...tak nám to končí!

Přeji pěkné pondělí odpoledne!
Dnes jen něco málo do deníčku.. Takové menší shrnutí prázdnin, protože nám již zítra končí (fuuuj, to zní fakt strašně!).

Léto uteklo jako voda. Nevím, jestli to bylo i tím, že jsem fakt většinu času trávila na brigádě a makala, ale jako by to bylo včera, co končil třeťák.
Možná si říkáte, že když jsem většinu času pracovala, tak nemám moc zážitků. Asi nemám tolik prožitků jako ti, co měli volno a objížděli akce, bavili se s přáteli. Ale nemohu říct, že bych byla úplně bez nich. Naopak, hodně mi to dalo. Hodně jsem se naučila být samostatná, přece jen jsem byla dlouhý čas bez rodičů. Taky jsem poznala spoustu nových lidí, kteří mi zůstanou v srdci určitě ještě na dlouhý čas. Prací za barem se taky hodně pozná povaha lidí, trénuje trpělivost, což já potřebuji jako sůl.
A poslední týden strávený přípravami na svatbu, která vyvrcholila v sobotu. Zvláštní, že člověk plánuje, připravuje programy a všechno tak dlouho a samotný den D pak uteče jako voda! Ale musím říct, že to bylo parádní :) Užila jsem si to maximálně, pobrečela si, přežrala se jak to prase, po delší době se opět setkala s rodinou a některými přáteli, prostě paráda! :)

Další novinkou minulého týdne je, že jsem začala chodit do posilovny #somdrsna. Ano, ano, i já už patřím k těm namakaným děvčicám a zvedám železo!
Ok, buďme trochu realističtí. Když jsem tam šla poprvé, klepala jsem se jak ratlík a neustále si opakovala "To zvládneš, to zvládneš"... A fakt že jo. První trénink tam uplynul jak voda, nikdo se na mě divně nekoukal, každý si hleděl svého, prostě pohoda :) Takže jsem tam další den letěla znova a znovu se zpotila jak kůůůň. A koupila si permanentku a už mě z tama nikdo nedostane.. No, jen si pomalu zvyknu na stroje, naučím se, jak s kterým zacházet, a těším se, až uvidím výsledky! :)

A když už jsem teď ta drsná fitnessačka, tak jsem si musela koupit nějakou výbavičku, žeee :P

Přemýšlím, jak to zakončit.
Nevím, nevím, nevím....
Přede mnou je maturitní ročník a já jsem z něj upřímně posraná tak, že bych si nejradši zase vybalila v pokoji panenky Barbie a hrála si na ples. Ne, nebojím se až tak maturity, dali to i horší individua než jsem já. Ale bojím se toho, co bude potom. Protože prostě nevím.
Každý se mě ptá, už se ti to blíží, co potom? Která vysoká škola? Jaký obor? Jaké město?
A mě to drásá a křičím už dost, tahle noční můra se mi nelíbí. VÍM, že bych už měla vědět, VÍM, že bych se měla rozhodnout co nejdříve. Ale copak to jde?
Sedím a čumím do zdi a nic... na nic nejsem schopná přijít. Je strašně těžké si vybrat něco, co bude mít uplatnění, bude mít dobrý plat a bude mě bavit po celý život.. Ok, není to těžké, je to nemožné! Na člověk je vyvíjen obrovský psychický nátlak a já naprosto cítím, že mi to nedělá dobře...

Kdybyste měl někdo nějakou radu, jak na to, cokoliv.. pište prosím... Budu vděčná :)


Nic, nechci tento článek zakončit tak negativně.
Takže všem, co se chystají zítra do školy, přeji, aby to přežili a celkově ať máte úspěšný rok! :) Nějak to zvládneme, věřím nám ! :)