Maturant

Ouuu jéé, probudila jsem se ze svato(tří)týdenní spánku, po maturitě a je asi zase čas, aby se člověk trochu ozval.
Pokud mě sledujete na Instagramu, tak asi víte, že maturita je úspěšně za mnou.
A nějaký skromný příspěvek k tomu...

Svaťák byl docela šílený. Respektive, byl fakt dlouhý. Zpočátku to samosebou nepřišlo, konečně jsem pohnula s prdelí a začala pro to učení něco vůbec dělat. Ale po tom týdnu přišla pomalu a jistě krize. Protože ráno se probudit a s tím, že se jde zase učit, vždy přestávka na jídlo (v mém případě i na cvičení, protože bez pohybu bych to nedala... A já prostě musím měnit činnosti) a pak zase zasednout za stůl a složky plné papírů.
Po pár dnech Vás opouští veškerá motivace, cokoli je vlastně lepší než toto a i ta zeď je najednou zajímavá. Jít spát každý den vyčerpaná s tím, že další den nanovo...šílené. Navíc já si vždy lehla a určitě znáte takový ten pocit, když už už usínáte a najednou se vám zdá, že padáte, tak s sebou cuknete a v tu ránu jste zase vzhůru.. No, já to měla tak, že na mě zničehonic vyskočil nějaký pojem a pokud jsem jej správně nezařadila, co to je a kam to patří, musela jsem prostě vstát a jít se podívat. Sladké sny, vážně!

Na druhou stranu spousta mých přátel maturovala už loni, bratr i sestra již před nějakým časem, takže mě všichni uklidňovali, že je to pohoda, vlastně fraška... nic až tak revolučního.. Ehm, což sice povzbudí, ale taky příliš neuklidní.. Protože sedět a dívat se na filmy, z toho má člověk blbý pocit. A zase prosedět celý den nad učením se pak jeví zbytečným.
Jop, rozpolcená osobnost...

Ale abych se už konečně pohla z místa!
V pondělí bylo zahájení maturit, první šli na potítko a když jsem viděla jejich výrazy, musím se přiznat, že zrovna hej mi nebylo. V ten den to na mě padlo, již jsem měla jen opakovat, ale samosebou jsem měla pocit, že nic neumím, vše se z té hlavy vytratilo. To stejné v úterý, prostě pocity, že nestíhám, hlava už odmítala další informace...
Čekala jsem, že nebudu vůbec spát nebo že se budu pořád budit..
A světe div se, ne... spala jsem jako zabitá, vzbudila se plná energie a s tím, že... vůbec nemám pocit, že bych jako dnes měla jít k té slavné maturitě.
A to se mě drželo celý den. I poté, co jsem došla do školy a zjistila jsem, že jeden spolužák nedal ZSV (prostě občanka...z které jsem šla i já. Ale on moc té škole nedal, respektive když vůbec dorazil, byl většinou mimo a...no, mám ho ráda, je to fajn kluk, ale...může si za to sám.. Promiň).

A samotná maturita?
Říká se, že když si člověk moc přeje nějakou otázku, dostane ji. A když si o nějaké říká, že tu fakt nechce, tak tu taky dostane :D Takže jsem si říkala, které dostat...No, nestalo se, ale všude to stále byly ty dobré.
Začínala jsem češtinou, kde jsem si vytáhla Moliéra. Já jsem v klidu, všechny knihy jsem opravdu přečetla (to je to nejmenší pro mě). Takže jsem vykládala a vykládala, museli mě zpomalovat, na papíře jsem neměla dost místa na poznámky. No, fakt jsem si nepřipadala jako na maturitě.
Další předmět byla hudebka. Ne, fakt si to nepředstavujte tak, že bych přišla, zazpívala a odešla. Tedy, zpěv byl, ale jen jako doprovod...a hrůza. Součástí hudebky jsou 3 CD (cca 45 skladeb) poslechů, které je potřeba poznat. Po identifikaci se vždy hovoří o tom skladateli, jeho životě a dalších skladbách, o tom stylu/slohu, v kterém skládal a tak. A pak se přejde ještě k samotné otázce. Na mě padl na poslech Jaroslav Ježek, s tím celý vznik a vývoj populární hudby a pak i jazzu. Samotnou otázkou byly hudební festivaly (ne, že vyjmenuju všechny v republice, ale pěkně od historie, přes vážné a benefiční a když zbyde čas, tak současnost). A na zpěv jsem tedy měla písničku od Ježka, babička Mary...No, podle mě to byla totální faleš, ale tleskali, tak...snad to až zas taková ostuda nebyla :D Jo a v hudebce jsem si vlastně říkala cokoliv nad 7, což číslo 24 vlastně splnilo :D
Třetí předmět byl ZSV.. Toho jsem se upřímně bála asi nejvíc, přísedící byla jedna učitelka, která má zrovna pověst přesných definic a jinak nic nebere. Přáním bylo vytáhnout si filosofii (které je tam asi 10 otázek) a splnilo se :) Otázka č.9 antická filosofie kosmologická. Takže dušička se mi zatetelila a po 7 minutách jsem neměla o čem mluvit. Takže se přešlo k seminárce, kterou jsem psala na téma závislosti a vlastně z toho bylo docela příjemné povídání.
No a na závěr angličtina. Tady bylo přáním jakákoli zahraniční reálie (ne, prostě o česku a našem městě se mi anglicky blbě mluví :D ) a opět přání vyslyšeno, the british way of life. Angličtinu jsem si docela užívala, mám k ní prostě blízký vztah, s učitelkama jsem se smály, no..

Závěrem?
Ne, nepřišlo mi, že bych nějakou maturitu vůbec dělala a ne, nepřijde mi, že bych ji měla mít za sebou. Ve výsledku jsem si to docela užívala, prostě jsem předvedla co umím a snažila se to co nejlépe podat.
Pokud se na to fakt nevyserete nevykašlete a aspoň trochu tomu dáte, chodíte předtím normálně do školy, tak se opravdu není čeho bát :-)
Přiznám se, jsem trapák a šprt, mám samé 1, ale... stejně na tom ve výsledku nezáleží. Je to o tom, to udělat :-) Na výsledek se už nikdo ptát nebude...

Takže koho to čeká příští rok, fakt nevyšilujte.. Nestojí to za to :-)