Konečně prázdniny?

Opět se zase jednou potřebuji vykecat, tak se připravte na příval mých keců.. O tom, jaké dny mám teda teď, jak si je užívám a tak vůbec :)

Musím se přiznat, že vzdaní se jedné z brigád (více o tom zde) bylo rozhodně dobré rozhodnutí. Jasně, buďme upřímní, peníze by se ještě hodily. Takto jsem si zaplatila autoškolu a vlastně nemám nic, ale... zase jsem ráda, že jsem samostatná a tím, že jsem si sama vydělala, tak si toho tak nějak i více vážím.

Nicméně hlavně jde o ten volný čas...

Konečně si můžu jen tak sednout a číst knihu... no, ok, knihY...

Konečně si můžu zajít ven se projít, vyčistit hlavu...

Konečně se můžu sejít s kamarády, na které jsem předtím téměř neměla čas...

Konečně můžu péct a vymýšlet recepty..

Více se věnovat svým koníčkům.

Nevím, abych byla upřímná, zpočátku jsem z toho byla pořád taková na rozpacích. Že se budu nudit a nebude co dělat, co tam bude chudák dělat kolegyně sama, jestli to nebyla chyba. Prostě takové to přemítání, zda to rozhodnutí bylo fakt tak dobré. 

Jistě ty myšlenky taky znáte. Honí se hlavou a nedá se je nijak potlačit... svině jedny!

Ale jak uplynul nějaký čas, tak jsem zjistila, že se cítím mnohem lépe. Už nejsem tolik unavená (ačkoliv to fakt není tak, že bych jen seděla na prdeli a nic nedělala, to vůbec! Prostě jen využívám čas konečně podle svého gusta), cítím se více uvolněná, méně ve stresu... Celkově se mi vrací úsměv a pozitivní energie do žil (klepu!!).

Jak jsem předtím neměla na kamarády čas, cítila jsem, že to i mezi námi není úplně dobré. Ale po pár setkáních se zase cítím mezi nimi dobře, vím, že je to všechno v pořádku a že na další akce se už vypravím s nimi (už příští týden nás čeká festival Hrady CZ na Veveří u Brna, nechystáte se někdo?). Tak nějak zase mezi svými, spokojená, že to funguje.

Nevím, proč, ale sem tam je v mém životě období, kdy se prostě mezi svými přáteli necítím úplně sama sebou. Prostě jako bych se musela přemáhat být s nimi, že mi nerozumí ani já jim.. Prostě celkově takové zvláštní pocity.

A díky bohu to opět přešlo. Přeplulo dál... Fakt skvělý pocit...!

A co se týče té mé slavné autoškoly.

Hah, no já nevím, prý jsme za půlkou. Tedy, s teorií určitě, to zbývá posledních pár hodin. V jízdách se mi to taky dost krátí.

A pocity? Já ani nevím, pokaždé jiné. Protože se poměrně střídají instruktoři. A každý to učí trochu jinak a má na to trochu jiný pohled. A to je svým způsobem pěkně houbelec, protože...jeden vás něco neučí a pak vás za to chválí, druhý to neocení a nebo to zase chce jinak. Takže jako z bláta do louže. 

A někteří umí být teda příjemní jak prdel..! 

Takže jsou dny, kdy se těším, protože mě to řízení i baví, a je to fajn. A pak jsou dny, kdy bych nejraději v tom autě začala brečet, něčím po instruktorovi hodila, nebo prostě vystoupila ven a nazdar! 

Ale snažím se, nikdy jsem se nijak nezlomila. Vždy jsem zatla zuby a snažila se. Je to boj jako cokoliv jiného.

Ale abych byla upřímná, tak se těším, až to budu mít a budu moct jezdit s taťkou, který je hodný a ochotný... Protože jako upřímně, i potom co mi všichni říkají, autoškola dá nějaké základy, ale dobře se orientovat na cestách a všem těm úkonům se člověk naučí vlastně až po letech a letech řízení.

V tuto chvíli se tedy modlím, abych pak dostala hodného komisaře a nějak to zvládla!

Doufám, že i Vy si užíváte léta a prázdnin plnými doušky :) U vody, v lese, na horách, festivalech, grilovačkách :) Klidně do komentářů napište, jak nejraději trávíte dny! A zase u příštího článku :)

INSTAGRAM / FACEBOOK