Lorrine C.Ladish - Strach z Jídla

A konečně je čas na plánovaný článek!

Hned na začátek musím říct, jak jsem ráda, že jsem si tuto knihu v knihovně půjčila. Zhltla jsem ji během odpoledne, soucítila s ní, prožívala některé emoce úplně přesně tak, jak jsou tam popsány.

Spisovatelka Lorrine C.Ladish mluví o PPP (poruchách příjmu potravy) otevřeně, poukazuje na pocity a myšlenky trpící. Není to jen nějaké obecné povídání, sama si PPP prošla a proto moc dobře ví, jaké to je potýkat se s ní, jak je těžké si ji připustit a ještě o mnoho těžší se z ní dostat a znovu do ní nespadnout.

Abych byla upřímná, při čtení jsem si i trochu poplakala.
Ano, jsem dost citlivá, ale tady to bylo prostě tím, že jsem se v tolika věcech viděla. A nechtěla se v nich vidět.
Kniha mi ukázala, že lidí s PPP je v dnešní době opravdu mnoho, ale to z toho nečiní žádnou lehkovážnou záležitost, spíš opačně! Čím to je, že tolik (především) dívek se uchýlí k tomu, že moří svá těla dietami, úporným vážením, zvracením?

Myslím si, že je to prostě dobou a mocí reklamy. Ano, vždyť je to právě reklama, která nám neustále ukazuje krásné štíhlé ženy, usmívající se v záři televizních reflektorů. A my na ně hledíme, jak si patlají na obličej nový super krém proti vráskám (protože stárnout je nenormální!), nosí dokonale upnuté džíny s krásným květovaným svetrem (protože když nosíme volné gatě, když jsou v módě "roury", jsme trapné) nebo jí pilulky, které jim zaručí krásnou pokožku, vlasy, nehty, prostě VŠE!!

Jenže jaká je pravda? Jejich úsměv je právě jen kvůli reklamě, ale jakmile klapka zastaví natáčení, úsměv z tváře jim spadne, maskérky setřou make up a z nich jsou naprosto normální holky jako každá jiná, kterou potkáte na ulici.
Nikdo není dokonalý a jistě, používání kosmetických přípravků, nakupování a řešení váhy prostě asi nějakým způsobem patří k ženám. Ale je to správné? Copak nám zaručí štěstí nebo pocit výjimečnosti?

Po přečtení této knihy jsem si uvědomila, že je to prostě jen nátlak na lidskou psychiku, jen hra, jak z lidí dostat peníze, jak si z nich udělat loutky. A koho by bylo jednodušší upoutat než mladou holku, která touží být jako její oblíbená herečka nebo zpěvačka.. A takto to začne, vstoupí do kruhu, ten se uzavře a točí s ní a točí, dokud není úplně zničená.

V tuto chvíli je mi fakt líto, že se stejná věc dotkla i mě. Vždy jsem si říkala, že jsem přece silná, že nedám na to, co si o mně ostatní myslí. Že jsem prostě svá a tak je to nejlepší a správné. 

Zmýlila jsem se, jsem taky jen člověk, který si myslí, že prostřednictvím vzhledu může ovládnout své štěstí.

Není to pravda, ani trochu! Jediné, co jsem tím získala, jsou nedokrvené končetiny, vyčnívající kosti, slabé nehty a vlasy. A to, že mi ostatní místo pochval akorát říkají, že jsem vychrtlá, že se málo bavím, neusmívám se... Takže plus? Žádné!

Vím, že je přede mnou dlouhá a trnitá cesta, velký nápor na duši i tělo, kterým musím projít. Ale v tuto chvíli jsem motivovaná a chci. Chci ukázat, že nejsem závislá na mínění okolí, že nejsem jen otrokem televize, reklamy, ani ničeho podobného, co nám vymývá mozky svou verzí "dokonalosti". 

Protože dokonalí je každý takový, jaký je. 

Chci se opět naučit smát, všímat si a mít radost z maličkostí, vnímat krásu světa, přírody, hudby. Chci se naučit mít ráda. 

Nebude to jednoduché a může to trvat dlouho. Ale udělám pro to, co budu moct. Prosím, moc prosím, držte mi palce.

Já taky moc držím pěsti všem, kdo se z PPP dostávají nebo z jakékoliv jiné závislosti, protože nikdy to není snadné a vždy jde o vymývání mozku společností. Ale všichni stojíme za to, abychom se proti tomu obrátili a bránili se. Všichni do jednoho!