Tak zas po delší době...změť myšlenek...

Ano, ano, velmi se stydím!
Kde je to, že budu přispívat každý týden i několikrát? Že bude spousta článků a bude to prostě super?
No, musím se přiznat, že.. to nějak nejde. Teda, ne že by to úplně nešlo, jen se ztrácí čas. A když už volná chvilka je, není zrovna nálada psát na blog. Respektive věřím, že byste nechtěli jen pesimisticky zaměřené články.
Ok, přeháním. Takhle to není, ale.. ještě minulý týden to tak hodně bylo.
Byly podzimní prázdniny, naše rodina už celkem tradičně jezdí do Českého ráje, do přírody. Ale já letos nemohla. Proč? Kvůli škole. Ano, čtete dobře. Byla jsem z toho docela na dně, protože jsem byla unavená, fakt blbě naladěná a vím, že příroda by mi pomohla. Ale nemohla jsem, protože jinak fakt nevím, ze kterého prstu bych si ten čas musela vycucat. Copak ještě nikoho nenapadlo, že by mohl mít den 48 hodin???
Takže jsem se tak nějak trápila, trochu se to i zvrhlo, protože jsem měla cheat day. No, prostě jsem akorát skončila s bolestmi břicha a slzami na tváři.
Ale řekla jsem si DOST! Takhle to nechci. Sedět v koutku a litovat se? Jasně, mohla bych být někde jinde, užívat si a nesedět u notebooku a referátů, angličtiny a seminárky. Ale tak to je, tak se chce tomu postavit čelem. 
A taky se podle toho poslední dobou snažím. Snažím se více si užívat času, života, dnů. Nabírat sílu, pracovat na sebelásce - protože jestli je u mě něco velkým pozůstatkem po PPP, tak je to právě ten věčný koloběh nenávisti k sobě samé.
A na tom teď pracuju. Takže volné chvíle... za prvé jsou málo kdy a za druhé, radši je věnuji jiným aktivitám.

Taky se mi blíží zkouška FCE, za 3 týdny už mám speakingovou část a abych pravdu řekla, teprve si to všechno začínám uvědomovat. Nechci se stresovat, ale víte jak to je. Prostě je to přede mnou a já mám strach.

Jak asi víte, letošní školní rok mě čeká maturita. Ne, že bych se začala učit nebo tak, to zatím fakt nehrozí, ale součástí toho je i výběr co dál do budoucna. No, takže jsme jeli do Brna na Gaudeamus, výstavu vysokých škol.
A mé dojmy?
Moc lidí, moc horko, všichni se strkají.
Pomohlo mi to? NE!
Ale mělo to i své lepší stránky. Tak například hned první, co jsem šla s kámoškou udělat, byla fotka do ročenkomatu :D Taky jsme dostali jablko z Mendelovy univerzity. Dobře jsem pokecala s nějakým Slovákem, který se mi snažil vnutit, že se hodím na management.
A hlavně.. po celém tomhle... bláznovství, jiná slova nemám.. Jsem šla se sestrou na oběd a ta mi řekla úžasnou novinku.. Bude ze mě TETIČKA! :) Takže happy jak dva grepy!

A další radostí, kterou jsme oslavili snad všichni fitnesáci, byl americký týden v Lidlu. Takže arašídová másla ke mně! :) Zrovna mi jedno došlo, tak jsem doplnila zásoby! Co vy, kolik jste nakoupili?

Ve škole se to poslední dobou docela dá. Kterýsi den jsem úplně excelovala svým referátem.. A učitelka mi řekla, že mám sexy hlas. Jo, je to divné. Jo, fakt jsem nevěděla, jak reagovat! :D
Co se cvičení týče, cítím se dobře, cítím, že nabírám nějaké svaly. Už neexperimentuju příliš s měněním sacharidů, cítila jsem se akorát unaveně. Takže jsem si to nastavila teď tak, abych měla o něco vyšší příjem tuků a bílkovin, ale sacahridy taky na pěkném čísle, nějakých 300g :) (jsem vysoká)
Celkově si myslím, že je fakt něco pravdy na tom, že když se na svět díváme pozitivně, on je taky pozitivní k nám. Doufám hlavně, že mi to vydrží! :)

Vím, že je dnešní článek jeden velký zmatek, ale.. přesně to se tak nějak odehrává v mé hlavě. Zmatek myšlenek, všechno tam víří, ale tak nějak příjemně. Chtěla jsem se vypsat, tak taky to je. Jestli to zvládnete přečíst a pochopíte, gratuluji! 
Nicméně se pokusím zase více přispívat. Pokud byste měli jakékoliv návrhy na témata, otázky, tipy... budu jedině ráda! :) Piště do komentářů nebo klidně na mejl worldaroundmissnothing@seznam.cz

A užívejte si víkend!! :)