My Story: More Than A Year Ago

Rozhodla jsem se trochu rozepsat o tom, jak jsem se vlastně k celému fitness, řešení jídla, cvičení, zdravému životnímu stylu a prostě tomu, jak žiji teď, dostala. Bude to rozdělené na více dílů, protože na jeden by to opravdu byl skoro román, a toho vás přeci ušetřím :)

Začalo tak nějak před rokem a pár měsíci k tomu.
Byl tuším leden nebo únor a my si ve škole s holkami dělaly srandu na téma přibírání po Vánocích. Tak nějak jsme se o tom bavily, až z holek vylítlo, kolik vlastně váží a mně došlo, že jsem se nevážila hrozně dlouho.
A tak stále vysmátá jsem skočila na váhu...a úsměv mi spadl. Upřímně nevím, jestli jsem to tenkrát přibrala během Vánoc nebo jak to bylo, protože nějaké vážení jsem nikdy neřešila. Jsem poměrně vysoká, všichni mi říkali, že hubená, tak jsem neměla důvod to řešit.
Ale to se změnilo právě tímto okamžikem. Od té doby jsem na té váze stála poměrně často. Byla jsem naštvaná, vážila jsem celých 65kg! Jaká tragédie, vždyť holky říkaly, že mají tak 55, 52...(Samozřejmě jsem vůbec nevnímala fakt, že jsou o hlavu nižší..) A tak začala má strastiplná cesta za vytouženou váhou...

Ale jaká...? Na internetu jsem si samozřejmě vyjela tak tisíc článků o hubnutí, ale všechny většinou z takových pochybných zdrojů, jako je Krásná.cz, Blesk pro ženy a tomu podobných stránek. Takže velmi kvalitní informace, že...
Objevila jsem kaloricketabulky.cz, a ty mi propočítaly, kolik bych měla jíst, abych zhubla. Jenže fakt, že snad všem to vyhodí číslo 5000kJ, jsem se dozvěděla, až časem.. A vzhledem k mé výšce teď už vím, že i kdyby tam bylo číslo o 1500kJ vyšší, tak hubnu úplně stejně krásně.
Jak bych nazvala svůj denní režim? No, možná by se to dalo připodobnit IIFYM (zdůrazňuji připodobnit!!!) . Ve skutečnosti to mělo od něj dost daleko. Jedla jsem rádoby zdravě, začala jsem do sebe házet bílé jogurty, müsli, zeleninu - v tom to bylo ještě dobré - ale jinak jsem své stravovací návyky v podstatě nijak nezměnila. Takže když se mi to do maker a tabulky vešlo, jedla jsem sladkosti, čokolády, tyčinky, brambůrky,.. A to klidně denně!
Nutno ještě dodat, že v té době jsme s kamarády poměrně často měli nějakou akci, takže víkendy byly ještě vždy o dost volnější. Alkohol, kofola, chlebíčky, špekáčky, sušenky, cigarety... no, myslím, že si to dovedete představit.

Váha šla i tak dolů, velmi pomalu, ale já skákala radostí za každé kilo. Ale asi si to dovedete představit. Přes týden byla dvě kila dole, po víkendu zase nahoře. Ručička na váze lítala nahoru a dolů jako na atrakci v zábavním parku. 

Pokaždé, když jsem vážila méně, byla jsem strašně šťastná, myslela si, jak mě každý pochválí, jak mi to zaručí štěstí, už nikdy nebudu mít trápení. A jakmile jsem vážila více, nadávala jsem si, brečela, měla jsem chuť si rvát vlasy.. 

Co se týče cvičení, nějaké jsem začlenila. No, řekněme "cvičení"... Vždy tak půl hodinku denně.. Ale bylo to spíš takové protahování, k tomu možná pár sedů lehů a dvě tři ztroskotané snahy o kliky. Protože lepší cviky neexistují, že...

Nicméně mě to hlavně vůbec nebavilo! Dělala jsem to z donucení, protože na krásná.cz psaly, že cvičení je důležité! A jediné výsledky, co takové špatné cvičení mělo, je fakt, že jsem aspoň protáhla zkrácené svaly a teď fakt dosáhnu na špičky prstů, ne jen po kolena, jak tomu bylo dříve.

Přemýšlím, jak zakončit první díl.. Asi tak, že před létem jsem opravdu měla o vytoužených 5kg méně. Strašně jsem si myslela, jak jsem dobrá. A hlavně, že už budu takto vážit navždy... nedocházelo mi, že jakmile se opět začnu cpát jen zmrzlinami a chlebem s máslem, bude to zpět jako na koni a ještě s větším dopadem. Jo, hrozně inteligentní gymplačka!

A díky tomu to po létě vypadalo, jak to vypadalo... Ale o tom až jindy.. 

Musím se přiznat, že se skoro až stydím za to, jak nemožná jsem byla. Jak jsem si myslela, že jsem snědla veškerou moudrost světa a ještě chtěla pomáhat jiné kamarádce s hubnutím, samozřejmě stejně hloupým způsobem. Akorát jsem ničila své tělo. Prostě tragéd no!

Ale na druhou stranu si říkám, že každý jsme někde začínal, a bez těchto zkušeností bych si asi spousty věcí neuvědomila, neposunula se dál, nezmoudřela (haha!). I když později přišlo období ještě hloupější... O tom však až jindy. 

Jak jste na tom vy? Máte podobné zkušenosti? Jaké byly Vaše začátky se cvičením, hubnutím, zdravou stravou? :) Povídejte, přehánějte, zajímá mě to!