Strečink

Dnešní článek bych chtěla situovat do trochu odbornějšího stylu.
Už nějakou dobu chodím do posilovny a tak nějak si všímám jedné hojně opomíjené aktivity. A té bych chtěla věnovat dnešní myšlenky.
Protože mě upřímně překvapuje, jak zrovna tohle může někdo vynechávat!

Strečink by měl být nedílnou součástí každého tréninku!
Proč? 
Cvičením, posilováním, tancováním..prostě jakoukoliv zvýšenou  a vlastně i nezvýšenou aktivitou zatěžujeme své svaly. A aby nedošlo ke křečím nebo ochabnutí, je nezbytné, aby se tito naši miláčkové dostatečně připravili na zátěž, která bude následovat.
Ano, strečink má svá velká opodstatnění. Sama moc dobře vím, jak mě další den všechno bolí, když se nedostatečně protáhnu.

Kdy se mu věnovat?
Někteří tvrdí, že stačí jen po tréninku. Ale já nesouhlasím.
Vždyť před tréninkem je také důležité zapojit svaly, tak nějak jim "oznámit", co se bude dít, dát jim čas na přípravu, prokrvení. Asi v tuto chvíli není tak důležitý, ALE důležitý je. Samozřejmě nestačí třikrát mávnout rukou a s radostí jít tahat činky. Dobré je prodýchat určité partie, protáhnout, uvolnit, protože, ač se to nezdá, pracují vlastně pořád.

Po tréninku by mělo jít taky o samozřejmost. Vždyť jsme hodinu tahali těžké váhy, různě pohybovali svaly - to všechno vlastně způsobuje krácení svalů. Ale o to nám přeci nejde! A taky nám nejde jen o objem nebo jo?, cvičíme i pro určitou sílu, výdrž, pružnost.. A aby se tohle všechno projevilo, je důležité svaly po tréninku pořádně protáhnout! Jedině tak si udrží svou flexibilitu, uvolní se a ještě započne jejich regenerace.

Takže jak na to?
Jak už jsem psala výše, nejde jen o nějaké mávání. Protahování potřebuje nějaký řád, a proto je dobré začít od vrchu dolů a postupně se snažit začlenit každou partii. Samosebou to lze i otočit a začít od noh. Hlavní je nic nevynechat.
Dalším aspektem je nespěchat. Snažíme se pomalu vyvíjet jakýsi tlak na danou svalovou partii, dokud nás to nezačne bolet. V tu chvíli povolíme, na chvíli si odpočineme a za chvíli to zkusíme znovu. A uvidíte, že tentokrát bude práh bolesti trochu jiný.
Nejlepší je posunout tento "práh" tak třikrát, zase se nic nesmí přehánět.
U protahování je také strašně důležité dýchání, takže bychom mu měli věnovat čas a nezapomínat na něj.
Strečink provádíme asi 10-15 minut.

A jak to dělám já?
Osobně nedám na pořádné protáhnutí dopustit. Mívám docela problémy se zablokovanou páteří nebo křečemi v lýtku, takže se tomu snažím vyvarovat.
Před tréninkem si dám vždy nějaký čas na páse, abych si svaly zahřála. Potom se vrhnu na samotný strečink, kdy jdu od hlavy dolů. Takže hezky krk, ramena, ruce, boky, záda, nohy.
Po tréninku jdu na to podobně, opět si dám nějaké to kardio (ač nejsem zrovna jeho milovníkem a zastáncem) a pak se zklidním protáhnutím. Tomuto taky věnuji více času, snažím se opravdu protáhnout důkladně, především ty partie, které jsem daný den cvičila, ale neopomíjím ani ty ostatní.

Samotným strečinkem se dá taky mnohého dosáhnout. Jsou druhy cvičení, které jsou založené vlastně jenom na něm. A přitom se krásně protáhne a posílí celé tělo i kostra. Netvrdím, že musíme všichni umět dát si obě nohy za hlavu a kdesi cosi, ale takové protáhnutí může být i určitou rehabilitací, prevencí třeba proti bolavým zádům, ale také i psychickou úlevou. Stačí si pustit relaxační hudbu, třeba i zapálit svíčky a hned to má jiné kouzlo!

A jak to máte vy? Protahujete se před i po tréninku? Nebo na to kašlete?