Rovná stovka, poslední týden na střední a první přijímačky

Článek opět po týdnu, už u zebe asi nic víc ani nečekám. Ale je pravda, že prostě přes týden vůbec není čas, nějak se mi to všechno krátí.

Nicméně, dnes je jubilejní, stý článek! Sláva a tři dny se radujme!

Takže jsem si řekla, že si při té příležitosti zase můžu trochu vylít srdíčko a otravovat Vás svými kecy. Jop, užijte si to!

Co je fakt a nevím, jestli se víc tomu těším nebo se toho děsím, je, že zítra je mé poslední odporné pondělí. Tedy, myslím to tak, že poslední odporné školní pondělí! Na střední...

Tak nějak se to stalo, po 6ti letech nadávání (ano, jsem na 6tiletém gymplu) jsem se dočkala a konečně i já si prožiju ten vysněný poslední týden maturanta. 

Když se na to tak zpětně koukám, uteklo to v podstatě rychle. Ne den za dnem, hodina za hodinou a v některých předmětech ani minuta za minutou (aneb neustálé sledování hodinek v ruštině nebo fyzice), ale celkově mám pocit, že to není zas tak dávno, co jsem poprvé na gympl šla. Bylo hnusně, pršelo a já si málem zapomněla deštník. 

Upřímně, těšila jsem se jak malé dítě na to, až to skončí. Protože, kdo by se netěšil. Konec střední, to je prostě něco. Ale musím se přiznat, že na mě padá i jakási nostalgie. 

Psaní posledních testů, v mnoha předmětech člověk už jen pohupuje nohama a drtí se do jiných, které se mu budou fakt hodit. 

A v pátek nás čeká poslední zvonění. Taky událost jak blázen. Konečně se budu taky moct navléct do nějakého trapného oblečku a ječet na celé město. Vybírat peníze, čmárat po lidech a oblévat je octem. Ano, na to se člověk těch 6 let těší vlastně nejvíc!

Učitelka z matiky řekla, ať jí na poslední test nakreslíme něco na památku. Já, "umělec", umím kreslit jen kačenky :D 

Ve čtvrtek jsem měla první přijímačky. Na sociální práci do Ostravy. 

Večer před docela v nervu, ještě že existují lidi, kteří umí pěkně uklidnit :) 

Ráno brzké vstávání, mírná nervozita, ale na místo jsem dorazila, všechno našla, nastoupila jak do správného vlaku tak i tramvaje, prostě to je pro mě velký úspěch. 

Test byl...no, nemůžu říct, že úplně náročný, ale některé věci jsem prostě nevěděla. Výsledek byl řekla bych docela ucházející, nicméně se uvidí, kolik se bude přijímat lidí. Ale to se dozvíme až v červnu. No, trochu spoléhám na to, že nám všichni vmetávají do obličeje, že jsme slabý ročník, takže se dostanu :)

Asi se možná divíte, protože to je tak půl roku, co jsem sem psala, jak nejsem rozhodnutá jít na něco úplně jiného - do Brna na nutriční terapii. 

Ok, změnila jsem názor. Ne, že by mě to přestalo zajímat, to ani náhodou, stále se zajímám o zdravou stravu, cvičení a všechno. Ale mám to ráda takto. Jako koníčka, něco, co mi doplňuje den, o co se zajímám. Cítím, že jakmile bych do toho byla "nucena", nebylo by to ono. 

Proto jsem se zamyslela a napadly mě i jiné možnosti. Mezi nimi třeba i sociální práce. Protože bych chtěla pomáhat lidem. Nejvíce by mě asi lákala práce se závislými. Ale uvidíme, jak to všechno dopadne :)

učení mučení... :/

Pravda je, že se fakt začínám snažit něco do té hlavy rvát. Jsem ten typ člověka, co má spíš krátkodobou paměť, ale nějaké základy tam prostě dát musím. 

Věnuji se ale převážně stejně jen ZSV. Jo, taková psychologie, sociologie a filosofie jsou pro mě v pohodě. Horší je právo, ekonomie a politologie. To nejsou zrovna obory pro mě. Ale tak... ještě je stále čas a věřím, že aspoň něco bych tam řekla, kdybych si tu otázku vytáhla (ale jinak si samosebou vytáhnu psychologii :D )

Doma téměř nikdy není klid, takže učení na balkoně stájl :D

Nic, pomalu tady ten svůj monolog ukončím.

Musím se vrátit k filosofii, ta na mě ještě čeká. Držte mi palce, ať vše dobře dopadne, přece jen za týden touto dobou budu stresovat, protože budu mít den před písemnýma.

Užívejte si jara (které tam zrovna dnes teda moc není no) a celkově dnů, čas protéká docela rychle mezi těmi prsty! Kdo je taky maturant, držím palce! Všechno to zvládneme! :)

Selfie na závěr :D

INSTAGRAM/FACEBOOK

Jak mě dohání minulost...

Název článku je..no, pro mě výmluvný.
Dnes to bude spíš takové vypsání z mých myšlenek, z toho toku, co mi zase víří hlavou. Jako reakce na včerejší večer a celkově na okolní dění.
Ne, nebude řeč o PPP, ta mě díky bohu nedohání, když se ještě někdy její poslední síly vzedmou, mám obvykle sílu je potlačit a vůbec na to nemyslet.
Tentokrát bude řeč o jiné mé bývalé stránce. Té ještě před PPP.
Já neříkám a rozhodně ji nenazývám špatnou, temnou nebo jakkoliv takto. Zpětně si to omlouvám jako že jsem byla malá a blbá, v pubertě, asi jsem měla neustálou potřebu sobě a svému okolí něco dokazovat, všechny překřikovat, poukazovat na sebe, být středem pozornosti, oblíbená, vážená a já nevím, co všechno...

Včerejší odpoledne probíhalo vcelku v poklidu, neměla jsem tušení, co přijde.
Teda, v poklidu - až na ty všeobecné hádky ohledně focení tabla, ale to je zase jiná story.
Cvičila jsem, pomohla mamce s věcmi, když odjížděla pryč, nachystala si večeři a těšila se, že se uvidím po delší době opět s kamarádkami. Najednou přišel domů bratr a bratranec, že bude párty, je to strašně dlouho, co naši nebyli doma a toho se přece musí využít.
Trochu vyjeveně jsem hleděla, protože..oznámení, ne otázka. Upřímně jsem se taky těšila, že nebudou doma, ale viděla jsem to spíš v poklidném večeru, dělání si svých věcí, odpočinku - po celém týdnu jsem toho měla prostě až...
Ale očividně změna..
Taková na rozpacích jsem se zvedla a šla za těmi kamarádkami, které se nakonec rozhodly mě podpořit, šly se mnou pak k nám, abych tam nebyla úplně mimo a bylo to fajn. Zpočátku...

Všichni okolo se samozřejmě s chutí měli k alkoholu, cigaretám (tedy, doufám, že to byly jen cigarety) a začaly všetečné otázky, proč že já nic nemám, nalejem ti, nestyď se, pro jednou se nic nestane... když pochopili, že fakt ne, tak pro změnu, ty jsi nudná, divné pohledy a už mě nezajímáš. Prostě exot, cvok, vyšinutec..
Na to už jsem ale relativně zvyklá, takže jsem tomu příliš nevěnovala pozornost.
Jenže pak to bylo ještě zvláštnější. Možná si to  beru moc osobně, ale na druhou stranu takové..útoky?
Otázky, jak je možné, že se pořád jen učím (btw, to sebral kdo a kde?), že jsem trapná, na maturitu se učí dva dny předem. A vypracovávání si otázek, když to může udělat někdo jiný? Nebo čtení četby?
A od toho se to odvíjelo dál, přes nejezení brambůrků až po přílišnou tichost a já nevím co všechno.

Vím, že to může znít strašně zmateně pro vás, ale já to prostě nechápu.
Proč lidi nemůžou brát člověka takového, jaký je?
Dobrá, uznávám, dva roky zpátky bych byla jedním z nich, neřešila bych, kolikátý panák už mám v sobě, jestli kouřím cigaretu takovou či makovou, jestli bych neměla plácat slané tyčinky se sladkýma sušenkama. Mlela bych si svoje o tom, jak je maturita ještě strašně daleko a hrála si na to, že pro ni nic nedělám (upřímně nevěřím nikomu, kdo tvrdí, že se začal učit 2 dny před...to je prostě blbost..jen si neustále musíme na něco hrát!)..
Ale jsem jinde. Je to tak špatně, že jsem se někam posunula? Že jsem se hnula z místa? A že mi to nechybí?

Když jsem pak šla naprosto mrtvá okolo jedné spát, mezitím, co to v obýváku pokračovalo (asi si dovedete představit, jak krásně a do růžova jsem dnes vyspaná), nedalo mi to a pořád mi to vrtalo hlavou. 

Kde se bere ta šílenost někoho soudit proto, že se změnil... a proto, že to podle některých není změna k lepšímu, ale naopak k větší trapnosti, nudě nebo já nevím, jak to nazvat.

Na druhou stranu jsem si říkala, jak jsem šťastná, že už jsem někde jinde. 

Protože být jedna z nich tam, po tom opravdu netoužím.

A hlavně ráno jsem si to uvědomila. Jo, jsem unavená (né ale že bych si za to zrovna mohla sama), ale žádný bolehlav, žádné výčitky. Jen jsem radostně jako vždy vše uklidila (čím to, že můj bratr ten bordel buď nevidí, nebo je mu úplně jedno, že našim to prostě vadí a klame je tím) a jen s napětím očekávám, až přijedou naši a bude doma pěkný mazec.. (a v takové domácnosti se učte a buďte psychicky v pohodě)

Dnes to bylo takové...možná zmatené, ale otevřenější. Měla jsem prostě potřebu se vypsat. Jako už dlouho ne. Ale že by mi bylo zrovna dobře na duši z toho všeho se říct nedá... 

Nechci, aby mě ta minulost doháněla. Na druhou stranu spousta z těch lidí je mi prostě blízká. Nechci je vyměnit natrvalo za nějaké jiné... Ale přesně takto se ty nitky přátelství jednoduše zpřetrhají. Když vám nedají šanci se posunout, změnit, vyvíjet, volně dýchat.

A nebo se pak diví, že když se něco děje, tak nic neví... že člověk nemá chuť se svěřit. A pak to nechápou a je z toho začarovaný kruh.

Ok, ok, už končím. Řekla jsem si, že si zopakuju za tento víkend filosofii.. #hroznašprtka! Což nevím, upřímně, jak moc dnes zvládnu vnímat.

Doufám, že prožíváte sluneční sobotní den o něco lépe.. 

Kdybyste měli nějakou radu, jak proti takovéto minulosti bojovat, budu ráda... Protože nechci, aby jsem se kvůli ní trápila...

My dishes 2.0 (březen)

Ahoj, tak se ozývám v tom nedělním poobědním klidu.
Venku krásně vylézá sluníčko, na celý příští týden hlásí teplo, některé dny i 20°C, tak jsem upřímně zvědavá :) Je pravda, že o to méně se mi chce cokoli dělat do školy, nejraději bych lítala po venku a nechala sluneční paprsky vpíjet se do mých tváří a vlasů, ale bohužel realita je trochu jiná.
Každopádně nám ve škole KONEČNĚ řekli rozpis maturit, máme je až ke konci května, takže..svým způsobem stále času dost.. Protože písemné jsou hned na začátku, vychází nám tam skoro 3 týdny svaťák..Jako vážně? To asi umřu :D Radši bych to měla dřív za sebou a víc volna, ale nenadělám nic.
Přemýšlím, jak pak léto strávím, určitě bych chtěla brigádu, tentokrát ale blízko domova, asi to padne na nějaký supermarket.. (někdo nějaké zkušenosti? jak dlouho dopředu se tam musím ohlašovat a tak?)

Přijde mi, že březen byl jakýsi rychlý... ale tak nestěžuji si, většinou bývá pod mrakem, ani zima, ani teplo... A na talíři se taky nějak moc neurodil, našla jsem v mobilu jen málo fotek, takže přidám, co je a v dubnu se pokusím více fotit :)
Ačkoliv.. někdy holt není o co stát, ve volné hodině přiletím domů a jsem ráda, že to stihnu sníst z hrnce - což se mi nechce fotit, fotogenické to většinou není a hlavně podobné variace stále dokola. Ale tak aspoň něco vám z března ukážu :)

S příchodem hezčího počasí je také mnohem více dostupná zelenina.. A tu já prostě MILUJU! Takový jeden zeleninový talíř..Asi je vám jasné,  že s příjmem vlákniny fakt problém nemám :D A nebojte, to není vše, vždy mám talíř zeleniny a k tomu vedle ještě pečivo/rýži/chlebíčky rýžové/prostě nějaké syté sacharidy a šunku/cottage/tuňáka... Prostě mé večeře :D

Prázdniny, kam zase mizíte....

A je to tady, zase sedím u stolu, rozčileně koukám na sešit dějepisu, který jsem samosebou nechala celé prázdniny ležet a ani jej neotevřela, ačkoliv mě zítra čeká test.
Jasné, jeden test... No, ale právě, že jen jeden. Víc jich nebude, protože pak už se  nám, maturantům (úúú, stále nad tím slovem trochu..tedy, ok, dost.. zoufám...) budou uzavírat známky a bude se řešit připuštění k maturitám...
No, v dějepise se toho nebojím (narozdíl od takové matiky), ale i tak... učit se mi nechce a ještě k tomu pro mě nematuritní předmět.. - přesně kvůli nim je ta škola tak otravná. Radši bych teď měla už až do maturitního dne volno a jela samostudium... Stihla bych toho víc, po několika hodinách ve škole nebyla unavená z monologů učitelů a otrávená nad množstvím pipin v mé a vedlejší třídě... (fakt chytám solidní ponorku... a těším se, až některé nikdy neuvidím!)

Ale zase kecám o tom, o čem nechci!
Chtěla jsem psát o svém volnu, které...ano, naivně jsem si slibovala, kolik toho nestihnu a jak rozepíšu spoustu článků, budu se učit, žádná prokrastinace...a blablabla, však to známe.
Skutečnost byla..hm, no úplně jiná. Školu jsem dělala minimálně - nebyla nálada ani chuť - a blog? Mám takové tušení, že s blížící se maturitou bude trochu zaostávat ..ALE vynasnažím se, aby úplně neumřel. Ačkoliv nemám tisíce čtenářů, jsem ráda za každého, kdo se tu staví :)
A stejně to byly super prázdniny...

Něco o cheatu...

Dnes bych Vám chtěla napsat něco z té druhé strany fitness světa a tak.. Z té jeho temné stránky..
Ok, dělám si srandu, nejedná se o žádnou temnou stránku, ale prostě jen o fakt, že na člověka někdy přijde obrovská únava, svaly bolí, progress nejde vidět, člověk se jen utápí ve svých myšlenkách a ztrácí trpělivost i motivaci.
Takový nějaký den u mě nastal v sobotu. Už nějakou dobu snižuji příjem, snažím se konečně najít a prolomit tu hranici a dát ze dvě kila dolů, ale tělo bojuje proti mně. Po minulém týdnu jsem byla neskutečně unavená. Po prázdninách nástup do školy nikdy nemůže být dobrý, ale celkově na mě padla (asi jarní) únava, strašně mě bolelo za krkem, neměla jsem moc na nic náladu.
A tak když jsem pak stoupla na váhu a opět viděla, že nic, ačkoliv opravdu jedu poměrně striktně, nešlapu vedle, počítám jak blázen... řekla jsem si, že tohle ne. Že potřebuji nakopnout a rozhodla si trochu dopřát. Ok, možná to zní divně, když váha stávkuje a si naordinuji odpočinek a cheat day?
Nevím, četla jsem tolik různých článků, protichůdných názorů a podobně, že opravdu těžko říct, jaká je pravda.
Na druhou stranu, taky určitě není jen jedna. Protože každý máme jiné tělo, jiné možnosti, spalování, prostě úplně jinou strukturu. Nicméně, asi tak jako někdo, kdo se od rána do večera cpe čokoládami, párky a knedlíkem a dá si jednou na večeři místo toho salát a kuřecí, taky nezhubne hned 2kg, stejně tak ten, kdo se stravuje zdravě, poctivě, s dostatečným přísunem všech živin i vlákniny, a udělá si jeden den mimo režim, zničehonic nějakých 20kg nenabere..
Možná jedno - dvě, ale jedná se s největší pravděpodobností o zadrženou vodu...

Upřímně, nejsem moc zastánce těch slavných cheat dayů, ani ne tak pro jejich princip, jako spíš proto, že nemám ráda ztužené tuky, palmový olej, nekvalitní čokolády a cukrovinky... Ale chápu, že jednou za čas to člověku může pomoci a pokud ne fyzicky, tak na psychice to určitý dobrý vliv zanechá.
Samosebou se to musí užít...s mírou a rozumně, ať pak večer člověk neleží s obrovskými bolestmi břicha a nenadává a nemá jen výčitky svědomí. Psychika dělá hodně, takto by to asi pěkná vzpomínka nebyla. Musím se přiznat, že jsem takto v minulosti párkrát dopadla.
Cheat day pro mě znamenalo cpaní se vším možným od rána do večera. Respektive do poledne, kdy jsem padla pod množstvím kalorií, které jsem stihla za dopoledne do sebe nasoukat.
Tak to není dobře...ale ne, neexistuje žádný návod, jak to dělat dobře, to je každého subjektivní věc.
Odpoledne proležené v křečích a výčitkách, to není zrovna sen.
Tak jsem se naučila to trochu regulovat a naopak si najít fakt několik vybraných dobrot, které si chci dát a rozumně si je rozvrhnu. Ok, i tak jsem velryba a jsem schopná toho do sebe naházet neskutečné množství (čím to, že fitnesáci jsou tak nenažraní... :D ), ale prolínám to 2-3hodinami, kdy nic nejím, piju hodně vody a bylinkových čajů, jdu se projít... Necvičím, ale aspoň nějaký pohyb je nutný.

A tak to v sobotu u mě vypadalo.
Přesný jídelníček? Mno, asi takto:
SN: krupicová kaše (100g krupice) s banánovým proteinem (10g), 2 menší jablka (cca 180g), The Protein Works arašídové máslo (20g), 6 sušenek oreo
O: Zeleninová polévka, Vepřové maso, slunečnicová bulka, kyselé okurky
SV: Hollandia stracciatella jogurt (400g), 2 máslové croisanty, Ledové kaštany hořké, Kinder bueno
V: 2 slunečnicové bulky s máslem, kozí sýr, šunka, kedlub, eidam
2SV: Čokoládové sušenky s kousky čokolády a lískovými ořechy (balení 200g)

"Krupička" na snídani :)

Odpolední svačina.. Čím to, že měla na instagramu mnohem více lajků od všech těch fitnesáku než jakákoliv jiná týkající se vážně zdravého životního stylu ?? :D

A poslední lahůdka dne.. :)

A musím se přiznat, že jsem toho měla až nad hlavu... Skoro 4000kcal... No, slušný výkon.. Ale naposled jsem si takto více dopřála o Vánocích (a to někteří na instagramu to mají podstatně častěji než já). Přišlo mi to poměrně vhod, opravdu jsem si to užila, ale nepřehnala to, takže žádný bolebřuch.
Neděle ráno minimální chuť k jídlu, za to namotivovaná cvičit a jít se hýbat, síla a energie za dva, prostě paráda! A co víc, čokoládu a sladké nechci nějakou dobu ani vidět, takže je mi naprosto jasné, že se tomu zase minimálně na 3 měsíce vyhnu :)

Jak vy to máte s cheaty? Zařazujete pravidelně dny/jídla? Nebo jste proti?