Musím se k něčemu přiznat. Když jsem dopsala minulý článek, padla na mě jakási melancholie a bylo mi úplně na nic. Ne kvůli psaní, ale kvůli té minulosti.
Prostě se zničehonic otevřel vzadu zastrčený nejspodnější šuplík v mé hlavě, ten který je plný největší špíny a prachu, ten, co se prostě neotevírá... Ano, i takto na někoho může působit jeho minulost... a to ještě není tak dávná.
Já nechci vypisovat, co všechno jsem prováděla, ale musím říct, že byly chvilky, kdy jsem fakt přemýšlela nad tím, kde jsem ztratila soudnost, hrdost, hlavu...
Jakmile jsem stiskla enter a článek se publikoval, pomalu se mi svezla po tváři slza. Samotnou mě to překvapilo. Ale v hlavě mi najednou vyvstaly všechny ty odpornosti, mlhavé vzpomínky a co je nejhorší, jako bych cítila ty pocity stejně čerstvě jako těsně po tom, co se udály.
Díky Bohu mám vedle sebe úžasnou kamarádku, která je mi oporou a pomohla mi. Občas stačí pár slov a vy se zase cítíte lépe.
Protože v jednom (ok těch věcí by bylo rozhodně víc) má pravdu... Jedná se o minulost. A víte v čem je krásná? V tom, že už byla. Že pominula. Co se stalo, stalo se a teď na tom už nic nezměníme. V tu chvíli nám naše jednání mohlo dávat smysl, byť teď nedává. Všechno v životě má své místo, vše se děje pro nějaký důvod. A ač se nám může jevit, že se jedná pouze o negativa, nikdy to tak není. Jasně, následky můžou být hodně špatné, ale minimálně se vy posunete dál, uvědomíte si chyby a příště se jim vyvarujete. A to je přece úžasné :)
Ok, teď zním jako optimismus sám, ale všichni víme, že tomu tak není vždy. A že si sama spoustu věcí odpustit neumím. Ale v tuto chvíli to chci brát jen a jen jako uzavřenou kapitolu, od které se díky Bohu jen a jen vzdaluji. Takže pokud se potýkáte s něčím podobným ( a jakože všichni se někdy s něčím podobným potýkáme), tak si hlavně nic nevyčítejte, nemá to cenu :) Buďte rádi, že jste už jinde, využívejte nových výzev, snažte se něco pro sebe udělat.. Vždy je to lepší než jen sedět, nadávat si nebo brečet a litovat... Život jde dál... :)
No dobrá, končím s psychologicko filosofickýma kecma, ale že by mi to šlo? a vrháme se na slibovaný recept :)
Proteinové muffiny
Co budeme potřebovat:
- 200g špaldové mouky
- 2 vejce
- jednu odměrku (25g) proteinu (já použila tento Chocolate smooth)
- 1 Prášek do pečiva
- 200ml mléka (já použila normální kravské, ale samosebou lze nahradit rostlinným)
- 100ml kokosového oleje (může být i jakýkoliv jiný)
- 2 lžíce kokosu
- Agávový sirup/cukr/med/Flavdrops
Postup:
Je velmi jednoduchý. První pořádně smícháme všechny suché ingredience, přidáme "mokré" a dobře spojíme. Nakonec jsem přidala sladidlo (já dala lžíci agávového sirupu a čokoládové Flavdrops od MyProtein).
Troubu předehřejeme na 150°C a nachystáme si košíčky na muffiny, popřípadě vymažeme a vysypeme plech. Těsto opatrně lijeme od košíčků, vložíme do trouby a pečeme zhruba 15 minut. Lepší je to kontrolovat, přece jen každému ta trouba peče trochu jinak.
Já mám teď doma poměrně malé košíčky, tak mi to vyšlo asi na 18 muffinků, ale záleží na Vás, jak velké je budete tvořit :)
Muffinky jsou dobré jako snídaně, svačinka nebo když je jen tak chuť něco zobat :) Nejsou nějaké extra zdravé, ale mně chutnaly a rodince taky. Tak pokud vyzkoušíte, dejte vědět, co vy na ně říkáte :) Budu jen ráda!!