Ano, vím, zdravím zase po delší době... Ale prostě jinak to nešlo. Výmluvy? Hm, ani ne.. pololetí a přípravy na ples mi zabraly všechen volný čas. Do toho jsem byla pěkně nastydlá, léčila se, lítala do školy, takže jsem večer byla ráda, že sedím!
Každopádně bych Vám ráda něco napsala o mém maturitním plese, který byl tuto sobotu. Těžko se mi věří, že už je za mnou... uteklo to neskutečně rychle!
S mojou nejmilejší :) Už od 3.třídy, teď ještě na gymplu... Prostě hvězdy večera! :D :)
Půl roku různého domlouvání (šerpy, stužky, fotograf, šaty, boty, kadeřnice,....), měsíc intenzivního nácviku programu, tři dny nespaní a ve výsledku je z toho akce, která trvá několik hodin.... Je to poměrně šílené, kolik energie, času a trpělivosti se do toho vloží. Aby to bylo perfektní, všem se líbilo, dobře dopadlo....
Já to prvně moc neprožívala, s naší třídou si nerozumíme, takže jsem si na podzim vybrala šaty a dál se o to moc nestarala. Problém začal zhruba v prosinci, kdy druhá třída už začala nacvičovat, ale my jsme pořád nebyli schopni nějak začít.
Na začátku roku byla moje kamarádka a spolusedící zvolena třídní předsedkyní, tudíž já automaticky místopředsedkyní, a tak jsme se do toho musely tak nějak pustit. Stálo mě to hodně přemáhání, hodně sil a vysílených hlasivek, ale nakonec se povedlo, před Vánoci byl nápad a v lednu se začalo cvičit. Juhů! A dokonce to mělo šmrnc, příběh, bylo to (snad) vtipné.
A tady s naším nejmilejším učitelem..Takový blázínek, myslím, že dopadl hůř než většina studentů :D Je prostě nej!!! :)
Musím se přiznat, že jsem docela nervák, takže jsem opravdu dny před plesem moc nespala. Hlavou se mi honily scénáře, co se pokazí, jak spadnu, zakopnu nebo že ten den bude konec světa... Znáte to...
Ale nakonec den D nastal... já po spíš proválené noci vstala, začala dobrou snídaní a pak už začaly pomalu přípravy. Umýt se, nalakovat nehty, balit věci, naobědvat se, namalovat se, zajít si ke kadeřnici a pak honem rychle zase domů, abych 20 minut na to už byla v sále, kde byla poslední zkouška.
A s úderem 19 hodiny to začalo.Přivítání hostů a naše vystoupení. Neuvědomuji si, jaké to bylo, ani mi nepřišlo, že se to děje... A najednou to bylo za mnou, nastupovalo Béčko a my se letěli do šatny převléct. Strašný shon a stres, během 10ti minut jsme museli být nachystaní na šerpování a stužkování. Takže samozřejmě problémy, natáhnout silonky, jak ty šaty patří a tak dále..
Ale stihlo se vše v pořádku, natáhl se sálem červený koberec a už se vyvolávala naše jména. Opět se musím přiznat, že to bylo prostě tak silné, že si ani pořádně nepamatuju, jaká písnička hrála nebo co se vlastně dělo. Okolo spousty lidí, ale ani je vlastně nešlo vnímat.
Dále se šerpovala druhá třída, pilo se šampaňské, zpívalo Gaudeamus Igitur, vybíraly se peníze, pak jsem pronášela poděkování na pódiu ( i to byl jeden z důvodů, proč jsem tak nervovala )..A najednou ta formální část byla za námi.
Jo jasně, ještě tanec s tatínkem a tak, ale... ples začal, čas tančit, veselit se, slavit..
A tady se všema mojima děvčinama!! :) Ty nejlepší z nejlepších, naša parta :) :*
A jak ples dále probíhal?
Musím se přiznat, že hrála snad ta nejhorší muzika na světě. Co to za kapelu ředitel vybral, to bylo příšerné. Hráli písničky, které zněli pořád stejně, člověk nevěděl, co na to tančit, jestli v páru nebo sám. Navíc takové staré, ale zároveň které nemohly být hitem ani v 80.letech!
Byla jsem šťastná, že je tam má rodina, taťka, který tyto akce nenávidí, sestra s kulatícím se břichem, švagr, který nám ples i fotil, bratr.. Spousta kamarádů a známých :)
Prostě večer užitý, ale... jak bych to řekla, hmm... prostě, rychlý...až příliš. Ples je takovým zlomem, bodem, který říká "A nastává ten čas... Čas začít se fakt učit a připravovat, podávat přihlášky, řešit budoucnost..".. A jak asi víte, zrovna mě tyto otázky opravdu děsí. Je to takový zvláštní pocit prostě, jako by teď už nebylo před námi nic, na co se nějak více těšit či připravovat.
Ve škole mi přijde, že kolikrát sedím fakt zbytečně a nejradši bych 4 měsíce přeskočila, celé to měla za sebou a hurá na volníčko..
Sranda musí být.. :D S tatínkem kamarádky (můj by se nikdy takto vyfotit nenechal)
A jak to teď tak nějak vidím?
Upřímně, nevím, nejsem schopná nic moc říct. Po tom plese si připadám vyšťavená ještě teď a tím, že nemám žádný záchytný bod, ztrácím tak nějak energii a motivaci. Nechci tyto pocity, ale nějak proti nim neumím bojovat. Uvidím, třeba to přejde, třeba ne...
Každopádně z plesu bude mnohem více fotek, tyto jsou jen z fotokoutku, budete mít ještě zájem? Abych nějaké přidala? :)
Z jiným přidáváním článků nevím jak to teď bude... Času není nazbyt. Uvidíme.. Budu jen doufat, že čas některé mouchy prostě vyladí... A to chce trpělivost..kterou nemám... takže mi držte palce!
Mojí třídu čeká ples příští rok a stále nikdo nic neplánuje, každý se akorát háda kde ples vůbec bude. My si tedy musíme shánět i kapelu sami, škola nám do toho nijak nezasahuje. No jsem zvědavá na nás ale zas je to jednou za život. Pocit zbytečnosti ve škole mám kolikrát také, občas tam sedíme opravdu zbytečně.
OdpovědětVymazatJeee, slibovaný článek! <3
OdpovědětVymazatHrozně ti to slušelo :) jsem ráda, že sis to užila a všechny ty nervy za to stály! :)