První týden

Zase se opět jednou hlásím!
Po prvním týdnu...
..ale prvním týdnu čeho? Ve skutečnosti toho bylo poněkud hodně!

Tak asi hodně z nás abolvovalo první týden školy. Takže i já s ním začnu.. A jak to bylo?
No šílené! Od prvního dne, kdy nás tam nechali sedět celé tři úmorné hodiny, aby do nás hustili, jak jsme teď ti nejstarší, nejchytřejší a kolik nás toho v maturitní ročník čeká. Takže ano, jestli nás chtěli totálně vyděsit a zhodit naše sebevědomí někam pod bod mrazu, povedlo se.
S kamarádkou jsme byly ještě zvoleny třídními předsedy! Juch! už se opravdu moc těším, až budu s tou naší třídou ignorantů řešit, jaké chceme trika, šerpy nebo jak to bude s nástupy na ples. Jako jo, na jednu stranu je fajn, že si to budeme alespoň trochu ošéfovat, tak jak my samy chceme, ale na druhou stranu...ve třídě opravdu nemáme dobré vztahy a poslouchat "Jééžíííš, to nee, to je trapné!" a "To dělat nebudu" a podobné se mi taky nechce. V tomto jediném mě utěšuje, že už jen rok! Jen rok a už je nemusím vidět..


Jediné, co mě tak zachraňuje a zachraňovalo celý tento týden, je posilovna!
Ano, odhodlala jsem se, zatla zuby a šla tam! A hlavně, mě to strašně chytlo. Takže jsem tam každý den po škoel radostně běžela znovu, nic nehledíc na to, že mě ješě bolí partie ze dne předtím. Prostě mi to naprosto pomáhá si vyčistit hlavu od běžných věcí, nemusím myslet na školu a na jiné problémy... Odreaguju se, vydám ze sebe všechno a plná endorfinů a namotivovaná se vracím domů. Takže yes, posilka? Za mě palec hore!! :)

Dále je to také první týden, co je má sestra vdaná paní. Nadšeně si to oslavuje a užívá někde na Krétě, zatímco my tady jedeme jak šrouby, hlídáme jí psa a netrpělivě očekáváme, jestli nám něco doveze.


První týdny bývají vždy náročné, je to obvykle počátek něčeho nového nebo, jako v případě školy, navrácení do starých kolejí. A jde tady vidět ten kontrast. Když se jedná o něco, co vás opravdu baví, tak čas letí rychlostí blesku, ani nestačíte mrknout a hodinu a půl (v posilce) máte za sebou. Ale ručičky na hodinách v hodinách matiky aby člověk ručně tlačil. Nevím, co o tom soudit.
Jen že abyvám daná činnost něco dala, tak vás přece musí alespoň trochu bavit, být pro vás záživná, ne? A já nevím, vrátila jsem se po 2 měsících, co jsem byla pryč, zpátky mezi své spolužáky a musím se přiznat, že mi nechyběli ani trochu. Naopak, ještě nezmizela loňská ponorka a averze je snad ještě větší. Jasně, je pár výjimek, potvrzujících pravidlo, ale nevím.
Jsem z toho upřímně taková zmatená a otrávená. Nechce se mi nic dělat, cítím se divně. Nejradši bych to prostě přeskočila, rovnou měla červen a všechno za sebou. Ne že bych se tak bála samotné maturity, zkoušky, ale prostě nechci absolvovat to těžké (ne)domlouvání, všechny ty seminárky a písemky, rozhodování co dál...

Omlouvám se za zvláštně laděný konec článku. Ale s tím pochmurnějším počasím jdou na mě typicky filosofické myšlenky a moc uvažuji. (a taky mám dnes rest day, takže nejsem nadopovaná adrenalinem). Doufám, že Vaše první týdny probíhaly lépe.