy nějakou dobu na "potítku", kde jsme měli speciální dvě otázky na naši práci. No a potom už samotné zodpovězení oněch otázek, plus proč jsme si vybrali právě toto téma a popřípadě ještě nějaké doplňující otázky před odbornou komisí.
No, docela náročný a dlouhý proces, ale..zase promyšlený systém :)

Fotečky na závěr :)

Pak už si nás jen zavolali, aby nám pogratulovali a předali naše vytoužené Certifikáty s rekvalifikací. A byl konec. A těžko se tomu věřilo. Nastal zmatek, spousta focení, loučení a slibů, že se musíme vídat. Protože nakonec, řekla bych, jsme vytvořili i docela dobrou partu :) 

A jsem opravdu neskutečně ráda za to, co všechno mi tento kurz dal. A tím právě nemyslím jen ten papír, který mi zaručí, že už můžu dělat co, co chci. Ale že jsem získala spoustu znalostí, ale i pohledů, jak na to. Spoustu skvělých vzpomínek a situací, na které budu ráda vzpomínat. Spoustu zážitků a nových zkušeností, které jsem si mohla vyzkoušet. A velkou spoustu lidí, se kterými mám mnoho společného a se kterými opravdu chci nadále udržovat kontakt, protože jsou přece jen ze stejného "světa" a zajímají je stejné věci.

Ani nemám slov a jdou mi skoro až slzy do očí. 

Je to pro mě opravdu hodně...já ani nevím, jak to nazvat.

"Je to doma.." :)

Když jsem se do toho kurzu hlásila, což bylo někdy ke konci listopadu, byla jsem opravdu na nestabilním místě ve svém životě. Netušila jsem, co dělat, kam chci jít a co bude nebo nebude. Byla jsem zlomená, psychicky na dně, vyšťavená, unavená ze sebe sama. A tento kurz to tak nějak obrátil. Neříkám, že jen on a že vždy to bylo sluníčkové, ale..momentálně se cítím jako znovuzrozená. Jako že to bylo opravdu skvělé rozhodnutí, že jsem si splnila sen, že jsem opravdu dobrá! :) A i když je to jen začátek cesty a přede mnou je ještě hodně práce a hodně zavřených dveří, tak nějak se teď těším, až je budu moct otevřít a vrhnout se do toho. 

Ještě nikdy jsem se na začátku cesty necítila tolik plná síly a energie.. Je to až neuvěřitelné, ten pocit v srdci, mám pořád nutkání se usmívat (jak zamilované pako!). Píšou mi lidi, které jsou kolik let neviděla, že si všimli na fb fotky, že mi gratulují, že působím a vypadám hrozně šťastně. Tolik mých blízkých a přátel mě v tom podporuje a já se na začátku tak bála, že to bude spíš pro smích, že to nepochopí... Přece jen jsem v mnohém otočila o 180°..

Aa..už radši pomalu skončím, stejně tady omílám pořád to stejné dokola, jen..jsem chtěla říct, že..ona ta nejistota asi není vždy tak úplně špatná. Bez ní se přece jen opravdu nepozná, kde začíná ta jistota a ...to štěstí.

Pokud uvažujete nad tímto kurzem, určitě neváhejte.. Znala jsem ty lidi, co jej vedou z různých sociálních sítí, ale..to není jako je znát osobně. A i když je třeba Jenda fakt známá fitness osobnost v Česku (řekla bych), je pořád takový lidský a opravdu skvělý, upřímný člověk. A dělá to s láskou. Což jde hodně vidět. A já to hrozně oceňuji :)

A UŽ FAKT KONČÍM! :D

Mějte se moc hezky a zase brzy u nějakého článku :) 

PS: Užívejte jarního sluníčka :)

FACEBOOK / INSTAGRAM

Návrat? + nějaké novinky z mého života

Tak a je to tu.. Světe div se, konečně jsem si opět našla čas a jdu sem napsat. Ne, není to tak, že bych nechtěla, ale je fakt, že toho bylo strašně moc. Moc, co se toho dělo, měnilo a prostě..musím se přinat, že nemám úplně vždy pocit, že bych byla pánem svého času.
 A přemýšlím, jak vlastně začít..

 

Začíná  nám krásné jarní počasí.. :-) Kdo si to taky tolik užívá?

Jak asi víte, od ledna jsem přešla do Brna. Zpočátku jsem bydlela u sestry a švagra a vypadalo to asi tak, že jsem denně měla nějaký pohovor a večer jsme si povídali, dívali se na film, poslouchali hudbu, no.. prostě takové na jednu stranu strašně nestabilní, šmíšené pocity, ale na druhou stranu skvělé, protože jsem byla s rodinou a to jsem si fakt užívala.
Ale nešlo by to tak napořád, přece jen jsem byla člověk navíc (ačkoli prostory bytu mají i na 20 lidí navíc :D), tak jsem se zhruba v půlce ledna stěhovala do bytu, kde bydlí kamarádka s přítelem . Takže k ním do vedlejšího pokoje s děvčinou, kterou jsem jednou potkala. Toho jsem se trochu obávala, protože..hehe, já jsem přece jen nikdy nebyla kdo ví jak zvyklá sdílet pokoj s někým jiným než se členy rodiny. Nebo ne dlouhodobě.
Ale zatím se to zdá docela v pohodě. První měla zkouškové a já se zaučovala v práci (o tom níže), takže jsme se ani tolik nevídaly. Je fakt, že nemáme až tolik společného a ne vždy je to z mé strany úplně ideální, ale není to ani žádná katastrofa.

 

Ano, vyžívám se ve fotkách sluníčka :D Výhled ještě od sestry..a vzááádu je Pálava :3

Co se týče práce, tak...jsem obešla spoustu pohovorů, kde mě sice chtěli, ale já si nebyla jistá nebo byly jiné zábrany, až mi nakonec sestra dohodila práci, kde ona sama pracuje.
V současné době mám tedy práci na částečný úvazek - to abych měla čas i na učení na kurz a tak - ve Student Agency. A ne, nejezdím jako stevardka, to by mě asi zabilo :D Ale pracuji na Zákaznickém oddělení, v kanceláři, pomáháme stevardům, když se objeví nějaký problém. Mé směny jsou večerní a dělí se na krátký/dlouhý týden, takže mám přes den volno a ..no, je to docela fajn :-)

V lednu mi taky začal kurz fitness trenéra v rámci Fitness Institutu a jednoznačně už můžu říct, že to bylo opravdu skvělé rozhodnutí!! :-) Celý kurz má skvělý systém, opravdu se zabývám něčím, co mě zajímá. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a...prostě...jo, to je to, co mě fakt chytlo :-)
Někdy je toho moc, protože nemívám v podstatě volné víkendy, ale..stojí to za to. A dost mě mrzí, že už kurz vlastně za chvíli končí a už mi bude chybět ta pravidelnost a..ti lidi a..no, prostě celkově.
Pokud někdo uvažujete nad tímto kurzem, tak určitě neváhejte..a hlavně neváhejte jít pod tuto "společnost" - Jenda Caha je fakt super člověk, který tomu rozumí a dává do toho srdce a to se hrozně hezky odráží na tom, jak to předává dál! :-)

 

Spousta informací, ale všechny užitečné :-) 

A v rámci kurzu jsme měli možnost jít i na seminář s Olivií Pohankovou, což je fakt inspirativní osobnost :-)

Leden - měsíc toho, kdy jsem se opět taky trochu umělecky vyřádila. Ano, přišel čas na další tetování. Ehm, pro některé trochu šok, protože to není zrovna malé, ale..je to něco, co jsem potřebovala. A hlavně nejde o nějakou čmáranici, která by mě napadla přes noc, ale o ..no, čmáranici, která fakt vyjadřuje něco ze mě, mé pocity, co jsem prožívala a..no, má pro mě obrovský význam. Co si budeme nalhávat, nebyla to chvílemi procházka růžovou zahradou, bolelo to, ale..jsem spokojená, a to že maximálně! Nechávala jsem si to dělat ve stejném studiu jako loni, v Olomouci, a..kluci jsou tam fakt nesmírně šikovní. Já měla jen takový hrubý nákres, a to spíš v mé hlavě než na papíře, a oni to převedli do dokonalosti.

 

Vrchní část :-)

A spodní

A ještě jedna super kulturní událost - a to koncert Green Day v Praze <3 Viděla jsem je už podruhé, ale..to absolutně nic nezměnilo na tom, jak skvělý zážitek to byl! Krásné, luxusní, dokonalé.. Milion lidí, horko, bolavé nohy i záda, ale to všechno za to stálo.. :3

Still love them <3

No, ještě se rozepíšu o jedné novince, která je dost čerstvá, a pak to radši ukončím, už tak je toho docela dost... :D
Rozhodla jsem se ještě jednou zkusit vysokou školu. Ale tentokrát z vlastního rozhodnutí. Tedy, jo, díky tomu, že jsem na jedné skončila, jsem si začala moc dobře uvědomovat, jak je sakra výhodné si ponechat status studenta co nejdéle. Ale o to mi nejde, to bych se mohla přihlásit kamkoli a prostě to dělat jen kvůli titulu - a to nechci.
Spíš mi jde teď fakt o to, abych nalezla to, co chci dělat. Abych to nějak rozvinula. A dost se mi zalíbil obor na Masarykově univerzitě, který se jmenuje Regenerace a výživa ve sportu. Prostě...tohle je teď opavdu to, čím žiju, co mě zajímá a naplňuje a i když se obrovitánsky bojím, že to zase podělám, že nebudu šťastná, že to nebudu zvládat z hlediska informací (protože na střední jsem se s biologií moc nekamarádila, z chemie všechno zapomněla a tak dále), tak..je to challenge, kterou hodlám podstoupit.
Abych neměla ale jen jednu přihlášku, dala jsem si ještě Fyzioterapii, která mě taky docela zajímá, ale ta je ještě o dost náročnější. Každopádně, uvidíme, jak to všechno bude, či nebude.

Jedna z fitka :-)

Pokud byste měli na něco (cokoliv!) nějakou otázku, klidně napište do komentářů :-) Popřípadě kdo je z Brna, můžeme se někdy domluvit na setkání nebo beru jakékoli tipy na to, jaké podniky vyzkoušet a tak :-)

Těším se, že snad budu mít zase více času psát a ..no, celkově... :-)

Mějte se hezky a zatím mě můžete sledovat na Instagramu :)

#2016

11.1.2017 - Ano, teprve dnes se dostávám k tomu, abych vlastně nějak uzavřela rok 2016. Tedy, alespoň tady. Jinak jsem za ním práskla dveřmi možná ještě dřív než byl ve skutečnosti pryč.
Proč jsem se tomu svým způsobem vyhýbala?
Protože...
...to byl opravdu OPRAVDU náročný rok.

Tolik se toho stalo. Když tak listuji svým diářem, je to pro mě až neuvěřitelné. Spousta pěkných chvil, ale na druhou stranu taky obrovské množství těch, na které bych raději nevzpomínala. Ale jak už se říká, všechno zlé je pro něco dobré, někam mě to posunulo, life goes on..

Nejlepší dárky jsou zážitky a vzpomínky

Posledně jsem psala článek o tom, jak mě vůbec nechytla Vánoční nálada, jak si to neuvědomuji a tak. Když už to tu všechno bylo, začala jsem nad tím trochu víc dumat.. Ono, co to vlastně znamená "mít vánoční náladu" a "cítit Vánoce"..?
Když jsem tak seděla u toho stromečku s rodinou a smáli jsme se nějaké úplně kravině, bylo mi fajn.. a bylo by mi asi fuk, jestli je zrovna léto, zima, jestli za oknem sněží nebo padají trakaře.
Tak nějak mi došlo, že ...asi už nikdy nepocítím ty dětské Vánoce, kdy se fakt těšíme na dárečky, jak dostaneme nové auto nebo panenku (po čemž vlastně už asi dnešní děti netouží, ale..já to tak měla).. Ale že je to tak v pořádku. Protože teď si naopak více vážím toho, že..mám kolem sebe tu rodinu, se kterou to mohu sdílet, se kterou se mohu smát a radovat a to, že si dáme nějakou materiální maličkost, je vlastně jen bonus.

Pravdou je, že ale já hrozně hrozně ráda dávám dárky. A vždy chci dát prostě něco pěkného, co potěší, z čeho ten druhý bude mít fakt upřímnou radost. No jo, jenomže.. v rodině nemám jen maminku a sestru, kterým vymyslet dárek pro mě prostě není zas až tak těžké. Větším oříškem je pro mě vždy tatík a bratr. To abych začala vymýšlet hned jak jedny Vánoce skončí a stejně to půjdu kupovat až 23.prosince! A mrzí mě to. Nechci, aby to bylo, že jim ten dárek musím dát.. já chci, ale..no, prostě je těžké co.

Za uplynulý rok se toho stala fakt obrovská spousta. Neustále se někam posunujeme a ne vždy úplně cestou, kterou bychom si sami vybrali nebo se jí chtěli vydat. Ale prostě se nám to do života dostalo a je na člověku, aby se s tím nějak popral. Mám takový pocit, že v naší rodině toho bylo v roce 2016 možná až moc... Ale víte co, nakonec jsme se s tím poprali a zvládli to. Všechno.
A sešli jsme se pod tím stromkem, pili pivo (já teda vodu, ale chápeme se), jedli cukroví, zpívali koledy, skládali písně a...no, prostě..užívali si sami sebe. Sdíleli tu lásku.

Jednou mi kamarádka řekla, že nejlepšími dárky jsou fotky.
A mně teď před Vánoci došlo, že na tom něco bude. Protože se jedná vlastně o vzpomínky.
Ty, které nám nikdo vzít nemůže... tedy jako přímo.
Ale je fakt, že paměť někdy zkresluje, člověk si to přibarví, pozmění a za pár let třeba už přesně neví, jak to bylo. Ale jeden takový pohled na fotku visící na stěně může všechno změnit.
Já letos dostala možnost dát takové dárky.
A když mi paní napsala o této "spolupráci" , nebo jak to říct, neváhala jsem. Došlo mi, že u fotek se totiž člověk potom opravdu nejvíce nasměje, dojme...prostě..vtáhne jej to opravdu do té doby, kdy byla fotka pořízena.
Takže jsem nechala takové větší fotky udělat.
Na Pixers.cz je teda mnohem více možností, než si nechat udělat jen foto. Stránky jsou přímo přeplněné možnostmi, jaké obrazy a fotografické koláže a kdeco všechno je možné si nechat udělat. Přes různé známe fotografie, různých měst, zvířat, krajin, slavných lidí až po ty vlastní fotky, které si vyfotíme třeba úplnou náhodou.

A já se nakonec rozhodla jít touto cestou.
A vybrala jsem tam tak tři dárky. Které udělaly ohromnou radost a já vím, že se neztratí někde zastrčené v šuplíku s tím "no tak mi chtěl něco dát, tak koupil to první co viděl." Ale že budou viset, budou na očích a ...budou kouzlit úsměv na tváři i jiným lidem, kteří je uvidí.
První jsem zvolila pro naše. Protože se hodně mění, my - děti jsme už všichni dospělí, tak nějak pořád odcházíme z domu a zase se tam vracíme, potřebujeme jejich pomoc a jindy je naopak odháníme. Prostě to s námi nemají lehké, ale...hezká vzpomínka na dny, kdy držíme pospolu je prostě jednoznačně krásná. Takže jsem vybrala fotku se svou sestrou..z léta, ze dnů, kdy to vůbec nebylo lehké, ale stejně se na fotce objímáme a smějeme, protože..jsme prostě spolu a ..o to jde :) (ještě jsem jim k tomu nakreslila obrázek - neříkám, že jsem kdoví jaký malíř, ale umění je mi prostě blízké a ráda dárky i vyrábím..navíc, oni se poznali a radost to udělalo, takže..účel splněn :) )

Druhou jsem vybrala pro švagra se sestrou. Protože si prožili své a lásky není nikdy dost, vybrala jsem jednu fotku z jejich svatby a vložila ji do tvaru srdce - strašně se mi na těch dvou totiž líbí, jak..neustále drží spolu. Jak se milují, společně vše překonávají. Ve chvílích, kdy by se jiní naopak rozpojili a pohádali, odstrčili druhého od sebe, oni se naopak ještě více semknou a ...podporují se.

A třetí jsem vybrala právě pro tu kamarádku, která mi říkala, že fotky jsou nejlepší dárky. Nechala jsem jí udělat takovou koláž našich fotek z různých míst a různých časů. Protože i když jsme každá jinde, tak jsem pořád spolu. Prožili jsme toho tolik, prošli fakt těžkými časy a přesto všechno si vždy najdeme jedna pro druhou čas...Jsem neskutečně vděčná, že mám takového člověka..

Takže jak vidíte, co se týče vlastních fotek a nápadů, jsou cesty opravdu otevřeny. Prostě si vyberete formát, tvar, kolik fotek chcete v koláži, jestli chcete obraz nebo tapetu nebo třeba nálepku a je to. Co je zajímavé, je, že můžete vytvořit i různé puzzle nebo že si těmi fotkami oblepíte i nábytek.
Co se týče dalších výběrů, tam tam najdete různé fototapety. Já osobně jsem docela zmatkář a než někde najdu to, co hledám, tak to trvá. Proto oceňuji třeba i to, jak mají stránky rozděleny. Podle umístění (do jakého pokoje tapetu chcete, kanceláře, školy, restaurace, kadeřnictví,...), podle tématu (krajiny, města, lidé) nebo podle kolekce.
Další jsou obrazy a plakáty. Na ty obrazy jsem právě nechala udělat i své fotografie a ..třeba je dobrá obezřetnost i to, že Vám pošlou s tím i součástky, pomocí kterých si to na zeď připevníte. Samozřejmost? No, divili byste se, ale pro některé rozhodně ne.
A pak třeba nálepky, které lze nalepit opravdu kamkoliv.
S tím, že nahoře na stránce je samozřejmě vyhledávač, takže pokud máte nějaké jasné přání, tak nemusíte brouzdat stránkami a hledat. Na druhou stranu, já se vždy ráda podívám a inspiruji.

No, myslím, že to bylo dnes už dost dlouhé.

Po delší době mám chvíli čas a prostě jsem měla chuť se trochu rozepsat. Snad Vám to něco přinese a ...budu ráda, když mi sami napíšete, co jste hezkého dostali nebo naopak darovali, jestli máte taky rádi pěkné fotografické a vzpomínkové dárky, co celkově Vás vždy nejvíce potěší. Jestli třeba znáte firmu nebo nějakou jinou, která se podobným tématem zabývá. Budu ráda :)

A přeji všem dodatečně krásné svátky, hlavně tu pohodu a odpočinek, klid a radostný čas s blízkými! A pokud bych nestihla už nic seškrábat do silvestra, tak i krásný nový rok! :)

INSTAGRAM / FACEBOOK