sobota 16. dubna 2016

Jak mě dohání minulost...

Název článku je..no, pro mě výmluvný.
Dnes to bude spíš takové vypsání z mých myšlenek, z toho toku, co mi zase víří hlavou. Jako reakce na včerejší večer a celkově na okolní dění.
Ne, nebude řeč o PPP, ta mě díky bohu nedohání, když se ještě někdy její poslední síly vzedmou, mám obvykle sílu je potlačit a vůbec na to nemyslet.
Tentokrát bude řeč o jiné mé bývalé stránce. Té ještě před PPP.
Já neříkám a rozhodně ji nenazývám špatnou, temnou nebo jakkoliv takto. Zpětně si to omlouvám jako že jsem byla malá a blbá, v pubertě, asi jsem měla neustálou potřebu sobě a svému okolí něco dokazovat, všechny překřikovat, poukazovat na sebe, být středem pozornosti, oblíbená, vážená a já nevím, co všechno...


Včerejší odpoledne probíhalo vcelku v poklidu, neměla jsem tušení, co přijde.
Teda, v poklidu - až na ty všeobecné hádky ohledně focení tabla, ale to je zase jiná story.
Cvičila jsem, pomohla mamce s věcmi, když odjížděla pryč, nachystala si večeři a těšila se, že se uvidím po delší době opět s kamarádkami. Najednou přišel domů bratr a bratranec, že bude párty, je to strašně dlouho, co naši nebyli doma a toho se přece musí využít.
Trochu vyjeveně jsem hleděla, protože..oznámení, ne otázka. Upřímně jsem se taky těšila, že nebudou doma, ale viděla jsem to spíš v poklidném večeru, dělání si svých věcí, odpočinku - po celém týdnu jsem toho měla prostě ...
Ale očividně změna..
Taková na rozpacích jsem se zvedla a šla za těmi kamarádkami, které se nakonec rozhodly mě podpořit, šly se mnou pak k nám, abych tam nebyla úplně mimo a bylo to fajn. Zpočátku...


Všichni okolo se samozřejmě s chutí měli k alkoholu, cigaretám (tedy, doufám, že to byly jen cigarety) a začaly všetečné otázky, proč že já nic nemám, nalejem ti, nestyď se, pro jednou se nic nestane... když pochopili, že fakt ne, tak pro změnu, ty jsi nudná, divné pohledy a už mě nezajímáš. Prostě exot, cvok, vyšinutec..
Na to už jsem ale relativně zvyklá, takže jsem tomu příliš nevěnovala pozornost.
Jenže pak to bylo ještě zvláštnější. Možná si to  beru moc osobně, ale na druhou stranu takové..útoky?
Otázky, jak je možné, že se pořád jen učím (btw, to sebral kdo a kde?), že jsem trapná, na maturitu se učí dva dny předem. A vypracovávání si otázek, když to může udělat někdo jiný? Nebo čtení četby?
A od toho se to odvíjelo dál, přes nejezení brambůrků až po přílišnou tichost a já nevím co všechno.

Vím, že to může znít strašně zmateně pro vás, ale já to prostě nechápu.
Proč lidi nemůžou brát člověka takového, jaký je?
Dobrá, uznávám, dva roky zpátky bych byla jedním z nich, neřešila bych, kolikátý panák už mám v sobě, jestli kouřím cigaretu takovou či makovou, jestli bych neměla plácat slané tyčinky se sladkýma sušenkama. Mlela bych si svoje o tom, jak je maturita ještě strašně daleko a hrála si na to, že pro ni nic nedělám (upřímně nevěřím nikomu, kdo tvrdí, že se začal učit 2 dny před...to je prostě blbost..jen si neustále musíme na něco hrát!)..
Ale jsem jinde. Je to tak špatně, že jsem se někam posunula? Že jsem se hnula z místa? A že mi to nechybí?


Když jsem pak šla naprosto mrtvá okolo jedné spát, mezitím, co to v obýváku pokračovalo (asi si dovedete představit, jak krásně a do růžova jsem dnes vyspaná), nedalo mi to a pořád mi to vrtalo hlavou. 
Kde se bere ta šílenost někoho soudit proto, že se změnil... a proto, že to podle některých není změna k lepšímu, ale naopak k větší trapnosti, nudě nebo já nevím, jak to nazvat.
Na druhou stranu jsem si říkala, jak jsem šťastná, že už jsem někde jinde. 
Protože být jedna z nich tam, po tom opravdu netoužím.
A hlavně ráno jsem si to uvědomila. Jo, jsem unavená (né ale že bych si za to zrovna mohla sama), ale žádný bolehlav, žádné výčitky. Jen jsem radostně jako vždy vše uklidila (čím to, že můj bratr ten bordel buď nevidí, nebo je mu úplně jedno, že našim to prostě vadí a klame je tím) a jen s napětím očekávám, až přijedou naši a bude doma pěkný mazec.. (a v takové domácnosti se učte a buďte psychicky v pohodě)

Dnes to bylo takové...možná zmatené, ale otevřenější. Měla jsem prostě potřebu se vypsat. Jako už dlouho ne. Ale že by mi bylo zrovna dobře na duši z toho všeho se říct nedá... 
Nechci, aby mě ta minulost doháněla. Na druhou stranu spousta z těch lidí je mi prostě blízká. Nechci je vyměnit natrvalo za nějaké jiné... Ale přesně takto se ty nitky přátelství jednoduše zpřetrhají. Když vám nedají šanci se posunout, změnit, vyvíjet, volně dýchat.
A nebo se pak diví, že když se něco děje, tak nic neví... že člověk nemá chuť se svěřit. A pak to nechápou a je z toho začarovaný kruh.

Ok, ok, už končím. Řekla jsem si, že si zopakuju za tento víkend filosofii.. #hroznašprtka! Což nevím, upřímně, jak moc dnes zvládnu vnímat.

Doufám, že prožíváte sluneční sobotní den o něco lépe.. 
Kdybyste měli nějakou radu, jak proti takovéto minulosti bojovat, budu ráda... Protože nechci, aby jsem se kvůli ní trápila...

11 komentářů:

  1. Já už ani nemám chuť na takové akce chodit .. Ale sama sobě se divím, jak jsem mohla být taková před pár rokama, dá se říct, že se mi mé minulé "já" hnusí čím dál víc. A ač mám některé z "kamarádů" ráda, tak mi za to asi prostě nestojí, nevidí mé současné "já", ale to minulé, ke kterému někdo něco dopověděl..
    Asi ti tenhle komentář k ničemu nebude, ale ... :)
    Mysli na to, že jsi silná nezávislá žena! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě taky ne, o to bylo horší, že to bylo u nás.
      Není k ničemu, jsem ráda, že to někdo vidí stejně ;) A děkuju :D

      Vymazat
  2. Přátelé by tě měli brát takovou, jaká jsi... Je možné, že z nich mluvil alkohol a jinak by tohle neříkali, ale nedělej si z toho těžkou hlavu.. Buď ráda za to, že jsi jiná a máš jiné zájmy než se opíjet do němoty... To ti nic nedá, akorát vezme pár cenných mozkových buněk! :D

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, nevím, co to bylo, každopádně mě to mrzelo... A s mozkovými bunkami, tak tak :D

      Vymazat
  3. Víc bych se tím nezabývala, někdy se ty cesty zkrátka rozejdou. Jsi někde jinde než oni a je dost možné, že v budoucnu si budou říkat, že v mládí mohli udělat něco jinak, nebo taky ne :). Někteří mají potřebu útočit na ostatní a řešit jejich životy a člověk se s takovými povahami bude potkávat pořád, podle mě by byla škoda si tím kazit jarní (předmaturitní :D) náladu :D.

    Za mě asi rada žádná, proti minulosti nelze bojovat, minulost má každý a věřím tomu, že každý v ní má něco, na co není zrovna pyšný :). Zkrátka více žít přítomností a dívat se do krásné, zdravé a fit budoucnosti :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za moc milý komentář :) Máš naprostou pravdu, někdy se cesty rozejdou a je to tak asi lepší nechat, než se za každou cenu snažit o ponechání i přes to, že to nefunguje.
      Jojo, to je fakt :) :D Více žít přítomností a nenechat se rozházet! Díky ;)

      Vymazat
  4. Možnás e trochu rozepíšu.
    Stalo se mi to samé. Domlouvali jsme se na školním výletu a hned se začaly vybírat peníze na chlast a že se ožereme už ráno, bla bla bla. Řekla jsem, že pít nebudu. Hned jsem byla označená za trapku, ničitelku kolektivu, uzkoprsku a sprostá slova... :D Nepiju, protože mi to nechutná, zvedá s emi z toho žaludek. Umím se bavit i bez toho. Chodím ven s přáteli a nikdy nepiju, dám si vodu, colu zero, čaj, kafe...a je mi mnohem líp. To samé s kouřením. Možná bych kdysi bych hulila, pila a vzala vše, ale teď to nepotřebuju a nemyslím si, že jsem divná. Naopak si myslím, že jsem mentálně trochu výš.
    To bych k tomu chtěla říct :) Beat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že se rozepíšeš rozhodně nevadí, já jsem ráda :)
      Školní výlety, jasné, to také znám.. Všichni hledí a civí, že je člověk je trochu jiný... Je to dobře, že se umíš bavit i bez toho, já taky a cítím se mnohem lépe než s tím :)
      Hezky jsi to napsala...JSME mentálně výš ;)

      Vymazat
    2. Byly doby, kdy jsem alkohol pila a zkoušela kouřit. Pak přišla anorexie a já za alkoholem viděla jsem kalorie no a tak to zůstalo do teď. A nyní jsem prostě outsider, protože nepiju....což je smutné

      Vymazat
    3. Víš co, ber to tak, že aspoŇ nějaké pozitivum ta anorexie měla.. Protože odpoutání od alkoholu je rozhodně plus.
      Outsiderství je na nic, vím to, ale přátelé, myslím ti praví, tě budou brát takovou jaká jsi. A nebo je čas si najít nové, takové ,kteří to pochopí, budou to brát stejně :)

      Vymazat