I slzičku uronila...?

Maturita is over a tím pádem je i více času se věnovat blogu. Tak nějak ze sebe potřebuji vyfiltrovat všechny ty zážitky a čím si procházím, tak snad nebude vadit, že teď se budu převážně věnovat rubrice My diary..
Prostě se potřebuju pořádně vykecat! Tak se na to pořádně připravte! :D

Maturity u nás končily 26.5. a s tím bylo spojené i ukončení maturit.
Měli jsme poměrně štěstí na milou paní předsedkyni maturitní komise, vždy bývají z jiných škol, ta naše z Olomouce a celkově byla prostě hodná, příjemná. Hlavně šlo vidět, že jsme ji fakt oslnili. Fakt, že půlka třídy to zvládla na samé 1 a jen málo bylo těch, kdo neměl vyznamenání. Prostě nádhera, strašní inteligenti..
Každopádně na závěr měla proslov. O tom, že málo kde zažila tak příjemné prostředí. A málo kde narazila na tolik milých a chytrých lidí. A že máme na vše, co si vysníme. Jen se musíme oprostit a máme se oprostit od toho nesmyslného slova "nemohu". Protože na vše máme, vše můžeme.
To bylo od ní hrozně milé a hlavně... myslím si, že je na tom hodně pravdy. Je to o přístupu. Co do toho dáš (a teď nemluvím jen o maturitě, ale o čemkoli v životě), tolik z toho taky vytěžíš. Všechno je možné, ale samosebou ne tím, že bude člověk sedět na prdeli a čekat, až spadne modré z nebe. Je třeba jít štěstí naproti. Ale o tom si zafilosofuji zase někdy jindy...

Večer nás potom čekal maturitní večírek.
Mé pocity? Upřímně se mi vůbec nechtělo, okolo bylo zase milion hádek, dohadů, už jsem toho měla plné zuby, lidí, všeho.. Ale řekla jsem si, že tam půjdu, a když to bude hrůza, prostě odejdu klidně už v 9.
No, nakonec jsem byla doma asi o půlnoci a ...naprosto šťastná a skoro i dojatá.
Než se to rozjelo a dorazili všichni, chvíli to trvalo, ale přijela velká spousta učitelů a všichni byli milí, skvěle se s nimi povídalo. I se spolužáky. Neříkám, že by to nebylo rozdělené na skupinky, to je prostě asi vždy, ale i tak. Snaha byla. A nějaký ten alkohol taky mnohé stmelil (pokud se ptáte na otázku, zda já jsem měla, tak ne... celý večer jsem byla na vodě.. A i tak jsem se bavila a neskutečně si to užila..). Povídalo se, grilovalo, všechny možné historky z vyučování, drby na jiné učitele, prostě... bylo to hrozně.. jak to říct, lidské.. Najednou člověku došlo, že ti učitelé jsou stejně lidi jako my... A že to stejně silně prožívají.
S naší třídní jsme si povídali hrozně dlouho a bylo to super! Fakt, že mi bude chybět.
Nebo máme u nás na škole jednoho božího učitele. Vtipný, vždy s úsměvem na tváři, sám ze sebe si umí udělat srandu, pařmen.. no, není divu, že jej snad všichni milují. S ním se loučit bylo snad nejhorší.

Pořád se ve mně mísí spousta pocitů. Vím, že mi školní vyučování jako takové chybět rozhodně nebude, jsem ráda, že to mám za sebou. I ta třída mi chybět nebude, ani jako místnost, ani jako kolektiv. Ale lidé, jako jednotlivci, asi ano. Ačkoli byly chvíle, kdy jsme si málem vypíchali oči a pozabíjeli se. Ačkoli si se spoustou nemám až tak o čem povídat. I přes všechny hádky, chyby, trapné situace, pomluvy a já nevím co všechno jsem s nimi prožila kus života a najednou se hneme dál, každý jinam a v podstatě nikdo pořádně neví, do čeho vstupuje.
Je to takové strašně nejisté období, dělají se přijímačky a čeká na výsledky, vysoká ale pak stejně nemusí bavit nebo nesplníme očekávání. Najednou se prostě člověk ocitá na strašně tenkém ledě, rozhodnutí mají velkou váhu a most se houpe ze strany na stranu šílenou rychlostí.
Ale já věřím, že všichni dobře dopadneme. Máme na to, jsme silní. Vždy je nějaká cesta.. a co člověka nezabije, to jej posílí.
A už raději ukončím mou chvíli filosofie. Jen jsem chtěla vyjádřit, že...ač člověk každý den, hodinu co hodinu 6 let na střední nadává, ve výsledku to asi nějakým způsobechybět bude. Zbyde obrovská spousta vzpomínek a snad... budou i nějaké srazy a není to úplný konec.
m
Vy, co jste ještě na školách, važte si toho, jaké to je. Já vím, když mi to říkali, tak jsem se taky bouřila, že určitě ne, že mi to chybět nebude. Ale ve skrytu duše jsem věděla, že ano. Jen si pojďme hrát na dršnáky..

A vy co, jste už taky venku..Vnímáte to taky tak? Taky na vás spadl jakýsi splín?

V pátek mě potom čekala "oslava" s kamarádkami.. Respektive jsme se po dlouhé době opět sešly, venku bylo hezky, takže jsme byly v parku a povídaly si :-) A bylo to fajn, prostě ten pocit volnosti, že člověk může.
Třeba jsem se neskutečně těšila, až si zase budu moct číst. Ano, knihy jsou má vášeň. A já čtu a čtu a jsem za to strašně ráda!
A sobota završila oslavy maturity... Na závěr s rodinou, na oběd do restaurace a povídání.

Stejně mi to pořád tak úplně nedochází, že by měl být konec. Vzhledem k tomu, že mám zítra přijímačky, tak jsem učení ještě nadobro neodložila, ale... stejně vím, že tomu nedávám už tolik. Nedá se soustředit. A pak už bude pravý klid :-) Tedy, brigáda, jasné, ale..prázdniny, léto, volno. Těším se na to! Na pořádný odpočinek.. 

Maturant

Ouuu jéé, probudila jsem se ze svato(tří)týdenní spánku, po maturitě a je asi zase čas, aby se člověk trochu ozval.
Pokud mě sledujete na Instagramu, tak asi víte, že maturita je úspěšně za mnou.
A nějaký skromný příspěvek k tomu...

Svaťák byl docela šílený. Respektive, byl fakt dlouhý. Zpočátku to samosebou nepřišlo, konečně jsem pohnula s prdelí a začala pro to učení něco vůbec dělat. Ale po tom týdnu přišla pomalu a jistě krize. Protože ráno se probudit a s tím, že se jde zase učit, vždy přestávka na jídlo (v mém případě i na cvičení, protože bez pohybu bych to nedala... A já prostě musím měnit činnosti) a pak zase zasednout za stůl a složky plné papírů.
Po pár dnech Vás opouští veškerá motivace, cokoli je vlastně lepší než toto a i ta zeď je najednou zajímavá. Jít spát každý den vyčerpaná s tím, že další den nanovo...šílené. Navíc já si vždy lehla a určitě znáte takový ten pocit, když už už usínáte a najednou se vám zdá, že padáte, tak s sebou cuknete a v tu ránu jste zase vzhůru.. No, já to měla tak, že na mě zničehonic vyskočil nějaký pojem a pokud jsem jej správně nezařadila, co to je a kam to patří, musela jsem prostě vstát a jít se podívat. Sladké sny, vážně!

Na druhou stranu spousta mých přátel maturovala už loni, bratr i sestra již před nějakým časem, takže mě všichni uklidňovali, že je to pohoda, vlastně fraška... nic až tak revolučního.. Ehm, což sice povzbudí, ale taky příliš neuklidní.. Protože sedět a dívat se na filmy, z toho má člověk blbý pocit. A zase prosedět celý den nad učením se pak jeví zbytečným.
Jop, rozpolcená osobnost...

Ale abych se už konečně pohla z místa!
V pondělí bylo zahájení maturit, první šli na potítko a když jsem viděla jejich výrazy, musím se přiznat, že zrovna hej mi nebylo. V ten den to na mě padlo, již jsem měla jen opakovat, ale samosebou jsem měla pocit, že nic neumím, vše se z té hlavy vytratilo. To stejné v úterý, prostě pocity, že nestíhám, hlava už odmítala další informace...
Čekala jsem, že nebudu vůbec spát nebo že se budu pořád budit..
A světe div se, ne... spala jsem jako zabitá, vzbudila se plná energie a s tím, že... vůbec nemám pocit, že bych jako dnes měla jít k té slavné maturitě.
A to se mě drželo celý den. I poté, co jsem došla do školy a zjistila jsem, že jeden spolužák nedal ZSV (prostě občanka...z které jsem šla i já. Ale on moc té škole nedal, respektive když vůbec dorazil, byl většinou mimo a...no, mám ho ráda, je to fajn kluk, ale...může si za to sám.. Promiň).

A samotná maturita?
Říká se, že když si člověk moc přeje nějakou otázku, dostane ji. A když si o nějaké říká, že tu fakt nechce, tak tu taky dostane :D Takže jsem si říkala, které dostat...No, nestalo se, ale všude to stále byly ty dobré.
Začínala jsem češtinou, kde jsem si vytáhla Moliéra. Já jsem v klidu, všechny knihy jsem opravdu přečetla (to je to nejmenší pro mě). Takže jsem vykládala a vykládala, museli mě zpomalovat, na papíře jsem neměla dost místa na poznámky. No, fakt jsem si nepřipadala jako na maturitě.
Další předmět byla hudebka. Ne, fakt si to nepředstavujte tak, že bych přišla, zazpívala a odešla. Tedy, zpěv byl, ale jen jako doprovod...a hrůza. Součástí hudebky jsou 3 CD (cca 45 skladeb) poslechů, které je potřeba poznat. Po identifikaci se vždy hovoří o tom skladateli, jeho životě a dalších skladbách, o tom stylu/slohu, v kterém skládal a tak. A pak se přejde ještě k samotné otázce. Na mě padl na poslech Jaroslav Ježek, s tím celý vznik a vývoj populární hudby a pak i jazzu. Samotnou otázkou byly hudební festivaly (ne, že vyjmenuju všechny v republice, ale pěkně od historie, přes vážné a benefiční a když zbyde čas, tak současnost). A na zpěv jsem tedy měla písničku od Ježka, babička Mary...No, podle mě to byla totální faleš, ale tleskali, tak...snad to až zas taková ostuda nebyla :D Jo a v hudebce jsem si vlastně říkala cokoliv nad 7, což číslo 24 vlastně splnilo :D
Třetí předmět byl ZSV.. Toho jsem se upřímně bála asi nejvíc, přísedící byla jedna učitelka, která má zrovna pověst přesných definic a jinak nic nebere. Přáním bylo vytáhnout si filosofii (které je tam asi 10 otázek) a splnilo se :) Otázka č.9 antická filosofie kosmologická. Takže dušička se mi zatetelila a po 7 minutách jsem neměla o čem mluvit. Takže se přešlo k seminárce, kterou jsem psala na téma závislosti a vlastně z toho bylo docela příjemné povídání.
No a na závěr angličtina. Tady bylo přáním jakákoli zahraniční reálie (ne, prostě o česku a našem městě se mi anglicky blbě mluví :D ) a opět přání vyslyšeno, the british way of life. Angličtinu jsem si docela užívala, mám k ní prostě blízký vztah, s učitelkama jsem se smály, no..

Závěrem?
Ne, nepřišlo mi, že bych nějakou maturitu vůbec dělala a ne, nepřijde mi, že bych ji měla mít za sebou. Ve výsledku jsem si to docela užívala, prostě jsem předvedla co umím a snažila se to co nejlépe podat.
Pokud se na to fakt nevyserete nevykašlete a aspoň trochu tomu dáte, chodíte předtím normálně do školy, tak se opravdu není čeho bát :-)
Přiznám se, jsem trapák a šprt, mám samé 1, ale... stejně na tom ve výsledku nezáleží. Je to o tom, to udělat :-) Na výsledek se už nikdo ptát nebude...

Takže koho to čeká příští rok, fakt nevyšilujte.. Nestojí to za to :-) 

Shrnutí písemných a začátek svaťáku

Jak asi většina z Vás ví, dnes, včera a v pondělí probíhaly písemné maturity. Před zhruba hodinou jsem položila propisku u angličtiny a dušička se mi zatetelila radostí, že alespoň částečně už to mám za sebou.
Chtěla bych Vám o tom napsat nějaké své pocity. Maturanti se mnou možná budou souhlasit nebo alespoň soucítit, mladší se třeba rádi dozví, jaké to bylo a co je popřípadě čeká.

PONDĚLÍ
V pondělí (2.5.) se dopoledne psala matika a od 13,00 potom písemná práce z angličtiny. Možná jsem to zde nikdy dostatečně nezmínila, ale já jsem prostě na matiku...no, blbá. Nikdy mi nešla, nikdy mě nezajímala, prostě nejsem ten logický typ. Takže volba státní maturity z angličtiny byla víc než jasná a po úspěšném absolvování zkoušky FCE (vlastně teď First) jsem se jí ani moc nebála.
Akorát bylo strašné to čekání až na odpoledne. Ráno jsem šla k doktorce na kontrolu, což jak všichni víme, nějakou hodinku vždy zabere. Ani ne tak kvůli vyšetření, jako spíš kvůli čekání. No jo, jenže co pak? Bylo to únavné, snažila jsem se dělat nějaké testy z ajny na netu, dívala se na tipy, jak psát určité útvary, ale stejně mi to ani moc nepřišlo.
Nakonec jsem tedy došla do školy a holky strašně řešily, jak celý den nic nejedly, jak je bolí břicho, strašné nervy. Trochu jsem se zasmála nad tím, že jsem úplně v pohodě, jako by se ani nic nemělo dít, a byla jsem za to ráda.
Úvodní a formální kraviny, podepsání prezenční listiny a může se jít na to. 60 minut na vypracování dvou textů. Jeden delší (120-150 slov), letošní zadání byl článek do anglického časopisu o filmu, který jsem nedávno viděla. Nepřišlo mi to zas až tak náročné, psala jsem o Čokoládě, na kterou jsem se zrovna v sobotu dívala a Johnny Depp mi utkvěl v hlavě (jooo :P). A druhé, kratší zadání (60-70 slov) byl neformální email kamarádovi Brandonovi, který má za mnou přiletět. Jenže já jej nemůžu vyzvednout na letišti, takže mu musím napsat, proč jej nemůžu vyzvednout, kdo jej vyzvedne místo mě a jak tu osobu pozná, a že se na něj těším.
Mé pocity a dojmy? Nechci říct, že lehké jak prase , ale opravdu jsem se u toho nějak extra nezapotila. Často se tam ta témata i útvary opakují, takže jsem věděla, do čeho zhruba jdu. A oproti writingům u FCE naprostá pohoda. Tak snad učitel z Aše (tak se na naší škole nazývá ten, kdo to opravuje :D Prostě se to posílá jinam a naši učitelé rádi vyjadřují zrovna toto město - who knows why) vše přečte a najde všechny krásné vazby a dostatečný počet slov :D Měla jsem to napsané docela rychle, stihla jsem to jak nanečisto, tak i přepsat, takže klid a po hodině zase domů.

ÚTERÝ
V úterý to bylo už od rána, takže pro mě rozhodně lepší.
Od 8:00 didaktický test z češtiny, na 60 minut.
Heh, tak osobně si myslím, že jestli jste byli na facebooku, tak jste už museli zaznamenat obrovský příval kdejakých reakcí. Jakože asi spíš těch špatných. Upřímně se jim docela směju :D Ne, nechci nad nikoho povyšovat, že jsem Ezopa věděla (jako pardon, ale někdo si fakt myslí, že bajky psal Sokrates? Nic nenapsal... Orwell? Ok, Farma zvířat, ale fakt nežil v Řecku a nebyl to otrok... a Odysseuss? To je postava Homérova díla - který se údajně taky často objevoval - ale nevadí!) a dokonce i co je epizeuxis.
Nepřišlo mi, že by byl test až tak těžký, ale směju se tomu, jaké se z toho zase dělá faux paus. Šílené. Hlavně obrázků a vtipů plný internet už tak 10 minut po dopsání. Pár fakt vtipných přidávám, protože...no, je to úsměvné :)
Nicméně, i když člověk nevěděl tyto dvě položky, není to žádná hrůza, jaká se z toho dělá. Jsou to dva body dole. Takže v tom asi zkažení celého testu nebude...

Vzpomínka na loňského Jidáše.. ze kterého byla stejná senzace... :D 

Asi všichni chápeme :D

Tak tohle mě dostalo fakt hodně! :D

A jak je to na wikipedii, tak JE TO PŘECE PRAVDA!

Čekala nás potom pauza a od 11,30 se psala slohovka. 25 minut na výběr z 10 témat a jakési rozvržení a dalších 90 na vypracování.

Jak jsem si přečetla témata, spadla mi brada. Jo, všichni víme, že každoročně tam jsou blbosti, ale... tady nebylo snad nic normálního! Ráda píšu líčení nebo úvahové texty, ale...líčení žádné a ty úvahy, no... Nakonec jsem jednu zvolila, nevím, nakolik šťastná volba to byla, ale měla jsem co říct k tématu Syndromu vyhoření, dokonce skoro 500 slov (250 je minimum), tak doufám, že tam naše milá češtinářka něco použitelného najde.

Hlavně je to na mě až moc času, protože... já si vyberu téma tak za 5 minut a za zbytek doby, kdy jsem si měla ještě vybírat jsem měla skoro půlku napsanou. Takže jsem pak velmi pomalu přepisovala do záznamového archu a opravdu se snažila o čitelnost a kontrolu chyb.

STŘEDA

A na závěr angličtina podruhé, od 8:00 poslech, který má zhruba 35 minut, a pak čtení a jazyková kompetence.

Poslech mi přišel docela lehký. Je rozdělený na 4 části - v první jsou vždy 4 obrázky a otázka a vy volíte ten, který odpovídá na otázku. Druhá část je obvykle rozhovor nebo někdo něco říká, na listu jsou věty a vy určujete, jestli jsou pravdivé nebo nepravdivé. Třetí je pak obvykle nějaké delší mluvení, tentokrát to bylo o Millenium Bridge v Londýně, a doplňují se celá slova (takže se testuje i spelling, jestli umíte psát čísla, velká písmena a tak). A poslední část jsou otázky s výběrem odpovědi.

Přišlo mi to docela v pohodě, každý poslech slyšíte dvakrát, takže se můžete utvrdit. To mi docela pomohlo v případě 3.části, kde informace šly poměrně rychle po sobě. Jinak jsem asi žádný zádrhel nebo váhání ani neměla.

A druhá část...trvala 60 minut a jednalo se o čtení. První jsou takové krátké články a k nim přímá otázka na něco v textu nebo třeba jaký by byl vhodný nadpis pro ten text. Druhé cvičení je text a vedle opět věty, o kterých musíte určit, zda jsou nebo nejsou pravdivé. Třetí část mi dělá asi největší problém - vždy je 5 lidí, u nich popis, co hledají/chtějí/atakdále a vedle 7 možností s popisem. Takže více než lidí, což je trochu matoucí. Ale nakonec jsem to nějak zvládla a snad i dobře. Poslední reading je souvislý text ke kterému se váží zase jednotlivé otázky.

No a na závěr jedno Use of English, doplňování do textu.

Celkově jsem z toho v klidu, oproti FCE mi to přišlo jednoduché, ale zase nechci chválit dne před večerem, je klidně možné, že se chybka někde vloudila :) Určitě ale budou brzy výsledky na internetu, takže budu moct porovnat, jak na tom jsem.

Jinak, all in all, co bych k tomu tak řekla.

Vůbec mi nedochází, že by to měla být maturita. Vždy jsem do té školy šla s pocitem, že si jdu jen napsat nějaký test. Ono sice jo, ale tady jde o něco víc no. U testu je v podstatě jedno, jestli to bude za 5. Ale na druhou stranu si říkám, že lepší být v pohodě, než se stresovat, mít nervy a bolest hlavy/žaludku/čehokoliv, a neuvědomovat si to. Když to tak bude i u ústních, budu ráda :D

Nicméně mi teď začíná svatý týden, takže...čas fakt začít něco dělat. A jéje.. No, vlastně mám mnohem více času než jen týden, maturuji až ve středu 25.5. odpoledne, takže..skoro 3 týdny. Že je to dobře? No, nevím. Jako jo, naučím se to, ale... zase asi budu mlátit hlavou do zdi, je to dost pozdě. To bude na nervy víc než samotná maturita.

Kdo to máte za sebou, napište mi do komentářů, jaké máte pocity :) 

A kdo před sebou, tak se písemných určitě nebojte, není to taková hrůza. Ani ta čeština, ačkoli vždy se asi někdo najde, kdo nebude spokojen. To prostě ani nejde.

Zatím se mějte pěkně, já si dnes už asi jen odpočinu a od zítřka...by mělo začít učení no :D

My dishes 2.1 (duben)

Těžko uvěřit, že dnes je už 1.května.. Máj, lásky čas, sluníčko, kytičky... nebo třeba učení, maturita... Jo, to je spíš ta moje realita. Polibek pod třešní (ani jiným stromem) nebude, takže juhů, zase uschneme, ale aspoň bude více času na prokrastinaci  učení..
Přijde mi, že duben utekl hrozně rychle, ani jsem se nestačila pořádně nadechnout a už je konec. Poslední dny a chvíle ve škole, přijímačky, no... nějak se to valí. Ale co už, i v takových vytížených chvílích je potřeba hlavně jíst, takže se pojďme kouknout, co jsem všechno dobrého měla v dubnu na talíři... :)

Jinak zítra začínají písemné...Tak mi, prosím, držte palce, ať to všechno zvládnu!! Pokusím se pak dát report, jak se cítím a co nás tam pěkného (ať je to jen a jen pěkné!) potkalo... :)

Na začátek skvělá cibulová polévka, kterou dělala maminka :) Byla fakt výborná!!