A je to za mnou...

Cože? Ona se ozývá? A zase do My diary?
Ano, ano, světe div se, zase jsem tady... Já vím, že poslední dobou příliš nepřispívám, ale opravdu to chci teď změnit. A to ne jen pro to, že se blíží Vánoce a dáváme si předsevzetí a kdesi cosi.
Ve skutečnosti to má i docela hlubší význam.
Tak nějak si čím dál tím víc uvědomuji, že mi to chybí.
A tím nemyslím jen blogování a postování fotek na Instagramu a celý internetový svět.. Ale psaní samo o sobě. Dříve jsem už nezvládala zavírat šuplíky, jak byly přeplněné mými myšlenkami, příběhy, povídkami.. A teď? Jako by se kreativita a nápady vypařily a přišla tvůrčí krize.

Ale chci to změnit! :) A začnu s tím právě teď a tady.
Slibuji, že pak přijdu na více příspěvků do jiných rubrik než je jen My diary. Ale dnes se potřebuji vypsat z toho, pro co jsem poslední dobou nejvíce žila.
A to byla zkouška First nebo FCE chcete-li...

Angličtinu jsem měla vždy ráda, ale nikdy jsem se nechystala na tuto zkoušku jít. Když jsem šla na náš gympl, věděla jsem, že se tam přípravný seminář otevírá, ale prostě mě ani ve snu nenapadlo, že bych tam jednou seděla zrovna já.
Ale stalo se.
Začali jsme loni v září, projeli učebnici, kdejaké poslechy. Mezitím spousta lidí odešla a já chvílemi taky přemýšlela, protože přece k samotné zkoušce nepůjdu, jen si tak zlepšuji své skills..
A tak tomu bylo až do letošního září. Začal writing course a upřímně mi to moc nešlo - a to mě docela vyděsilo a překvapilo, v češtině jsem s tím nikdy neměla sebemenší problém, slohovky jsem vždy vysypala z rukávu, odmalička jsem psala kdejaké příběhy, knížky, prostě... jsem snad vždy psala. Neříkám, že jsem kdoví jaký spisovatel, ale prostě jsem si myslela, že to umím.
Ale o to nejde..
Nakonec jsem se rozhodla, 4 dny před posledním možným termínem k podání přihlášky.
A od té doby nastal kolotoč angličtiny, angličtiny a...jo, angličtiny.

Jasně, že jsme měli normální hodiny i ve škole a nadále pokračoval náš "seminář", ale nakonec se tomu věnuje času mnohem víc. Je to hodně o domácí přípravě, poctivosti. Najednou zjistíte, kolik toho vlastně ještě nevíte (ikdyž se dnes říká, že anglicky umí každý), v kolika věcech si nejste jistí..
Opravdu každé odpoledne a večer jsem nad tím seděla, ať to byla různá cvičení, poslechy, videa, filmy.. Zprvu mě to otravovalo, nechtělo se mi, byla jsem rychle unavená a měla jsem pocit, že mé úsilí se vůbec neprojevuje na výsledcích.
O to víc mě překvapilo, že ke konci jsem měla až nostalgické nálady, že už za týden tomu tak nebude, že budu sedět v pokoji, kousat tužku a nebudu mít co dělat!

Ale konec žvatlání o přípravách. Vrhněme se rovnou na samotnou zkoušku.
První nám rozepsali termíny na Speaking - 1.část. Měli jsme to štěstí, že všichni z naší skupiny měli vypsaný termín na stejný den, do stejné budovy, takže jsme na vlak nasedli společně a celou dobu se mohli podporovat.
Jeli jsme do Olomouce, města, které má jako nejbližší britské centrum. Samozřejmě jsme slyšeli spousty hrůzných příběhů, jak tam někteří dojeli pozdě kvůli Českým drahám nebo sebevrahům skákajícím pod vlak, a protože když přijedete pozdě, nic vás neomluví a automaticky máte smůlu, radši jsme vyjeli o dost dřív. Takže jsme tam pak byli sice asi o dvě hodiny dřív, ale stresovat se tam nebo doma, to už je jedno.
Musím se přiznat, že jsem se celý čtvrtek večer a pátek dopoledne šprtala, hledala slovíčka, projížděla témata, mluvila a mluvila. Aaaa? Samosebou jsem z toho použila úplné minimum. Protože jsem to neměla zajeté, užité.
Celý den mi tlouklo srdce, moc jsem toho nenaspala, byla jsem střídavě úplně v pohodě a střídavě se třásla a myslela na to nejhorší.
A pak jsem tam najednou seděla a mluvila. A mluvila a mluvila... A zase vyšla ven. A přežila to.
Zvláštní je, že jakmile jsem ven vyšla, jako by mi vypadlo vše, co jsem říkala. Nebo jinak, spíš způsob, jak jsem to řekla. Jasně, super, ani jednou jsem se nezasekla, ale jestli jsem užívala správné vazby, slova, výslovnost.. to vůbec nevím. Jediné, co mi znělo hlavou bylo: eeeeeeeeeeeeeee!

A včera se psaly zbylé části. Opět jsme jeli do Olomouce a vzhledem k tomu, že zkouška začínala už v 9 ráno, asi si dovedete představit, že jsme vyjížděli fakt brzo.
A jakmile jsme tam dojeli, byli jsme poněkud zaskočeni. U nás ve městě bylo totiž docela hezky, ale v Olomouci byla úplná vichřice. Pršelo a strašně foukalo, černá mračna, prostě armagedon! No, to ne, ale docela hnus v tom jít.
Ale vše dobře dopadlo, na místo jsme dorazili a...mohlo se začít. Spousta pravidel, co nesmíme dělat, bla bla. A rozdali se první papíry, Reading and Use of English. Této části jsem se bála asi nejvíce, protože schytat blbé články, u kterých se nedá soustředit, jaké blbosti čtete, nebo gramatika, kde si nejste jistí.. prostě.. Fuj hned na začátek. O to lepší pro mě bylo, že jsem zvládla vše přečíst a relativně jsem i porozuměla textům, stejně tak gramatika se nezdála tak hrozná. Neříkám, že jsem si všude byla jistá, ale ulevilo se mi, že mohlo být mnohem hůř.
Asi desetiminutová pauza a Writing. Z toho jsem taky měla trochu bobky, ale nakonec se to dalo. Povinná essay měla téma, jestli by se všichni měli učit hrát na hudební nástroj a dále byl na výběr mezi recenzí, článkem a informal emailem. Nakonec jsem si vybrala recenzi, sice kadeřnictví, což jsem fakt ještě nikdy nepsala, ale.. tak nějak se u těch recenzí asi nejvíce cítím. Takže jsem něco seškrábala a byla jsem ráda, že nastala hodinová pauza a já se mohla konečně najíst :D

Posilněná obídkem (samozřejmě v krabičcce) jsem se vrhla vstříc poslední části, Listeningu. Už jsem byla dost unavená, ale nechat si to zkazit zrovna na něčem, kde je vše relativně jasné, jsem fakt nechtěla. Tak jsem s vypětím posledních sil zabrala a soustředila se dalších 40 minut.
A pak.. byl konec! Konec všemu tomu učení, připravování. Najednou jsem měla tuto ohromnou zkušenost, zážitek, za sebou...
Jak nás nabádala paní učitelka, hezky jsme si vzali tužky (ano, nesmí se to :D ), protože kdyby nic, aspoň máme tužky, které by měly hodnotu čtyř a půl tisíc.. Super, ne? :D

Abych tak nějak ještě shrnula své dojmy a pocity.
Jestli máte rádi angličtinu a jde vám, určitě do toho jděte a tuto zkoušku si udělejte. Ano, není nejlevnější ALE pokud ji zvládnete, máte certifikát na celý život. Spousta vysokých škol vás uvolní z angličtin, je to velké plus při hledání zaměstnání, pokud chcete cestovat.
Taky je to super průprava k tomu, jak se jednou budete učit na jiné zkoušky. Zlepšíte si jazyk. Spoustu se toho naučíte. A třeba si jako já fakt uvědomíte, jak je angličtina nádherná a že je všeobecně využitelná.
Stálo mě to spoustu sil a stresu, ale... Stálo to za to. Výsledky budu sice vědět až 20. ledna, ale.. snažím se ani nemyslet na to, že bych to nedala.

A teď ještě nějaké jiné radůstky z posledních dní :) Protože ač nechytám žádnou vánoční náladu, jsem jakási rozveselená, tak snad mi to vydrží :)

Objednávka z Grizly.cz :) Protein čokoláda-ořech, flavdrops (čokoláda - docházela, mocha - novinka, za mě palec hore!!), čokoládová cookie, sušený banán (paráda do tvarohu a kaší) a máslíčko..

...máslíčko od šufánku, naprostý luxus, nebevhube, zaludekjakovperince a tak dále! Nejde jinak, než vychválit do nebes!!

A na závěr nějaké to selfie.. #messyhairdontcare aneb love your life and always smile! :)


Snad se Vám článek líbil (pokud jste jej zvládli přečíst celý) a já věřím, že se teď budeme zase potkávat častěji! :)

Follow me INSTAGRAM :)