Včera jsem se vrátila ze školní exkurze z Prahy, a tak hned přináším článek! :)
Jasně, pro některé to as ienbude bůh ví co a sama uznávám, že se nejedná o nějaké velké cestování, ale pravda je taková, že jsem v našem hlavním městě nebyla asi 6 let a moc jsem se na památky a všechno okolo těšila! Takže jsem po Praze lítala s mobilem v ruce a všechno fotila horší než turista fakt..
Chtěla bych Vám náš školní výlet ale přece jen trochu přiblížit, protože jsem s výsledkem upřímně víc než spokojená, a to i přesto, že v naší třídě rozhodně nevládnou zrovna dobré vztahy..
Vyjeli jsme ve čtvrtek poměrně brzy ráno, od nás z Moravy se jede pěkných pár hodin, tak abychom stihli i nějaký odpolední program. Cesta utekla docela rychle, Regio Jetem je vždy milé cestovat. Po příjezdu jsme chvíli bloudili, ale nakonec jsme se zvládli ubytovat v našem hotelu, který se nacházel v Praze 8 - Kobylisy.
Na nějaké větší vybalování nebyl čas, hned jsme jeli do centra, kde jsme prošli Václavským náměstím na Staroměstké. Asi nemusím dodávat, že všude byla obrovská spousta turistů natlačených jeden na druhém.
První jsme si prohlédli Betlémskou kapli a poté jsme absolvovali i výšlap na Staroměstkou radnici, ze které je opravdu nádherný výhled na celou Prahu. A protože jsem přesně ten typ člověka, kterrý tyto výhledy miluje, byla jsem ve svém živlu ikdyž závěrné točité schody mi zrovna dobře nedělali..
Chvíli jsme měli rozchod. Kamarádky chtěly do Pařížské, kouknout se na ty šílené ceny, ale nevydržela jsem s nimi obcházet všechny ty známé návrhářské obchody, takže jsem se po chvíli vytratila a zkoumala uličky okolo na vlastní pěst.
A vyplatilo se, protože se mi podařilo vyfotit moc hezkou fotku! Teda, já jsem na ni aspoň hrdá, moc se mi líbí :)
Pěkná, žeee? :D :)
A taky jsem narazila na obchod se zdravou výživou, takže jsem se pěkně zabavila. Na další den nakoupila svačinku a byla spokojená jak blecha v kožichu!
Společně jsme se poté vydali zpět do hotelu, protože nás večer čekalo divadlo. Takže jsme se na pokojích všichni převlékli do něčeho trochu slušnějšího a vyrazilo se do divadla v Dlouhé na divadelní představení Oněgin byl rusák, motivované knihou Ireny Douskové.
Musím se přiznat, že jsem byla po celém dni strašně utahaná a fakt, že to trvalo asi 3 hodiny mi příliš nepomohlo, spíš naopak. Jako ano, líbilo se mi to, bylo to pěkně pojaté, prokládané písněmi. Ale většině spolužáků se to nelíbilo z toho důvodu, že to nepochopili. Já jsem patřila mezi těch pár, co to četli, takže jsme to měli značně jednodušší. Problém je, že kdybych to nečetla, tak opravdu nevím. A to podle mě není tak úplně dobře.
Do postelí jsme se tudíž dostali docela pozdě a hned ráno nás čekal další progam. Samozřejmě až po snídani, která byla přímo králvoská. Výběr ze sladkého i slaného, kupa ovoce i zeleniny, saláty, pečivo, cereálie, jogurty, vejce, sýry, salámy, koláče,... Prostě nádhera! Takže jsem si každý den pěkně naskládala na talíř co se do mě vlezlo, ale abych byla upřímná, nějak jsem se do těch nezdravých věcí až tak nehrnula. Nebyla chuť...
Dopoledním programem byl Pražský hrad.
Dovolím si tvrdit, že nesnáším lidi. Respektive turisty.
Vyhnout se je neuvěřitelně těžké, obzvlášť v místech malého prostoru. Člověk by očekával nějakou domluvu, třeba že první se vyjde ven a poté druhá skupina teprve vleze dovnitř, ale bohužel, to asi nikdo nechápe.
V Praze jsem byla několikrát, ale právě kvůli obrovskému množství lidí jsme s našima většinou nebyli uvnitř těch památek. Takže takový Chrám sv.Víta jsem viděla prvně v celé své kráse. A i paní průvodkyně mluvila moc hezky a srozumitelně, takže to pro nás bylo přínosné a zajímavé.
Zbyl nějaký čas na procházku zámeckými zahradami, kde se fotily nevěsty a odkud byl opět krásný výhled na město.
Pokračovali jsme do Zlaté uličky. Ta by mohla být opravdu nádherná, nebo respektive je, ale já byla strašně otrávená z všech těch tlačících se lidí, že jsem se nemohla pořádně soustředit.
Dále jsme pokračovali městem na Karlův most, k Lennonově zdi, Kampu a dále kam kdo chtěl. Což bylo většinou jídlo, protože po takovém putování člověku pěkně vyhládne.
S kamarádkama nám chvíli trvalo najít vhodnou restauraci, která by nebyla příliš drahá, ale nakonec jsme ji našli. V italském duchu, což mě naprosto vyhovuje :) Dala jsem si gnocchi s rajčatovo-mozzarelovou omáčkou a parmezánem a byla to lahůdka!
Ten večer, což se dost divím, se naše třída dokonce domluvila a šlo se ven. Popojíždět metrem Prahou s flaškama a nalitýma lidma je dost sranda. Navíc s alkoholem v krvi se nějak lépe komunikuje.
Já teda nepila..K alkoholu mám od určité doby averzi. Ostatní se dost divili, že nepiju.. Strašně divné v dnešní době..Ale já se umím bavit prostě i bez něj. Jediné mé "zhřešení" byla cigareta...
Každopádně, radši nebudu popisovat, co všechno se dělo a nedělo. Určitě si to tak nějak umíte představit. Ač je pravda, že některé věci zůstanou utajené i těm, co se jim vlastně staly. Aneb není nad ranní okna :D
Sobota byla tudíž poměrně náročná. Půl třídy s kocovinou, druhá půlka totálně unavená. Paní v Národním divadle z nás asi mla ohrmonou radost. Ale jen co je pravda, sama byla tak nudná, že mě úplně dorazila a celý den už jsem nebyla schopná se pořádně probudit. Nezachránil mě ani tančící dům, ani muzeum heydrichiády.
Počasí bylo v ten den nejchladnější a i díky té noci jsem chytla rýmu a kašel. Když učitelka viděla, jak jsme mimo, dokonce jsme dostali celé odpoledne volno.
S kamarádkama jsme se vydaly na oběd a potom do Palladia, ale byly jsme tak unavené, že jsme se stejně poměrně brzy vrátily na pokoj a už si jen povídaly.
Já teda nepila..K alkoholu mám od určité doby averzi. Ostatní se dost divili, že nepiju.. Strašně divné v dnešní době..Ale já se umím bavit prostě i bez něj. Jediné mé "zhřešení" byla cigareta...
Každopádně, radši nebudu popisovat, co všechno se dělo a nedělo. Určitě si to tak nějak umíte představit. Ač je pravda, že některé věci zůstanou utajené i těm, co se jim vlastně staly. Aneb není nad ranní okna :D
Sobota byla tudíž poměrně náročná. Půl třídy s kocovinou, druhá půlka totálně unavená. Paní v Národním divadle z nás asi mla ohrmonou radost. Ale jen co je pravda, sama byla tak nudná, že mě úplně dorazila a celý den už jsem nebyla schopná se pořádně probudit. Nezachránil mě ani tančící dům, ani muzeum heydrichiády.
Počasí bylo v ten den nejchladnější a i díky té noci jsem chytla rýmu a kašel. Když učitelka viděla, jak jsme mimo, dokonce jsme dostali celé odpoledne volno.
S kamarádkama jsme se vydaly na oběd a potom do Palladia, ale byly jsme tak unavené, že jsme se stejně poměrně brzy vrátily na pokoj a už si jen povídaly.
Tentokrát tortelliny se smetanovou omáčkou a kuřecími kousky
Neděle už byla pro mnohé z nás lepší. Na programu bylo židovské město.
Prohlídky synagog byly poměrně zajímavé, dozvědět se něco o židech také, jak probíhají jejich bohoslužby a život. Kluci museli mít na hlavách jarmulky a holky si je taky mohly vzít na památku a to bych nebyla já, kdybych si ji nevzala, že..
A závěr naší exkurze proběhl na Vyšehradě, kde jsme si prohlédli areál i hroby slavných osobností. Výhled na Prahu zase z jiné strany...
Jak už jsem zmiňovala, "výlet" hodnotím kladně. Neříkám, že mě vše bavilo, to vůbec, mnohdy to bylo náročné, celé dny na nohou s batohem na zádech, jsem rozlámaná pěkně. Vrátili jsme se okolo 20 hodin večer a to měla kamarádka ještě potom oslavu 20tin, na kterou jsem šla. Chuť vidět po dlouhé době kamarády byla silnější než únava, ačkoliv ta nade mnou stejně nakonec vyhrála.
Jako třída je mi jasné, že se nespojíme. Těžko na poslední rok. Ale i tak si myslím, že když je potřeba, tak se dohromady dáme. A že to teď na poslední rok potřeba bude. Před námi je ples, výběr stuh, šerp, triček, vymýšlení nástupů, tabla, vánočního koncertu... Prostě je toho strašná spousta a upřímně nevím, kde mám na vše brát čas a ještě cvičit a učit se. Přiznávám se, zatím na učení kašlu a jen cvičím :D Do toho výběr vysoké školy nebo prostě celkově jak dále naložit se svou budoucností a životem.
Až mě děsí, kolik toho teď na bedrech vlastně nesu. Co všechno musím rozhodnout.
Ale věřím a chci věřit, že to zvládnu.
