Ve shonu

Zase po delší době zdravím...
Dnes to asi nějaká velká moudra opravdu nečekejte, chystám se jen vypsat z pocitů, které mě tak nějak sužují a zaplavují poslední dobou.

Co říct, blíží se pololetí, a tak asi všichni školáci znáte ten frmol ve škole... Jasně, znáte ho i vy, vysokoškoláci se zkouškovým, což je asi tak milionkrát horší, ale ve stresu jsme i my. Je toho prostě hodně na krátký časový úsek, před tím bylo volno, takže jsme pěkně zlenošení.
Jenže nám maturantům na pololetní vysvědčení záleží, posílá se totiž ještě na VŠ. Já vím, že stále nejsem rozhodnutá, ale to fakt neznamená, že bych neřešila vůbec a nechala si tam naházet to nejhorší. Sice nejsem moc studijní typ a dělám to jen z donucení, ale zase jak říkám, nemusím mít ze všeho za 4 a naopak jsou předměty, kde by mě i 2 pěkně mrzela.
Kromě normálního školního drilu se nám nebezpečně blíží maturiťák. Bude 30.ledna. Jo, nějaké 3 týdny, nebo dva a půl, chcete-li, ale chystání a příprav je spousta! Program, vystoupení, vybírání stužek, šerp, šatů, vymýšlení účesu, nehtů, líčení.... Prostě je toho děsně moc!! A už nevím, kde mi hlava stojí, kór když v naší třídě není žádná domluva a já mám tak chuť maximálně je všechny povraždit...
Jestli máte ve třídě dobrý kolektiv, tak za to opravdu děkujte, protože co bych za to v tuhle chvíli dala!

Aby to nebyl jen negativně laděný článek nebo stěžovací si...
Tak se naopak musím pochválit a pochlubit! Psala jsem ve článku ZDE, jak jsem dělala zkoušku First.. A i když měly být výsledky známé až 20.1., tak nám je poslali dříve. A hádáte správně, ZVLÁDLA JSEM TO! 
Spadl mi obrovský kámen ze srdce, opravdu jsem radostí skákala a tančila po pokoji, prostě hrdost, žádné vyhozené peníze #somchytra! :)

A ok, musím se přiznat, že celkově byl minulý týden takovým poslem dobrých zpráv - postoupila jsem v češtinářské olympiádě, prý se mi extrémně povedla seminární práce, konečně jsem si udělala pořádný pořádek ve věcech... došla ke kadeřnici se domluvit na ples, dokoupila boty, make up, silonky...prostě paráda.
Jenže mám pocit, že v mém životě, když se objeví najednou taková spousta pozitivních věcí a optimismu, tak jako by do rovnováhy musí přijít něco, co mi náladu zkazí.
No, něco se stalo, nechci to moc rozebírat, ale šťastná z toho nejsem... Nemůžu říct, že bych se z té informace jako takové složila. Ale spíš jsem nešťastná z toho, jaké mě v takových chvílích přepadají myšlenky.
Jsem prostě naštvaná na sebe, viním sebe, dopadá to tak jako vždy, nemám se ráda a pláč je nejlepším kamarádem. Vím, že jsou takové negativní pocity ve mně zakotvené už dlouho, ale také vím, že jsem se hodně posunula a většinu času s nimi problém nemám. O to víc mě asi vždy srazí na kolena fakt, že mě pořád dokáží takto ovládnout.

Vím, že je leden náročný pro všechny, nový rok, spousta věcí k dělání. Asi se mu ne nadarmo říká depresivní měsíc..
Ale držím palce, ať to všichni v pořádku přežijeme a zvládneme, věřím nám!