My Story: Summer full of eating

Tak pokračujeme druhou kapitolou mého příběhu. První jste mohli číst zde.

Dlouho jsem přemýšlela, jak s druhou částí vlastně začít. Víte, začalo léto, já měla o svých vytoužených 5kg méně a myslela jsem si, že mě čeká prostě jen všechno krásné. Hned první víkend jsme s našima vyrazili na Slovensko na hory.
Říkala jsem si, že je to dobré. Bydlíme v kempu, každý večer si dám pár sedů lehů, celé dny prochodím, takže nemusím řešit nějaké tabulky. A taky jsem se tím řídila. No, nebudu Vám nic nalhávat, naše turistika prostě vždy končí v hospodě... A i když tam nejdeme vždy za jídlem, tak vypít litr kofoly asi nebude příliš dietní. Ale samosebou jsme si dopřávali, přece jen je dovolená, takže halušky s bryndzou, zelňačky, zmrzliny,...no víte sami, jak to chodí...
Ale ono to nebylo jen na dovolené. Přijeli jsme domů, naši vyrazili na další pouť po republice a já zůstala doma s bratrem. Bylo horko, takže jsem si každý den dělala frappé, sousedi nám donesli ze zahrady rybíz, takže jsem napekla buchty a bublaniny, a vzhledem k tomu, že bratr na sladké moc není, zdlábla jsem celý plech obvykle sama.

Pokračování v celém článku...

Asi v půlce července mi začala brigáda s kámoškama a tam jsem si pomalu začínala všímat, že mám asi cosi navíc. Ale na váhu jsem si netroufla stoupnout, radši jsem si řekla, že opět snížím příjem a více začnu poskakovat po balkoně. 

Jenže trochu mě odradila právě jedna kamarádka, která taky začala blbnout, že chce zhubnout, jenže to řešila ještě hloupějším způsobem. Téměř nejedla, někdy třeba jen 3 kuličky hrozna denně... No a strašně se divila, jak je možné, že za týden nemá o 10kg méně! (Pane Bože, odpusť mi, že jsme byly tak hloupé!)

Ke konci července byla pak Annenská a díky našim malým příjmům si asi dovedete představit, jak jsme dopadly. Kamarádka má teda rozhodně zážitky na dost dlouho dopředu a mně se upřímně po téměř roce nevrátila ani polovina vzpomínek. 

V průběhu prázdnin jsem se vykašlala i na to málo cvičení, které jsem provozovala. A omlouvala si to tak, že není přece čas...
Abych se tady neopakovala, prostě mé stravování se rovnalo odpornému hnusu - každý den bílé pečivo s máslem (já si nenamazala rohlík, ale s každým kousnutím nový příděl másla), čokolády, zmrzliny, ovocné buchty a koláče, pivo, alkohol... No prostě hnus!!
Musím se přiznat, že obzvlášť v srpnu se projevilo absolutní cpaní - slavila jsem narozeniny, takže přežíračka s rodinou, vzápětí s kamarády. Totální ožírací akce u kamaráda - ani nechtějte vědět, jak jsem se chovala, doteď si to neumím odpustit. Oslava 50 mého taťuldy... Bylo to jen jídlo, jídlo, JÍDLO! 
Léto skončilo a já měla zpátky svá kila plus ještě nějakých 5 navíc.. Místo svých těžce vydřených 60kg před létem jsem najednou měla skoro 70!! Jojo efekt jak blázen!
Úplně jsem se nenáviděla a přemýšlela, jak to co nejrychleji ze sebe dostat. Druhý týden v září jsme se školou jeli na turisticko cyklistický kurz - super příležitost to ze sebe dostat, říkala jsem si. Jenže jsem se pěkně zmýlila. Byla jsem rozežraná.. A zatímco ostatní chatky v noci pily, naše se otřásala smíchem a každý den padlo alespoň 10 různých balíčků s "dobrotama" - brambůrky, sušenky, esíčka, pendreky, čokolády,...
Takže myslím netřeba říkat, jak to dopadlo. Nezhubla jsem nic, sice ani nenabrala - asi se to s tím pohybem vykompenzovalo - ale cítila jsem se nafouklá, chtěla jsem pořád jíst, neutuchaly mé chutě...

Asi to tady radši opět utnu. Další etapa už je zcela opačná, tak aby se neprolínaly.
Abych byla upřímná, strašně nerada na toto období vzpomínám. Ne jen kvůli těmto hloupým chybám, ale kvůli tomu, že jich bylo mnohem více! V opojení alkoholu jsem si zavařila na pár pěkných problémů, udělala blbosti, kterých lituji a které si prostě bohužel neumím odpustit, neumím je jen tak pustit z hlavy a zapomenout. Stále mě hlodá svědomí a vyčítá mi to... Chtěla bych jít dál, protože teď vím, že jsem jinde, ale je to jako pouta, která jsou omotána okolo mých rukou a nechtějí mě pustit...
Stydím se za sebe, co jsem to prováděla.. Jen při té představě večera, kdy jsem do sebe cpala ty hnusy narvané palmovým tukem se mi zvedá žaludek. Jsem opravdu ráda, že teď už tímto stylem života nežiji, že se zajímám o to co jím. Při vzpomínce na to léto mi naskakuje husí kůže.
Víte, oslavila jsem v srpnu své 17 narozeniny. Nevím proč, ale odmalička jsem si prostě myslela, že až mi bude 17, bude to ten nejlepší rok mého života. Skoro dospělá, ale ještě ne úplně. A zatím můžu říct, že to je pouze a jedině rok neskutečně náročný. Málo se toho stalo úžasného, spíš mě potkávaly samé problémy, strasti, potýkám se se spoustou věcí, kterým musím čelit a bojovat proti nim.
Na druhou stranu, má to i svá pro.. Myslím, že jsem se naučila bojovat. Naučila se mít vůbec tu chuť za sebe bojovat. Dřív jsem ji neměla..
Ale to už se dostáváme někam úplně jinam a upřímně, celý den sedím nad referátem z Etiky a mám už plné zuby přemýšlení. Kór na tímto tématem, až mi to zkazilo náladu. Takže se omlouvám, ale jdu se zabavit nějak jinak, než mi pukne hlava nebo se hloupě rozbrečím nad svou blbostí.
Snad zase brzy s nějakým pozitivnějším článkem..

Doufám, že vy prožíváte tyto upršené dny dobře, že si užíváte života :) Máte někdo podobné zkušenosti? Jaké jsou Vaše příběhy? Upřímně, zajímá mě to. Jak se tak lidi k tomu fitnessáctví a zdravému životnímu stylu dostávají. Jestli u nich to všechno taky předchází něčím tak šíleným.. Pište, pište do komentářů nebo pokud nechcete veřejně, napište mi třeba na mejl worldaroundmissnothing@seznam.cz :)