Lately..

Po delší době se ozývám.
Uznávám, poslední týden jsem to tu trochu zanedbávala. A to ne že by zas až tak nebyl čas. Ale nějak se ve mně rozmohla asi lenost a to počasí tomu příliš nepřidalo, spíš naopak.
A tak celkově jsem se potřebovala zamyslet. Nad vším okolo..
Jo, já vím, zase filosofuju, zase nad něčím, co nevyřeším, zase... prostě ta stará známá já..!
Ale na druhou stranu jsem si říkala, že ozývat se jen proto, že musím, by bylo dost hloupé. Blog jsem si přece nezaložila proto, abych do něj přispívala podle nějakých stanovených dat a pravidel.
Založila jsem si jej proto, že mám odjakživa zálibu v psaní a snad to aspoň trochu poutavě a záživně umím.

Ve škole se toho výjimečně zase tolik nedělo, o to jinak tomu bude příští týden. To už nás jen tak v klidu zase nenechají.
Ve středu jsme byly se seminářem společenských věd na exkurzi v Olomouci.
 Šly jsme do pravoslavného kostela, v rámci religionistiky, kterou teď probíráme. Musím se přiznat, že jsem v pravoslavném kostele nikdy nebyla. Od malička jsem vychovávána v křesťanské víře, to ano, ale navštívila jsem jen ty římskokatolické.
Upřímně si myslím, že pokud člověk věří, k oné víře si musí najít a ušlapat cestičku sám. Já to tak třeba měla. Dokud mě rodiče nutili, nechtěla jsem, nebavilo mě to. Ale jakmile povolili otěže, sama jsem se začala zajímat, objevila salesiány a spoustu jiných zajímavých lidí a hle, najednou mi to nevadilo.
Každopádně jsem ten typ člověka, co prostě věří.. Jasně, nějaké desatero a určitá pravidla se dodržují, ale nejsem nijak striktní, na všechno se dívám vlastním pohledem. Nemám ráda takové ty fanatiky, kteří uznávají jen jejich pravdu, jen to, co oni z Bible vyčetli.
Proto asi neuznávám církve.
ALE abych se vrátila trochu k tématu!
Pravoslavná liturgie byla v mnohém jiná. Celá se zpívala, kostel nebyl narvaný k prasknutí lidmi, které to nezajímá a jsou tam pouze z donucení. Naopak! Všehovšudy jich tam bylo maximálně 10 i s oběma knězi, ale o to rodinněji a přátelštěji to celé působilo. Obzvlášť když je farář všechny znal jménem i jejich národnost (mnozí nebyli Češi, ale třeba Rusové nebo Ukrajinci).
Co nás taky všechny překvapilo, byla jejich..pohostinnost? Ne, nevím, asi by to nemělo překvapit. Vždyť křesťané by takoví měli být. Pohostinní, obětaví, hodní. Ale prostě s jakou samozřejmostí si narvali do malé kuchyňky 17 holek a všem nabídli čaj a vánočku a chtěli si povídat! To bylo něco neuvěřitelného.
Známé asi je, že pravoslavné kostely jinak vypadají. Jsou zasazené spíš do takové té východní architektury, baňaté cibulovité stříšky a věžičky, typické z ruských fotografií. Ale i vevnitř je to rozdílné. Stěny jsou pokryty ikonami, farář od ostatních lidí je tak nějak oddělen. Ale stejně bych si troufala tvrdit, že mi přišel "blíž" než ten, kterého máme v kostele my.
Část liturgie byla taky mluvena ve staroslověnštině. Zvláštní slyšet tak starý jazyk. Jako asi každý slovanský nám byl povědomí, blízký (a mně o to víc, když se učím rusky), ale i tak, všemu se rozumět rozhodně nedalo.
Nějak jsem se rozepsala a to všechno jen proto, že mě tento "výlet" tak nějak naplnil. Nevím, čím to, občas stačí slovo nebo čin a jste najednou pozměněni. A takto to bylo u mě. Proto jsem se vám chtěla asi svěřit :)

Asi to tématicky na můj blog úplně nesedí, ale.. no, vlastně jo! Vždyť je to z mého života a tohle je blog tak nějak o něm ;)
Od té osudné středy se fakt cítím tak nějak líp a to i přes otravné a až zimní počasí za okny.



Co je jinak nového?
V posilovně mám konečně nějaký dejme tomu stanovený cvičící plán, takže podle něj jedu a jsem spokojená :) Taky vidím na sobě výsledky, a to je pocit k nezaplacení.
Co se jídla týče, poměrně si užívám. Zkouším různé obměny jídelníčku a podle toho sleduji, jak reaguje moje tělo. Třeba týden bez pečiva. Nebo si poslední dobou trochu pohrávám s makry, nemám to každý den stejně. Prosím vás, nechápejte to jako žádné sacharidové vlny nebo něco podobného! Od toho to má opravdu hodně daleko. Ale prostě si jeden den dopřeji více na tucích a podle toho zase stáhnu sacharidy a tak :) Je to zajímavá změna, protože se mi najednou na talíři můžou objevit zase trochu rozdílné variace. A hlavně to není žádný stereotyp, naopak jde o barvité kombinace! Prostě IIFYM rules! 

Co se týče nějakých důležitých rozhodnutí jako třeba na jakou školu po maturitce a tak podobně, ta se bohužel zatím nekonají.
Posledně jsme se na tohle téma s našima dost pohádali a upřímně, od té doby se tomu trochu vyhýbám. V jednu chvíli mě dost lákalo jít do zahraničí, prostě si dát oraz. A buď se za rok rozhodnout a nebo nejít vůbec. Nevím, nevím!!! 
Ale jedno rozhodnutí jsem přece jen učinila. Pište si do diářů 1.12. jdu na FCE zkoušky. Jedná se o celosvětově uznávané zkoušky z angličtiny. Prostě když je zaplatíte a zvládnete, dostanete papír, že umíte anglicky na úrovni B2. A nikdo na celém světě nebude pochybovat. A budou se vám klanět..  Jako trochu se bojím ok dost, zase se nejedná o tak levnou záležitost, ale o ten certifikát fakt stojím. Angličtina mě baví, takže stačí akorát donutit tu moji línou hlavu pozřít co nejvíce skills a bude to!

Doufám, že i vám se v poslední době daří a nepropadáte podzimním depresím a nemocem! :) Docela by mě zajímalo, jaký je váš názor na církve, víru a tak vůbec. Jak jsem se teď o tom rozepsala, napadlo mě, že bych na to mohla napsat samostatný článek, co říkáte? Zajímalo by vás, jak to mám?