Jak jsem se asi rozhodla...

My diary... Jo, tak nějak mám pocit, že když už se dokopu a najdu si ten čas něco na blog napsat, tak je to právě tato rubrika.
Ne že by se v mém životě dělo něco tak výjimečného nebo úžasného, ale je to přece jen blog z mého života, takže to sem patří. A já jsem prostě asi duší filosof a musím neustále nad něčím přemýšlet, přemítat, rozhodovat se... A proto se pak tak nějak stává, že hodinu čučím do zdi, hlavou mi lítají myšlenky a sešity jsou zavřené poházené po stole #krutarealita..

Ale o to mi teď nejde.
Myslím, že všichni, kdo občas navštíví můj blog (a doufám, že se někdo takový k mé pasivitě ještě najde), ví, jaký problém mám s výběrem vysoké školy, co chci dělat dále se svým životem, panika a tak dále...
Tak mám novinku... Jak jsem tak projížděla všechny ty školy a byla z toho víc a víc otrávená, našla jsem jednu, co mě zaujala.
A nejen tím, jaký je to obor, ale i tím, že se dělají oborové přijímačky, což je pro nás, totální antilogické blbce, kteří scio testy prostě nechápu a kdyby to šlo, tak mají percentil pod nulou, něco úžasného.

A tak jsem si v úterý udělala takový menší výlet do Brna, kde měla ona škola den otevřených dveří. Není to teda vysoká škola, ale vyšší odborná, konkrétně zdravotnická. A obor? Nutriční terapeut.
Ano, tímto směrem mě to prostě táhne nejvíce.
A proč jsem se rozhodla pro vyšší odbornou?
No, jedna známá tam chodila a říkala, že je to super v tom, že je tam mnohem více praxe. Naopak na vysokých školách je to hlavně o teorii. A upřímně, myslím si, že pro budoucí profesi je praxe důležitější.
Nicméně, škola se mi moc líbila. Milá profesorka zodpověděla mé otázky, mohla jsem si prohlédnout zázemí a ačkoliv rozvrh skýtal takové nepěkné názvy předmětů jako latinská terminologie, tak mě to neznechutilo, spíš naopak. Už tam chci být!

Vtipné je, že tento rok vlastně už vůbec nemám chemii. Nevzala jsem si ve druháku seminář... chápejte, byla jsem malá a hloupá a nevěděla jsem co chci, šla jsem cestou nejmenšího odporu, a tak mám společenskovědní. Ale na druhou stranu, no a co. S chemikářkou jsem si nikdy příliš nesedla a možná by mi to spíš znechutila. Takhle jsem si cestu našla ke všemu sama, baví mě to a zajímá :)
Takže ačkoliv jsem půl roku bez chemie, budu z ní dělat přijímačky. Každopádně jsem si celkem jistá, že to bude pro mě jednodušší se naučit než nějaké scio.
A normálně se na to docela těším.
Jen doufám, ať už mám za sebou ta FCE, ať se můžu věnovat něčemu jinému než angličtině. Protože upřímně, už mi z toho poněkud hrabe.

Byla jsem tam se sestrou, která mi školu taky schválila a naši mě taky celkem podpořili, takže myslím, že na to, jak jsem byla znechucená a nerozhodná, je to posun o 100%. A věřím, že dobrým směrem (ale radši klepu samosebou)
Pak jsme si se sestrou zašly do ReBia, to je takové zdravé bistro, většinou připravují vegetariánská jídla, a moc jsme si pochutnaly :)
Ve vlaku jsem se učila ajnu, jinak to už ani nejde. V pátek (2 DNY - PANIKA) mám speaking a příští úterý zbytek. Slibuju, že potom už budu více aktivní a přibydou nějaké články :)
Jinak Vás prosím, držte mi palce a myslete na mě, prostě to musím a chci dát!!! :)

Ještě nějaké fotky na závěr! :) A do komentářů mi šoupněte, co vy poslední dobou děláte, jestli se už nějak připravujete na Vánoce, kupujete dárky a tak :)

Výborný obídek z ReBia. Rýže, grilovaná zelenina a zelenina v nějaké sojové omáčce. Prosté, jednoduché, zdravé, levné a Bio v jednom :)

Vlakové studium aneb jedna učebnice a test za druhým!

Pohled z okýnka vlaku :) Aneb jedeme domůůů

No a protože bych mohla umřít hlady a navíc, v Brně konečně měli novou Brownie proteinovou tyčinku v Dmku (což v naší prdeli bude až tak za rok!!), tak jsem si ji musela koupit a ochutnat! A za mě palec hore!! :) Lahůdka!!